HORY Nepalu -  NP Langtang 23.5. - 6.6. 08 (15 dni)

NEPAL, strecha sveta

Nepal je zeme, kam mnoho navstevniku zavita hlavne diky nejvyssim horam sveta, Himalajim, ktere rok od roku lakaji cim dal vice turistu. V 60 letech sem prijizdeli prvni hipici a ted po temer 40 letech to tu vypada jako by sem zapadak jezdil odjakziva. Hory nejsou, ale to jedine co v Nepalu stoji za navstevu, je tu take jizni nizinata cast, ktera  pripomina severni Indii, at klimatem tak kulturou, hlavni mesto Kathmandu, se svym minisvetem v moderni casti Thamel pro "tucneho" turistu, ktery je spise jakysi umele vytvoreny mikrosvet, ten doopravdicky Nepal je az kdyz se uhne kousek stranou. Jsou tu i dalsi jina a zajimave mista a tak Nepla je dalsi zemi kam stoji za to se vratit.

Maoiste, hrozbou v horach

Pred nekolika lety byli hrozbou v horach hlavne maoiste a proto tech kdo sem zavitali zacalo ubyvat. Vse se, ale behem posledniho roku meni a to predvsim s nastupem maoistu do politiky (byvalí ultralevicoví povstalci, kteří bojovali proti nepálské vládě deset let, formálně ukončili své povstání koncem loňského roku a zapojili se do politického procesu v zemi. ( 31. 12. 2007 LN) . Za dobu naseho pobytu v horach doslo i k dalsim velkym zmenam v zemi a to ke zruseni monarchie, sesazeni krale a k oslavam usvitu republiky. Lide se radovali, oslavovali a my jme se nekterych ptali, zda je to zmena k dobremu ci spatnemu. Nekteri ocekavaji pozitivni zmeny, jini maoistum neduveruji a obavaji se dalsiho vyvoje pod vlivem jejich moci. My osobne jsme se u zadne veselice nevyskytli a ani ted po prijezdu z hor zadne zmeny nepocitujeme, nemame s cim porovnat a hlavne nic bujareho se nedeje.

Kam se jezdi do hor

V Nepalu najdete tri trekarske oblasti, ktere se nejvice navstevuji a jsou docela lehce pristupne. Nejnavstevovanejsi je trek do zakladniho kempu Mt.Everestu, dalsi jsou treky kolem Anapurny, ktere jsou tez hodne chozene a posledni oblasti je NP Langtang, kde je turistu nejmene. Nicmene jsou tu take hory vychodni a zapaduni, do kterych je trochu narocnejsi priprava,  a to predevsim tim, ze nejsou tolik chozene a kloudne info se doluji od agentur tezko. Zapadni hory zneji nejvice lakave a puvodne, ale pro nas se staly nepristupne a to diky drahym poplatkum a hlavne jedine moznosti jit s pruvodcem (alespon to tvrdili agentury, i nketere nekomercni zdroje, kde jsme se ptali). Objevovani novych mist a setkavani se se zajimavymi lidmi je to co by zapadni hory prave odlisovalo od masovych najezdu do tech trech vyse zminenych oblasti, ale s pruvodcem by vsechna ta improvizace a objevovani byly tytam a nase kapsy "plne penez" by byly hodne rychle prazdne. To si to radeji nasetrime na indicke hory, kam se poplatky neplati a da se tam celkem dobre pohybovat.

NP Langtang

NP Langtang,  ma svoji vyhodu, krome mensiho privalu turistu, take v nejlepsi dostupnosti z hlavniho mesta Kathmandu, kde je nutne pred cestou vyridit potrebne nalezitosti pro vstup do hor. V Langtanu, jak se rika teto oblasti, je mnoho moznosti a treky se daji uskutecnit od nekolikadennich k nekolikatydennim, kterymi se prochodi oblast krizem krazem a treba i s nakouknutim pres hranicni caru do Tibetu. Tibet byl v nekterych castech na dosah jen nekolik malo kilometru a nejcastejsimi obyvateli v Langtang valley byli Tibetane, kteri vetsinou emigrovali pred pul stoletim a stale si v nekterych mene turistickych koutech udrzujici svoji kulturu.

Langtang valley, Gosai Kund a Helambu, tak se vetsinou tato oblast rozdeluje.

My jsme si vybrali vsechny 3 casti a prochazeli behem 14 dnu velmi rozmanitym uzemim. Priroda byla dech berouci, udoli obrovska, hory vysoke a vse dohromady pusobilo tak neskutecne, ze jsme si nekdy pred tim vsim dohromady pripadali jako pred fotomontazi a ne skutecnosti.

Cesta ruznym klimatem a rozmanitou prirodou

Pohybovali jsme se ve vyskach od 800m do 4895m a chodili z jednoho klimatickeho pasu do druheho. Zacali jsme mirnym podnebnym pasem, presli do chladneho, koukali do arkrickeho a za par dni seskocili zpet az do subtropickeho. V nejvyssich polohach byly jen kameny, skaly, stity a zasnezene vrcholky. Po snehu jsme nechodili, ale prochazeli smisenymi lesy; v lese borovem, s pulmetrovymi siskami, nasavali vuni Machovo kraje, prodirali se keri a klecemi, predstavovali si jak vypadal puvodni porost kolem Jedlove hory u nas pri pohledech na obrovske a zdrave jedle porostle mechy a  na kmenech kvetoucimi orchidejemi, sbirali jsme lesni jahody, chodili kolem petrliklicovych luk, bramborovych poli a rododendronovych stromu; na konci se zacali objevovat ryzova policka a bananovniky a take obrovske kaktusy. Tam vysoko byla poradna zima a k ranu jsme meli i zamrzly stan, dole v subtropech jsme se zase zacali poradne potit. I kdyz jsme meli monzum v patach vetsina dnu byla slunecnych a s dalekymi vyhledy.

Kudy do NP Langtang, par praktickych informaci

Do hor se vetsinou vstupuje z Dunche ci Syabru Bensi, coz je vhodne pro trek s postupnym navratem ke Kathmandu a nebo z jihu s nejrychlejsim presunem z Kathmandu - z vesnice Melamchi Pul Bazaar a nebo Sundarijal.

My jsme zvolili trasu Langtang valley ze Syabru Bensi do Kyangjin Gompa za 9 dni tam i zpet (3 dny nahoru, 4 dny kolem K. Gompa a 2 dny zpet do S. Bensi). Do Syabru Bensi se zpet nemusi, ale my jsme si spise udelali odbocku, abychom zjistili, zda jsme tam nenechali nase baterky a pripadne nabily vsechny vybite co mame a nakonec take dokoupili potraviny. Baterky nebyly, nabijeni bez nabijecky, kterou jsme nemeli a ostatni tez ne jsme baterie nedobili,ale alespon jsme nakoupili. Bez moznosti fotiti, coz byla velka skoda jsme pokracovali do oblasti Gosai Kund (3 dny) a nakonec cast Helambu (2 dny) a z Melamchi Pul Bazaaru jeli busem do Kathmandu. Celkove nas vysel cely vylet na 17 dni, a to s presunem tam a zpet a jednim dnem v Syabru Bensi neplanovnym pranim a drhnutim veci.

Baterky do fotaku je dobre mit nejlepe ve 4 sadach, my mame tuzkovky, a vyplati se s sebou vzit nabijecka, protoze i tam, kde maji jen male solarni panely se da nabijet. My  predpokladali, ze nebude elektrika vubec, ale nekde se objevila a my litovali, ze jsme si nabijecku nevzali, pripadalo nam to jako zbytecne harampadi, ktere vubec neuzijem. Nektere obrazky mame jen ve vzpominkach. Ostatnetake neni spatne putovat bez fotaku, clovek si to zase uzije plne jinak.
 

Zacatek v Syabru Bensi, KEROSIN v batohu

Zavazadla se v Nepalu davaji na strechu a vozi se uplne vsechno, jako treba pytle ryze, zeleniny a jineho harampadi; zvirata, kovove tyce, a take ruzna krehka zavazadla, vcetne tech nasich. Nechteli jsme si bagly davat nahoru, ale kdyz zacal bus byt k prasknuti a byly evidentne v ceste, tak jsme je nesobecky soupli na strechu a rikali si, ze snad se nespusti predcasny monzunovy dest a my nebudeme muset susit cely obsah. Neprselo, ale to jsme jeste netusili, ze spoust prijde odjinud. Krome zavazadel je plna strecha lidi co na nich sedi a napad svazat nase ruksaky k sobe, aby byli stabilnejsi a hure ukradnutelne se zdal dobry az do te doby nez nekdo ci neco udelalo poradnou rachu do kapsy, kde byla lahev s kerosinem. Rosta rikal, ze citi kerosin a nejak neobvykle vice lidi se naklanelo z okenek, do pytliku a nebo jen tak do ulicek, ale doufali jsme, ze to neni ten nas. Koupili jsme si totiz 1 litr do zasoby a vezli ho v plastove lahvi, druhy litr byl v te sparvne, kovove. Zbozi a nase batohy se hazeji dolu a my k nasi nelibosti zjistujeme, ze to opravdu byl nas kerosin a zasahl oba ruksaky. Zbylo jen asi 100 ml z celeho obsahu. Vybalujem a temer vse je citit kerosinem a hlavne je zasazen stan a Rosti spacak. Tesili jsme se do hor na cisty vzduch a ted to vypada, ze budeme pochodovat celou dobu s kerosinovym zvanem, tak to jsme presne nechteli. Kupujeme nekolik baleni prasku na prani a drhneme, susime cele odpoledne a pak jeste cely druhy den a objevujeme dalsi a dalsi kusy zapachajici od naseho paliva.

Nakonec se vse v dobre obrati a my po celodennim davani veci do poradku odchazime s cistymi a suchymi vecmi a dokonce bez zapachu.
 

Jen poznamka k blinkani. Je naprosto bezne, ze kdyz se nekomu chce, proste se vykloni z okenka a spusti, sousedi vas k nemu klidne pusti. To, ze se nekdo poblinkal na zem v buse ridicuv pomocnik vyresil nasypem hliny na podlahu, kterou nabral z venku. Proste nasypal hlinu, nikdo se nedivil a jelo se dal. Slecne co sedela vedle nas a ublinkavala tesne vedle meho batohu jsem rychle podala pytlik, ona ho ale pouzila k utreni te male spousticky a pokracovala prubezne dale. Me v ceskych autobusech byva nekdy dost spatne, ale jizdu v asijskych neodpruzenych plechovkach kupodivu snasim mnohem lepe.

Trasy a narocnost

Trasy v Langtang valley nejsou prilis znacene, ale je tu tak velka cesta a hlavne stale podel reky, ze se neda zabloudit. V Helambu oblasti jsme obcas vahali, kterou cestickou se dat, ale vzdy byl nekdo kdo nam poradil a nebo jsme pouzili rad knizniho pruvodce. Narocnost je predevsim v rychlem prekonavani vyskoveho rozdilu, kdy muze dojit k horske nemoci. My jsme to zvladali dobre a posunovali se postupne, jen v nekterych vyssich usecich nas trochu tlacilo na hrudniku a hure se dychalo.

Sluzby a nabidky agentur jsou tak dokonale, ze trek muze podniknout temer kazdy, kdo ma trochu fyzicku. Batoh vezme nosic a tak staci jen slapat nalehko. Jidlo a mista prespani (lodge, guest housy a hotely) jsou k disozici po celou dobu, takze krome spacaku a obleceni neni potreba s sebou nic tahat.

Jidlo je v horach drahe

My jsme zvolili variantu samozasobitelstvi jidlem a tahli jej na vetsinu casu s sebou, i stan jsme pribalili. Batohy byly vetsi a tezsi, ale pocit nezavislosti nam je ulehcoval. Snidane a obedy jsme si zajistovali sami a jen vecere castecne cerpali v mistech, kde jsme prespavali (guest housech). Jidlo je v horach drahe a to opravnene. Tahaji ho nahoru nosici i nekolik dni. Ubytovni casto funguje tak, ze kdyz se u nich clovek naji, ma zdarma pokoj, pokud vi, ze to tak funguje.

Pro srovnani se cena tedy rovna ubytovni i s veceri v Katmandu (pr. Katmandu - pokoj 250 Rs, 2x jidlo -dalbhat 160 Rs = 410 Rs, hory - pokoj 0 a 2x jidlo -dalbhat 400 Rs). Mnozi neznali pomeru,ale platili za pokoj kol 200 Rs a to se pak pekne prodrazi spolu s konzumaci snidani, veceri, caju, susenek… Jeste k tomu je v horach clovek hladovejsi vic nez by ocekaval.

Kde se ubytovat?

Nektere lodge byly prijemne, bez elektriky, s kaminkami uprostred mistnosti a prijemnym hostitelem, jine naopak hlucne a s pany majiteli, kteri dychtili hlavne po penezich a horska atmosfera ci seznameni s jejich kulturou se nekonaly. Vetsinou se vyplatilo popojit o kus dal, za vesnici, ktera byla doporocuvana v pruvodci. K usetreni penez se stan vyplati jen v pripade, ze se kempuje mimo civilizaci, v civilizaci za nej chteji take poplatek, vetsinou byl jen 50 Rs, ale stanovani vedle hotelu postradalo smysl. Stan jsme nekolikrat vyuzili na samote a tim horam byli jeste blize a zazili si vedle nepreberneho mnozstvi vyberu placku na nas domecek, absolutni ticho, pozorovani neskutecneho mnozstvi hvezd na obloze a take pocit obrovskeho prostoru kolem.

Jednou jsme take prespali v tzv. yak housu, coz je domek postaveny z kamene s ohnistem uvnitr a s podestylkou na spani, kde v sezone prebyvaji pasaci yaku (coz jsou takove chlupate kravy), ted tam nikdo nebyl, jen my a yaci venku.

Snidali, obedvali a cajovali jsme na mistech s peknymi vyhledy a pobyt v horach jsme si diky stanu a vlastnim zasobam mnohem plneji uzili.

Lide a zivot v horach

Mistni lide se zivi zemedelstvim, provozovanim guest housu a take mnozi jsou nosici, ktery prinaseji jidlo a jine potrebnosti do hor.

U tibetanu doma

Byla mlha, pomalu se blizil vecer a my se chteli nekde ukotvit a nakonec jsme stravili zajimave odpoledne a noc v tradicnim domku s milym horalem a usmevavou horalkou. Rikali, ze maji pokoj za 100 Rs a nebo kdyz si dame jidlo kazdy za 170 Rs, tak zdarma.coz jsou podminky guest housu. Nejdrive jsme si nebyli jisti jestli tam chceme byt v takovem tom kamaradsko-peneznim vztahu, ale nakonec jsme se rozhodli, ze je to dobra moznost zkusit jak to bude fungovat a treba i nahlednout jak lide v horach ziji. Dohodli jsme se na poplatku za ubytovani,a jidlo si uvarili sami.

Pokoj znamenal vlastne cely byt, ale hlavne tim mysleli, ze nam davaji svoji postel k dispozici a oni, ze budou spat u ohne na zemi. Cela mistnost se skladala z koutku na postel, motlitebni casti s mistickama, obrazkama, oltarickem a kouskem koberecku. Hlavnim centrem byla cast pro ohniste primo v centru mistnosti, ktera slouzila jako kuchyn, jidelna, obyvak a dnes i loznice pro hostitele. Nachazeli jsme se ve vysce nad 3000m a rikali si, jak my v Evrope resime problem bydleni, zatepleni.a tady kde je daleko vetsi zima, ziji v kamenych barackach a musi si vystacit s vecernim ohnem. Vecer jsme sedeli kolem ohne, povidali, popijeli nas caj, jejich ryzovici a vzajemne se pozorovali. On pasak yaku, ona pracuje na policku, vyrabi z vlny vyrobky pro turisty, maji 2 kluky a oba jsou podporovani na studiich diky sponzosrtvi na dalku. Jak se synum bude asi vracet zpet do "nepohody" hor a kdo z nich pujde v tatovych slepejich?

Chudoba, bohatstvi a sponzorstvi

Setkali jsme se s nekolika rodinami, ktere maji sve deti ve mestech na studiich a podporovane zahranicnimi turisty. Byli jsme take osloveni k moznemu sponzorstvi a zamysleli se nad tim zda a jak sponzorovat. Vetsina chce sve deti dat do soukrome skoly, coz znamena dosti znacne vydaje. Ve vesnicich jsou skoly a skolicky a tak moznost jisteho vzdelani tu je a statni skoly jsou zdarma.

Je docela tezke vysvetlit lidem co se citi chudymi, ze nejsou chudi a my, ze jsme vlastne jeste chudsi na pomery Evropy, a vubec, ze do soukrome skoly u nas si take jen tak nekdo nemuze dovolit posilat sve ratolesti.

Oni maji dum, polnosti, zvirata a jsou castecnymi samozasobiteli. My nemame ani byt, natoz kravku, sad ci zahradu.To, ze jsme bohati nam, ale nikdo neodpare a ve srovnani s asiatem bohati opravdu jsme, mame TY penize a lepsi moznosti a proto si muzeme dovolit cestovat, nepracovat a opustit to hospodarstvi, ktere nemame. Nemame zadne zavazky a ac v Evrope jsme treba jen chudsi pribuzni, tady jsme bohaci.

Jak ovlivnuji hory turista a turismus?

Bylo zvlastni potkavat navonene pany a damy co si nesli jen ten svuj batuzek a fotak a za nimi funejiciho a potem politeho nosice. Mozna davaji praci temto lidem, ale nevim jestli je to tak spravne. V takovem treku mi chybi vetsi hloubka a smysl. Jako by to byl jen pochod pro prestiz, tak abych mohl ukazat vsechny ty fotky - ja a hora, ja a chata, ja a nosic... a rici kolegum v praci, ze jsem byl v tom Nepalu a vim jak to chodi. Je take skoda, ze se diky turismu rychle meni tradicni kultura a lide se orientuji na turistu a na to jak z nej dostat penize. My stale v cestovani hledame neco hlubsiho a diky byznisovemu nazirani na belocha s batohem jako bohace nejbohatsiho se obcas dostavame do problemu a nepochopeni. Nepal uz je bohuzel v horach postizen turismem s jeho nesvary natolik, ze pro romantika hledajiciho mene dotcenou kulturu a tradice mistnich lidi je lepsi vyjet treba do pakistanskych a nebo indickych Himalaji.

Nosic kontra turista - martan

Takovy klasicky nosic nese sve zavazadlo zavesene na popruhach, a protoze jeho kos ci pytel nema zadne ksandy nosi je na temeni a celou dobu jde v predklonu. Nejcastejsi obuvi jsou vietnamky, gumove pantofle a nebo maskacove tenisky pod kotniky. Zasadne vychazi brzy rano a jde s malymi prestavkami az 12 h a to s 50 kg nalozi, za kterou dostane 1000 - 1500 Rs podle nadmorske vysky.

Predpisovy turista, podle katalogu, vedle nej vypada jako martan v tech svych plastovych obleckach, bez kterych by podle dnesniho trendu neprezil. K tomu je potreba byt ovesen fotakem, lahvi s jontakem, dalekohledem, skladacimi hulkami, slunecnimi brylemi a na nohy navleknout boty gorace. My mame "jen" ty boty gorace, fotak , obycejne sustaky a nejake to funkcni pradlo a stejne si nekdy pripadame ve srovnani s mistnimi jak blbci a cim dal vic si uvedomujem jak je turismus cim dal vetsi masinerie a byznys. 

Potkali jsme 2 katalogove korejce a ten jeden s nami navazal rychlou konverzaci, nemel cas... "Loni jsem byl na treku Everest base camp, tenhle rok mame Langtang, mame na to 14 dni...", vychrlil plan, kouknul na hodinky, uz musel jit, aby to vsechno stihnul...
 

Foto s Jezisem

To nas zas minuli jini korejci a jeden naprosto uzasl, kdyz uvidel Rostu, pry uplny Jezis. Odkud, ze jsme? "Jo, tak to si hned musim udelat fotku s Jezisem z CR."

Plastove zidle se sochou svobody

V horach vznika stale vetsi problem odpadu, kdy zatim nefunguje zadny system odnaseni prebytku z hor a tak v nekterych mistech, kde je vetsi kumulace lidi se hromadi odpadky, hlavne plasty. Obal z toho co snim preci nebudu tahat dolu!? Plastove zidle se staly modou a zaroven lepe dostupnym zbozim a k te drevene chate se vubec nehodi. Co asi sledoval autor reliefem sochy svobody na operadle zidlicky? Budou snaset ty nevzhledne kusy plastu dva dny dolu az se rozbiji a nebo je hodi nekam za ker, kde se to "ztrati?" 
 

Byl to vskutku velmi poucny prirodovedny i kulturne poznavaci trek a tesime se az budeme myt srovnani s indickymi himalajemi v Ladaku.

Bara