LAOS

 13.12.08 - 11.01.09

 ----------------------------------------------------------------------------------------------

 

ZAKLADNI UDAJE

 

Oficialni nazev:                                    Laoska lidove demokraticka republika

Hlavni mesto:                                       Vientiane (234 tis obyvatel)

Populace:                                             6,5 mil

Hlavní náboženství:                            85% - buddhismus, animistická víra - nekter horske kmeny

Gramotnost:                                         66,4%

Rozloha:                                                236 800 km²

Mena:                                                     Laosky kip (LAK)

Kurz (25.prosinec 2008):                 1US$ = 8465 LAK,/ 1USD – 18.85Kc, 1GBP – 27.89Kc

Casovy posun od CR:                         +6h

Viza:                                                       30dni – lze ziskat pri prijezdu na hranice – 31US$/os (30US$/os + 1US$ za razitkovou barvu celnikum)

 

KRATCE Z HISTORIE:

Laoska historie= cyklus valek, invazi a byti v podruci nekoho jineho

….

1893-1945 – francouzkou kolonii, rozviji se narodni nacionalismus a komunisticke principy se formuji

1954 – 65 – boj spolecne s Vietnamem proti USA ambicim - snaze o potlaceni rozsirujici se vlny komunistickeho vlivu

1965 -73 – USA nonstop bombardovani – nelibi se komunisticke principy (uvadeno, ze Laos byl nejvice bombardovanou zemi v historii)

1974-75 – rozkvet a uspech demokraticke revoluce v ceste k nezavislosti zeme a budovani socialismu

1980 – jemnejsi forma socialismu – zahranicni investice, podnikani dle cinskeho vzoru

2004 – USA uznava Laos a obnovuje obchody, rusi ekonomicke embargo

 

 

DNES

 

- 80 leta – uvedomeni si, ze izolace komunistickeho rezimu by znamenala upadek, otevreni dveri

- hlavni obchodni dalnice vedou z Ciny, Thajska, Vietnamu 

- vlada ma obavy z prilis velkeho sledovani thajske TV a jeji vlivu na moralku naroda

- enviromentaliste se naopak desi nekonecneho  miceni puvodnich lesu (pred 150 lety 85% zeme pokryta puvodnimi lesy, dnes obracene)

-  stat zaroven balancuje na hranici - na jedne strane je tu snaha o zachovani jednoho z nejbohatsich enviromentalnich ekosystemu a na druhe strane potreba statu se financne zabezpecit

- pomalemu rozvoji Laosu prispiva take nekonecne monitorivani nevybuchlych bomb po kobercovem bombardovani USA

 

NASE STATISTIKA  

Jak dlouho v Laosu:                           29,5 dni

Kolik jsme toho najezdeli:                2025 km (stopem 1581 km - 75%, vlakem 0 km, busem 389 km -18,5%, lodi 135 km -6,5%)

Utrata *:                                                 369,35 USD - 12,52 USD/den/oba (+ 62 US$ 2xviza)

--------------------

*Pozn :utrata = jidlo, ubytovani, doprava a drobne vydaje navic (nezahrnuje viza a nadstandartni vydaje). Nase naklady byly take snizeny o jizdu stopem, zakterou jsme neplatili a 8x spani venku pod stanem.

TRASA

Houaxay – Pak Benk – Houaykho (Oudomxai) – Louang Phabang – Vang Vieng – Vientane – Na Hin – Lak Xao – Mahaxai – Xepon – Xeno – Napong – Phonphai (Salavan) – Tadlo – Pakxong – Champasak – Don Khong – Don Det – Dom Kralor

 

UVOD (Bara)

Laos je rozvijejici se zemi a s turismem se stale jeste na mnoha mistech seznamuje. Nejvetsim mestem je Vientane, ac stale docela male, dalsich velkych mest je tu jen pomalu.

Pamatek tu take moc neni, laka hlavne priroda a ruznorode obyvatelstvo, vcetne horskych kmenu na severu a zivot kolem Mekongku.

Toulali jsme se se od severu na jih a postupne se posouvali vetsinou stopem a nebo pesky. Z venkovskeho sveta jsme byli uneseni a pohledy, ktere se nam objevovaly pred ocima casto pripominaly ladovske obrazky s dvorky plnymi zvirat, deti, ohnicku a skromnych domku. Pri projizdeni a prochazeni zemi jsme se citili tak nejak vic svobodne a to asi hlavne diky velke rozloze (3x vetsi nez CR) a dvakrat mensimu mnozstvi obyvatel nez u nas. Mesta ani vesnice vetsinou nemaji predmesti a tak jsme nekdy sli dlouho, nez se objevila zase nejaka civilizace, coz byla prijemna zmena oproti jinym asijskym zemim, kterymi jsme projeli.

 Laosane maji zatim plno prace s rozvojem infrastruktury, silnice jsou mnohde nezpevnene – v obdobi sucha prasne a v obdobi destu blative. Elektrofikace tez neni beznou zalezitosti.

Z mest jsme navstivili Luang Prabang – mesto pod ochranou UNESCO, kam lide prijizdeji predevsim za waty (budhistickymi klastery) s mnichy, kteri kazde rano v dlouhych strudlech chodi pro ranni almuznu. Atmosfera 26tisicoveho mestecka je pohodova, posezeni v restauracich a barech u Lao beer ci Lao coffee jen doplnuje rozjimani a zastaveni v tomto miste. Nicmene, pro bezneho cestovatele trochu drazsi destinace.

 

Dale jsme poctili kratkou navstevou Van Vieng, ktery laka predevsim aktivitou zvanou Tubing (jizda na pneumatice po rece), pak take okolnimi jeskynemi a krasnou kopcovitou prirodou. Nakonec a bohuzel mnozi prijizdeji pokourit nelegalni kurivo, zaparit v barech, ktere halasi az do brzkeho rana a dalsi den pak sedi u tzv. Friends (coz je nejaky americky serial, na ktery lide v  mnoha restauracich koukaji z lehatek). Je docela zajimave jaky efekt ma pruvodce, kde se mimojine uvadi, ze do Vang Viengu se jezdi za tubingem a Friends. Neberu nikomu koureni, popijeni a zabavu, ale prijde mi skoda jezdit kvuli tomu az tak daleko. Neverili jsme tomu, ze lide opravdu v Laosu, zemi, ktera nabizi mnohem zajimavejsi pohledy a “atrakce” sem fakt hromadne prijizdeji na pneumatiky, popit, zahulit a koukat cele dny v TV na USA serial…

Vientiane bylo poslednim mestem, kde jsme se nachvili zastavili. Stejne jako Luang Prabang s domy ve fransouzkem stylu, ktere si tu vystaveli kolonizatori. Vientiane je velmi poklidne hlavni mesto, krome watu a posezeni u Mekongu nenabizi nic specialniho. Nas nejvice zaujalo narodni museum, ktere se venovalo predevsim budovatelstvi, zpocatku s popisky v Aj u zaslych fotek, pozdeji s francouzkymi a nakonec jen s laoskymi popisky. Nejvice me zaujal komentar k roku 1964-69 – perioda boje proti specialni valce, 1969-74 – perioda boje proti rozpinajici se specialni valce…Kdyz jsme vychazeli ven nevedeli jsme, zda jsme imperialiste proti, kterym se bojuje a nebo pratele, kapitaliste, ze zapadu, kteri sem prijizdeji podporit ekonomiku svymi nadbytecnymi dukaty…

Turismus je omezen jen na nekolik mist – na severu je to hlavne trasa Vientane – Van Vieng - Luang Prabang, na jihu potom  Bolevanska vysina a Tisice ostrovu. Cestovatel, ktery zavita vice na severo-vychod ci do centralni casti se muze stale setkat s misty, kam turista jeste neprisel.

Diky otevreni svetu pozdeji je snaha se ponaucit z dopadu turistickeho byznysu v Thajsku, kde horske kmeny slouzi spise jako lidska zoo a zdroj penez z okukovani je jedinym prijmem, ztraci se tradice a vse se smeruje jen na turistu a jeho kapsu.Tady se rozviji tzv. ekoturismus ve spolupraci s N. Zelandem, je snaha rozptylit penize do vice mist a podporovat mistni kulturu a zachovavani zdejsich tradic a to vcetne puvodnich remesel a zpusobu zivota v prijmech nezavislych na turismu. Pocet turistu je regulovan. My jsme se zadne takove akce neucastnili, nevime tedy jak to opravdu vypada v praxi. Velka mesta a jina oblibena mista, kde je turismus neregulovany, se to meni k obrazu potrebnemu – penezum a vlastne je to v jadru vsude tak trochu na jedno brdo – prichazi beloch = penize. A jak rika Rosta: nejsou penize neny ani laska…

Stridaji se tu dve obdobi – sucha a destu a velmi se lisi dle oblasti. V kopcich severu je chladno po cely rok a od hlavniho mesta na jih se strida vllhke ci suche horko. My jsme projizdeli v obdobi zimnim, tedy sucha. Na severu nam byla v noci ve stanu poradna kosa a naopak pri projizdeni centralni casti v poledne padlo nesnesitelne horko a temer porad jsme byli zapraseni.

 

 

LIDE a ZIVOT (Bara)

Lide malokdy umeli Aj a s par vetami v laostine nase konverzace velmi rychle skoncila. Citili jsme nejakou vetsi barieru a odstup nez v jinych zemych, ani smlouvani ve mestech moc dobre neslo – pokud nechces moji cenu, radeji neprodam. Ve vetsine castech Asie funguje smlouvani, tak ze oba se jaksi dohodnou a je to spise vesela hra a pokud to jednomu nevyhovuje, tak se v dobrem rozchazi. Tady, kdyz jsme se dohodli a my se dostali na nasi uspokojujici cenu, obchodnik vetsinou nebyl moc rad, neusmal se a brblal pod vousy.

Laosane, hlavne ti na vesnicich, jsou usmevavi, pravda trochu rezervovani a plasi, ale krasni lide s velkym srdcem. Lide jsou celkove mirni a bezkonfliktni.

Ve mestech tech usmevu bylo trochu mene, ale to je vseobecny jev asi vsude na svete. Vesnicane se casto radi podelili i o to sve malo – ochotne nam davali vodu, zastavovali at jeli cimkoliv a treba plni, nekteri byli pocteni nasi navstevou a pritomnosti a to nas tesilo. Vetsinou jsme to byli my, kdo prvni pozdravili laoskym Sabajdi a siroce se usmali, to se potom ostych a bariera pomalu ztraceli. Nekde ani to nepomohlo a lide jen vykukovali ze dveri a asi se nas bali. Nektere deti se tak polekali, ze utikali pryc, dokonce i kravy se obcas vyhybali dlouhym obloukem. Ani se jim nedivim, kdyz videli toho zarostleho a chlupateho pana s podivnou nalozi na zadech v zavesu s bilokozi zenou.

V neturistickych castech zeme, jsme na sebe obcas jen koukali a pripadali si jak na jinem brehu reky - MY na jednom a ONI na druhem, aneb ZIVOTY TECH DRUHYCH. Citili jsme se zvlastne, tak nejak moc “bohate.” A to treba jenom diky faktu, ze si jen tak bez prace chodime po Laosu. Na vychode bily = bohaty. Temto pohledum se nikde neubranime, i kdyby jsme byli sebeotrhanejsi, porad je tam ta plet a tady v Laosu se to zda jeste nejake silnejsi nez jinde.

Zivot na vesnicich nam pripadal krasny, romanticky a takovy doopravdicky; s dvorky plnymi lidi ohrivajicich se po ranu u ohnicku, bosky behajicich a vriskajicich deti – mladsi sourozenci sedeli spokojene na zadech v satku tem starsim; jinde se skadlili psi a stenata, hned vedle kvikaji cunici, kokrhaji kohouti a hrde se promenaduji kvocny se skupinkami pipajicich kuratek, sdilejicich teritorium s cistounkymi kravami a telatky, opodal se vali buvoly v bahne. Kousek vedle, u verejne pumpy, provadi dukladnou ocistu pani zabalene v kusu latky a panove v trenkach, jini odchazeji na drevo ci na pole s macetama za pasem…

Trochu zvlastnim kontrastem tomu vsemu byly v nekterych mistech obrovske satelity a to temer u kazde boudicky. Rozesmivali nas bity lao music ci zvuky TV  linouci se jiz z dalky, casto nechybela motorka a mobil, ani dzinsy ci obleceni znacky Adidas nebyly vyjimkou.

Vesnice, kudy nevedly hlavni silnice, byly ciste a casto samozasobitelske. Ty s pristupem k mestu mely spinave dvorky  a plno plastovych lahvi a mikrotenovych pytliku, ktere jen tak od ruky upadnou.

Zivot ve mestech je hodne orientovany na turistu, staci  vyjit jen kousek z centra a lide si ziji zase po svem.

Vsude je videt spoustu skolaku s pionyrskymi satky asem tam policajta s vylozkami pripominajici ruske generaly.

Zazitek, ktery nam jeste dlouho zive zustane v mysli a v srdci mame z jedne laoske vesnicky, kam jsme se nahodne dokodrcali po dlouhem dni. Zdolavame asi 80 km, stridave pesky a stopem, v ruznych vozitkach a prasnymi cestami. Pripadame si jak na konci sveta.

... Cesta se zda mensi a krkolomnejsi a my zaciname pochybovat, ze opravdu stale jedeme po te hlavni. Jsme unaveni a tesime se az nekde v poli postavime  stan a zalehneme s padajici tmou. Vezeme se ve vozicku zahaknutym za trakturkem a na pytlich ryze. Pani co jede s nami a vypada jako macecha od Popelky, jen mava rukou na Rostovo nalehani, ze tady bychom chteli zastavit a zataborit. Gestikulujem a pracujeme mimikou, jazykem se nedorozumime, ale i tak si docela rozumime. Povel zni jasne, sedet a jet! Nevzdorujeme tedy dale a nechavame vse na pospas osudu. Po chvilce vjizdime do vesnice a za nami se kumuluje strudl utikajicich deti i dospelych. No, to jsme zvedavi, kde dnes skoncime! Stavime u dreveneho domku, knezna stridave haleka do davu a ke komusi na terasku, nam pote sdeluje, ze u techto lidi budeme spat a odjizdi. No, to je dobre… Stojime a koukame na dav lidi, oni uprene zase na nas a rozhodujeme se co dal. Zdravime nove prichozi, ptame se kudy na Xetanuok, dekujeme a pokracujeme v ceste. Xetamuok? Huuuu…. zakvili kdosi jako, ze je to jeste poradne daleko a ukazuje tudy i tamtudy. Nikdo nam nebrani, i prestoze tma pomalu zacina padat a do Xetamuok je to asi 70 km. Jdeme treba tamtudy. Prochazime jeste kusem vesnice a ptame se znovu na cestu. Jak absurdni ted vecer. Dostavame znovu nabidku od nejake pani prespat, ale s diky odmitame, jsme dnes az prilis unaveni na dalsi interakci. Lide mavaji a my odchazime do tmy. Za vesnici hned stavime stan a kolem 20, stejne jako cela vesnice, usiname. Rano se budime v 6 a balime, rychle nez si nas vsimnou. Scenar, ktery probiha za chvili jsem si vcera pred spanim predstavovala a vduchu se smala jaka by to byla legrace... Netrva dlouho a vse se odviji presne dle mych predstav: Prvni vesnicane jdou kolem, do prace na pole a lesa, zastavuji  a koukaji jak dobalujeme. Zda se, ze se vse rychle rozkriklo a pres pole se k nam zacina ritit snad pulka vesnice; udychane pribihaji deti, dospeli, bosi, obuti, i tatinek s holcickou v naruci, ktere kratke nozicky nedovoluji drzet tempo s ostatnimi bezci. Udychane pribihaji dalsi a dalsi, stoji a pozoruji nase dobalovani. Jsem rada, ze uz ty vsechny kramy mame v batohu. Lide spekuluji, co to asi v tech rancich mame a my naznacujme, ze stan a periny. Aha, vysvetluji si vzajemne. Prosime o  vodu a s celym publikem si pro ni odchazime na zacatek vesnice. Chasnik v bile kosili nam ji slavnostne predava z domku na kulech a se stenami z listi. Mockrat dekujeme, znovu se ujistujeme, zda tudy na Xetanuok, mavame si vzajemne jeste dlouho nez zmizime z obzoru. Cely den pak  jdeme a povidame o te vesnici bez elektriky, mijime ryzova pole a je nam dobre…

 

JIDLO A PITI (Rosta)

Lao jidlo se nevyznacuje vylozenou pestrosti jako u sousednich thajcu ci malajcu. Laosane rozhodne nejsou vegetariany, radi si pochutnaji na ruznem druhu masa. Zakladem vseho je ryze, rekl bych ze je to laosky chleb, ji se stale a se vsim. Celkove jsme se setkali se ctyrmi druhy jidel – ryze + priloha, bageta sucha ci plnena, nudlove ci ryzove polevky, a pak ruzne pochutinky – smazene koblizky, ryzove dorticky, ryze v bambusu s kokosovou chuti, a dalsi

 V hlavnim meste je ruznoroda kuchyne - od tradicne laoske pres kuchyni sousednich statu, indickou az k te evropske. Na vesnicich je to omezeno na ryzi s masem a nudlove polevky.

Priloha k ryzi se da nakombinovat z pomerne velkeho mnozstvi - peceneho masa, varenych smesi zeleniny, zeleninovych salatu a polivkovych zeleninovych vyvaru.

Ryze se pripravuje  na dva zpusoby - normalne varena a sticky. Sticky ryze je zvlastne pestovana odruda, ktera se vari na pare v bambusovem kosiku, vysledkem je pak slepena hrouda, ktera se postupne uzdibuje ze specialniho kosicku ruzne velikosti a maci do omacek nebo se ji jen tak.

Bageta zbyla po francouzich a nekteri rikaji, ze patri mezi narodni jidla. Plni se masem ci zeleninou a ruznymi chutnymi omackami, nekde je k dostani na sladko a to s kondenzovanym mlekem ci nutelou. Pro nas to byla prijemna zmena.

Maso je vetsinou pecene na rostu a vypnuto v bambusovych klacickach – kureci kridylko, stehynko nebo cele kure, ryby, zaby, krysy a pak ruzne kousicky masicek - hoveziho, veproveho, koziho, buvoliho na bambusovem krouzku a vysici jako svazek klicu. Chut je neco mezi pecenym ci susenym masem.

Zelenina je omezena prevazne na varenou s ruznym pro nas tezko identifikovatelnym listim.

Nudlove polevky se pripravuji stejne jako v Thajsku - ve velke mise je smes cerstve zeleniny, vlasovych nudli, feferonek, navrch se daji bylinky a nekdy se posype prazenymi rozsekanymi buraky.

Specialitou laosanu byl vyborny masovy salat vypadajici spise jako trena ceska pomazanka - s korenim, lemon gras (citronova trava), listy ruznych bylinek. Cele to chutnalo lehce do kysela a se sticky ryzi naramne.

Green Papaya Salat (salat ze zelene papaji) – nakrajena papaja (asi jinym druhem nez ta sladka zluta, nebo jen zelena nedozrala na to jsme neprisli), ktera chutnala nejak mezi hlavkovym zelim a cuketou a je nakrajena na prouzky jako kysele zeli. Podava se v sladkokysele poleve s feferonky a rajskym, cele klubko se posypalo prazenymi nasekanymi buraky. Domorodci jej jedli s cinskym zelim a nebo jen tak, ja si smakoval s ryzi.

Ryze “v klacku” – 30 cm dlouhy bambusovy klacek napneny ryzi varenou v kokosovym mlekem a s fazolemi (dostani i v Thajsku), klacek se oloupal jako banan a napln chutnala mirne nasladle.

Ti co se pohybuji pouze v turistickych kuchynich mohou dostat western food – sandwich, palacinku s bananem ci cokoladou, pizzu, vajecnou omeletu, fried rice nebo noodles (smazena ryze na vok panvi se zeleninou, nebo nudle)

Bare nejvice smakovala zeleninova omacka s kousky ananasu, buvoli maso na bambusovem krouzku a  evropske palacinky s bananem a cokoladou. Me zustali malajske burakove nebo kokosove omacky oranzovky s kousky kureciho masa, nebo rybovymi koulickami (pouze k dostani ve Vientiane) a tradicni papaja salat s ryzi.

Ovoce - na severu se ovoce moc nedostavalo, byly jen mandarinky a banany, cim vice jsme se blizili na jih pridali se zihane zelene melouny a u hranic s Kambodzou i ananas.

Beer Lao – napoj c.1, pomerne dobry laosky lezak, mala vzpominka na domovinu, museli jsme jim zrejme dodat nasi technologii do pivovaru, jinak to nevidim. Take se tu obcas da se hnat singapursky Tiger a thajske pivo.

LAO-LAO ryzova bila whisky, ktera chutna naramne jemne. Je to takova obdoba moravske slivovicky.

Ovocny liker – ala Sangria – ovocny liker ze smesi tropickeho ovoce, take vytecny.

Jinak se tu pomerne dobre daji sehnet zapadni lahve francouzskeho vina, ci whisky Johny Wolker.

Voda – pije se prevazne prevarena a to i z vododvodu, v lepsich mistech je filtrovana, bezne se da koupit v 1l PVC lahvich a za 1000 kip ( 2.5 Kc). My jsme se snazili redukovat plasty a vydaje tim, ze jsme chodili do malych jidelnicek a prosili o vodu ze dzbanku, ktera byla vzdyky na kazdem stole, ktera byla bud prevarena, nebo dolevana z velkych doplnovatelnych lahvy rozvazenych “statni stacirnou” vody.

Take se casto misto vody ve dzbanu podaval prevareny zeleny caj s jasminem, ktery byl soucasti kazdeho jidla i piti.

Kava - Bolevanska nahorni plosina (plateu) je pro zapadni evropsky svet (hlavne Francii) vyznamna tim, ze se tu produkuje jedno z nejlepsich kavovych zrn kavy (a to pry na svete) odrudy Arabica a Robusta. V teto casti zeme snad neni zahrady, kde by chybel alespon jeden kavovnikovy stromecek. K nasemu prekvapeni, ale po predeslych zkusenostech z jinych mist jasna vec, se tu nedala sehnat vubec prazena kava a ani samotny salek kavy treba u mistnich jidelnicek, na ktery jsme se naramne tesili. Kava se dala koupit docela dobre v turistakovech jako je Vientiane nebo Luang Prabang. V pomeru toho, jak se tu produkuje, se moc kava nepije, asi se v laoske kulture moc piti kavy nezachytilo. Pokud laosane piji kavu, pak moderne a to hlavne instantni Nescafe ci 3v1, ta se da sehnat normalne kdekoliv. Kdyz jsme v obchode pozadovali mletou, nikdo moc nevedel co chceme. Instantni je hitem v Asii jako celku, jak jsme uz zjistili. Kava i caj se nejvice pije v Evrope, kde se kolem toho dela nejvice humbuku. Do Laosu kavu pritahli Francouzi v dobe jejich kolonializace, kteri pro sebe objevili toto plateu jako nesmirne vyhodne misto se specialnim mikroklimatem pro jeji pestovani. Kava se tu neprazi, ale exportuji se pouze bila susena zrna, ktera se pak prazi v evropskych prazirnach.

Caj – s cajem je to stejny jako s kavou. Cerny caj se tu temer vubec nepije a ani moc neprodava. Kdyz uz caj, pak zeleny a to tak jen misto vody z konvicky. Zeleny caj z naseho pohledu neni moc kvalitni, dovazi se z Vietnamu, ktery nam pripadal spise na urovni koprivoveho – velke kusy listu s klacicky. Pokud se osladi je ale vytecny a osvezujici.

Co se tu pije ? Hlavne voda a take trochu Lao Beer.

 

UBYTOVANI (Bara)

Ubykace jsou predevsim v hlavnich turist destinacich a k nasemu prekvapeni v samotnem hlavnim meste prevladala poptavka nad nabidkou  (to, ale mohlo byt i z duvodu zrovna probihajicich vanoc, vcelku toho vyberu tak jako tak moc nebylo). Mimo hlavni mesto a Luang Prabang – jedno z nejnavstevovanejsich mist v Laosu, se ubytovani pohybuje mezi 2,5US$ a 5$ za cisty pokojik obcas i s vlastni koupelnou. V hlavnim meste to byla bida – usmudlana spolecna nocleharna za 2,5 US$/postel, maly pokoj a bez okna vysel na 7 US$, s oknem za 8US$ a s koupelnou za 9,5US$. Ve Vientiane fluktovalo v nasem case asi prilis lidi a nestacilo se moc uklizet. Nekteri, tak jako i v jinych zemich tezi z toho, ze jsou v Lonely Planet pruvodci a lide jim tam plynou sami, nic nevylepsuji, naopak casto upadaji. Je pravda, ze ani jinde si s udrzovanim pokoju hlavu moc nedelali – zametli, otreli to nejnutnejsi a nakonec uhladili prosteradlo a polstare. Lozni pradlo se v mnohych pripadech cisti az po nekolika hostech, asi az kdyz je poznat, ze tam nekdo predtim spal. Pokoj vetsinou hezky voni, ale je to diky spreji, kterym ho vystrikaji, ne pro cerstve vyprane lozni pradlo. Ve Vientane jsme nakonec skoncili v drazsim pokoji s nadeji ze bude klid od stenic, se kterymi jsme stravili predchozi noc. Nepomohli jsme si, invaze byla jeste vydatnejsi. Kdyz jsme rozsvitili pri podezreni, ze tu mozna nejake jsou, tak tam opravdu byli a vsude. Lovime jednu za druhou z postele do pytlicku, jsou jich desitky.

Vcelku jsme ocekavali, ze bydleni bude levnejsi nez v Thajsku, na nekterych mistech to sedelo, ale prave v hlavnim meste a Luang Prabangu nabidka pro obycejneho cestovatele proste nebyla. Hodne se take stavi a tak za par let to bude zase jine.

Tak jako vsude jinde se nam hodili nase vlastni prosteradla a deky.

Noc jsme casto stravili ve stanu a to se asi nejlepe vyspali. Muj nejoblibenejsi placek byl na sklizenem ryzovem poli nekde, kde jsme se nechali vysadit z tiraku, se kterym jsme jeli cely den. Je zvlastni rici najednou, tam kde nic a nikdo neni a zacina se stmivat, zastavte, tady chci vystoupit a spat. Kluk neprotestuje, zastavi, jen se trochu divi proc zrovna tady. Stopli jsme ho vlastne nekde, kde turisti nechodi a pak zadali o vystoupeni temer nikde. Za celou cestu neprisla rec na to, co delame, kdo jsme a mozna o to vic jsme ted pusobili tajemne, zahadne…Ridic se tedy pta: A co ste vlastne zac…? Ujistujeme ho, ze nikoho zvlastniho nepotkal, jen bychom dnes chteli vklidu prespat a zitra temi, krasnymi vesnicemi, na ktere ted pada tma prochazet a nejen sledovat mihajici se barvy z okenka. Slama je mekoucka, siroko daleko nikdo, jen tma, hvezdne obrazy a ticho…

 

DOPRAVA (Rosta)

Doprava je omezena pouze silnici a vodu, zeleznici si tu jeste nevybudovali a ani zajem kolonistu (francouzu) nebyl tak silny tu neco rozvijet, takze ani zadnou nezdedili. Je pravdou ale, ze alespon nejaka snaha byla a tak na mekonskych ostrovech u hranic s Kambodzou kousek zeleznice vznikla, ktera ale do dnesni doby neprezila, zustaly zbytky jednoho mostu a kousek pesunku. Tedy pokud dopravou tak busem a to ve dvou tridach, turistickou a lokalni.

Bus – Turisticke autobusy jsou velke a male (TOYOTY tranzity) klimatizovane mrazirenske plechovky s cernymi skly (jak jsme si je pojmenovali). Nabyli jsme dojmu, ze ani vesnicani nevedel, co se v tech sejfech prevazi. Kolem nas vzdycky profrcely rychlosti presunu vladni delegace.

Mistni – stejne jako v Thajsku – jsou nakladacky s altankem, nebo altankovy pikapky na kratsi trasy po okrese. Velke nebo male autobusy na delsi vzdalenosti maji archaicky vzhled. Aby si vynahradili vlakovou asijskou atmosferu ruznych nabizecu, stejne jako ve vlaku, tak i do busu se nahrnou prodavci s drobnym zbozim a proudi ulickou sem a tam. Zastavilo se jim na nejake krizovatce, ci se nabrali po ceste vesnicanky, ktere se vezly do duhe vesnice. Do busu se nacpalo az 10 nabizecu se vsim moznym, velke misy s pecenymi kurecimi stehynky, zvykacky, knihy AJ konverzace, atd. Docela se uzilo. Cpali se jeden pres druheho a pres sedici cestujici v ulicce. Nikdo se nerozciloval a po 10 min. opustili autobus.

Na odpocivadlech se nestavi, jen se vyskace u pole. Z autobusu se vyvali cestujici, poskladaji se kolem cesty, zeny zasednou v uzkych suknich do bobku. Ridic odtroubi konec a jede.

Lodicka – s rozvojem a opravami silnic se lodicka stava cim dal vice nostalgii. My jsme se vidali po Mekongu od thajskych hranic do poloviny cesty na Luang Prabang do Pakbengu. Byl to zajimavy zazitek i hezka cesta prirodou.

Motorka – tak jako vsude jinde je dopravnim fenomenem. Jezdi se vsude, preprava bez limitu, vozi se vsecko. I zavesny vozik se drzi v ruce za motorkou.

Kola – kola patri k nejpouzivanejsimu dopravnimu prostredku. Zajimavosti je, ze vsichni jezdi na stejnem typu – vzdy s kosikem vpredu a obrovskou sedackou na misto nosice vzadu slouzici k posedu pro spolujezdce.

Trakturky – v odlehlejsich zemedelskych castech, kam ani autobusy nejezdi, se vesnicane premistuji svymi trakturky. Vybavovali se na sceny z Menzlovo filmu Slavnosti snezenek: “Dedku to je dost, ze jsi nas vzal zasejc na vejlet…!” S temi trakturky se prohaneli na nakupy do mesta a pomerne na peknou vzdalenost i 50 km.

Stop – pro nas se Laos stal dalsi stoparskou zemi. Cestovalo se diky nasi originalite cizince pomerne dobre. Pickupy moc nestaveli, ale male nakladacky a nakladaky nas braly. Je fakt ze dopravni hustota neni velika a tak se cas od jednoho stopu k druhymu prodlouzil. Obecne jsme si zjistili, ze cim vice jsme se priblizovali k mistum s vetsi koncentraci turistu, nebo u vetsich mest jako Vientiane, stavelo se mene a staval se i vice komercnejsi zalezitosti, ale i presto jsme se dostali kam jsme chteli. Cim vice jsme se blizili ke Kambodze, tim i doprava ridla a zridla az tak, ze poslednich 20km by jsme museli jit pouze pesky, popojeli jsme proto turistickym minibusem.

 

SPECIALITY (Bara)

Bilboardy – s lehkou  budovatelskou tematikou

Penize – hodne podobne vypada 1000, 2000 a 10 000, pozor tedy na presahnuti, maji stejny rozmer I barvu

Plasty – Problem s velkym P – vse se bali do mikrotenaku a kose nejsou, a tak zavaluji i ten malebny Laos

Vietnamky = asijske botasky – nosi se vsude a porad. My uz je take mame, ac nejsme zrovna fanousky. Sehnat nove sandale to je tezke a hlavne na Rostu ani cislo nemaji. Kdyz byly rozbite sandale, chvili putujeme ve vietnamkach, ale to se neda. Ted uz zase pokracujeme v nasich sandalich – Rosta s novymi mistnimi Vibram podrazkami a ja s prisitymi vsemi pasky, co se postupne vytrhali. Tak uvidime, kam az s nimi dojdeme

My- jsme ted casto francouzi, amici a nebo Nemci

Rosta – je jiz od Indie casto tazan, zda je umelec…

Zachody – prevazuje evropsky, ale bez splachovadla, obsah v mise se zaliva kyblickem. Utirani  probiha pomoci papiru, ktery se haze do kose a pokud ten chybi, tak prosim, nehazet do misy a nezacpacat kanaly, ale odnest s sebou…

Mnisi – uci se Marxismu - Leninismu

 

DALSI

Priklady cen

Ubytovani :             2.4 – 9.6 US$ (20 -80 tisic LAK) za pokoj pro dva

                                (2.4 – 4.8 US$ - mimo hl. mesto a Luang Prabang (LP), 4.8 US$ - 9.6 US$ hl. mesto a LP)

Doprava:                bus 4.6 – 7.2US$/100km/oba (38-60 tisis LAK)

Jidlo:                      0.6- 1.2 – 1.8US$ (5 - 10 – 15 tisic LAK) ryze se zeleninou za osobu

                                0.12US$ (1 tisic LAK) 100g varene ryze

                                0.9 -1.8 US$ (8 – 15 tisic LAK) smazena ryze se zeleninou

                                0.9 -1.5 US$ (8 -12 tisic LAK) palacinka

Caj i kava:             0,4 - 0,6US$ (3 5 tisic LAK) za osobu

Pivo:                       0.9 -1.2 US$ (8- 10 tisic LAK)

Net:                         0,6 – 1.8 US$/1h (8 -15 tisic LAK) za 1 h

Vybirali jsme z karty, za cestovni sek je poplatek 2 % v USD.

 

Kde se nam nejvice libilo? (Bara)

Toulani centralni casti – vesnickami – cisto, prirozenost zapadleho kraje, malo lidi, hezka priroda, malebne pohledy do poli. Dobre se stanovalo, chodilo pesky a popojizdelo stopem. Zije se tam opravdove, bez obalu a my meli naprosty pocit svobody a nezavislosti.

Cesta stopem z Pak Bengu pres Lunag Prabang do Van Viengu – kopce, priroda, chladek a vesnice.

Champasak – Wat Phu – zbytky khmerskeho hlavniho mesta na kopci, ze ktereho je videt daleko do Bolevanske vysiny. Zaroven to bylo prijemna provincni vesnice k odpocinku, lide chodi spat se slepicema a vstavaji s kohouty – presne nas styl; bylo tu levne, ciste bydleni, kva a caj zdarma a zadne presvedcovani k vyhodnemu byznysu.

Don Det – jeden z tisice ostrovu na jihu Laosu, kam jezdi turiste, ale kde zaroven plyne vesnicky zivot svym tempem a elektirka jeste nedorazila. Bydlime v chajde u Mekongu, vari nam sikovna slecna a my si sedime na verande a premyslime o Laosu.

 

ZAVER (Bara)

V Laosu nas znovu napadala otazka co je to vlastne chudoba. Premysleli jsme, zda ty obycejne vesnice jsou chude a zda ti co nemaji elektriku ji vlastne k necemu potrebuji? Tam, kde neni srovnani, neni ani pocit chudoby, tam kde je videt neco lepsiho a jineho, zacina se spoustet nekonecna potreba chtice a vlastneni. Trochu jsme nekterym vesnicanum zavideli jejich prirozene bohatstvi – domek z prirodniho materialu, policka, spoustu zvirat, veselou rodinu a jeste silneji si uvedomili, ze to zapadni bohatstvi je tak pomijive, prazdne a nesmyslne…

Ekonomicka krize?! Tady lide maji jine problemy nez se zabyvat zda “chudnou” a nebo, ze nejde byznys, nejsou poptavky a netoci se penize. Cilem mnoha laosanu je predevsim zabezpecit zakladni potreby a vklidu, bez invazi a bombardovani zit…