Statistika - Trasa - Uvod - Lide - Jidlo - Bydleni - Doprava - Dalsi - Zaver

STATISTIKA

Jak dlouho v Malajsii:                33 dni

Kolik jsme toho najezdeli:          1104 km ( busem 249 km, stopem 855 km)

Jak dlouho v prostredcich:         17h

Utrata   celkem:                         467 USD; v prumeru na den:         14.14 USD/den/oba

Mena:                                       Malajsky Ringgit (RM)

Kurz (16.rijen 2008):                 1USD – 3.556RM, 1GBP – 6.314RM; 1USD – 19.117Kc, 1GBP – 31.741Kc

TRASA

Letiste Sepang - Kuala Lumpur – Melaka – Johor Bahru – Mersing – Rompkin beach – Cherating – Marang – Terengganu – Penarik – Beach of Whispering Breath – Kota Bharu

UVOD

Malajsie je zeme, ktera zapocala prijemnou zmenu v nasem cestovani. Priletli jsme sem na konci srpna  z Indie a po nekolika dnech stravenych v hlavnim meste Kuala Lumpur (KL) a historicky dulezitem pristavu Melace jsme si na mesic odskocili do Indonesie. Pote se vracime do Melaky na  par dni odkud mirime smer Singapur a do tretice prijizdime zpet do Malajsie, na kterou se zaciname plne soustredit. Pohledem zpet nam ted trochu pripada, ze ta Malajsie v prvni a druhe fazi byla skoro jinou zemi nez ta co jsme absolvovali  podel vychodniho pobrezi ve fazi treti. Ono to tak vlastne i docela souhlasi.

Malajsie by se dala rozdelit na cast vychodni, zapadni a centralni; vsechny se od sebe lisi. Do te zapadni jsme jen lehce nakoukli prostrednictvim hlavniho mesta KL a Melaky, jinak nas nelakalo prejizdet timto rozvinutym a prumyslovym kusem zeme. My jsme si vybrali nejvice casu pobytem na vychode, kde je k videni vice tradicni kultury, vesnicek a tempo je tady prijemne pozvolne. Centralni cast je znama predevsim diky slavne zeleznici prochazejici dzungli a kopcum s cajovymi a jinymi plantazemi.

Premysleli jsme a zvazovali jak skloubit vychod i centralni cast, ale zdalo se, ze by to byl prilis velky kvap a tak nakonec volime lazo plazo posun vychodem, kam moc turistu nejezdi a nic pro ne tedy neni prilis aranzovane a to my mame radi.

Zmena po Indii byla docela prijemna. Ciste ubytovani, poradek v ulicich, lepsi hygiena, mene lidi, zadne otazky na kazdem kroku nam najednou dalo vice prostoru k nadechu. Na druhou stranu je nam trochu ouzkou z toho rozvoje. Stavi se nevzhledne krabicove budovy a mraky supermarketu  se seriovym zbozim a podivnou anonymni atmosferou, ktere lakaji lidi vice nez nejaky "obycejny" bazar s vetrem oslehanymi babickami a dedecky,  co tam cekaji s tim svym podomacku vyrobenym zbozim. Doufame si, mozna trochu nostalgicky, ze se lide uplne nepomatnou a to nejen tady v Malajsii, ale i vsude jinde a vsechnu tu tradicni kulturu nezapomenou. Je ji tu stale jeste dost, ale je take citit jak mizi a zacina splyvat s tou sedivou, monotonni, nevzhlednou, plastovou a uniformne-globalizacni linii.

Malajsie je rozvijejici se zemi a zaroven zatim stale velmi levnou destinaci k cestovani. Viza dostavame na 3 mesice, zdarma a s usmevem. Nikdo po nas nic nechce a jen rikaji : Welcome to Malaysia. To se se ceni! Hned se vstupuje a zacina objevovani do nam nezname zeme jinak.

Cestovali jsme hlavne stopem a prozivali si pocit nezavislosti a diky tomu se setkali se zajimavymi lidmi, neco od nich dozvedeli a podivali i do mist, kde by nas pri cestovani dopravou z budu A do bodu B nikdy nenapadlo zastavit. Vyhodou je, ze lide mluvi Aj, ne vsichni, ale je jich vice nez na Sumatre. Na stopovani si clovek lehce zvykne.

Nase presuny nebyly velike a stejne jako v Indonesii jsme navazali na trochu delsi pobyty v jednotlivych mistech, coz nam stale dobre prospiva.  Stradame chut a elan do dalsi divociny a vetsiho dobrodruzstvi. Uz se tesime do Thajska, Laosu a Kambodzi, kde na to zase chcem trochu slapnout.

 Podnebi je po cely rok stejne, tropicke. Na vychode od listopadu prichazi lehky monzum, ktery se predcasne objevoval i za naseho pobytu. Jinak je stabilne kolem 30 st, trochu dusno a vlhko.

Planovali jsme 20 USD/oba/den, ale diky tomu, ze si postupne splacime letenku z Indie a lodenku z Indonesie vychazi nam to na 16,6 USD/oba.  Nakonec je cestovani, diky stopu, obcasnemu pozvani k jidlu ci strave dvakrat denne jeste levnejsi a my zustavame dele a za 14.14 USD/oba.

LIDE

Malajsie je multikulturni a velmi tolerantni zemi. Vetsinu tvori malajci - muslimove, Cinane a Indove jsou dvemi nejvetsimi mensinami. Cinane jsou casto budhiste a Indove vyznavaji  bud krestanstvi a nebo hinduismus. Tyto tri skupiny ziji v harmonii, vzajemne se rasove, kulturne i nabozensky respektuji a toleruji. V tomto smeru se od nich mame hodne co ucit!

Malajci  pracuji vetsinou ve sluzbach, cinane a indove maji svuj byznys. Setkali jsme se s indem a potom i cinanem a oba si trochu posteskli nad tim, ze malajci jsou zvyhodnovani. Dostavaji prednost v praci ve statnich sluzbach, pri vstupu na univerzitu...ale jinak mezi sebou zadne problemy nemaji, to pry jen politici!?

Hlavnim statnim nabozenstvim je islam a tim se ocitame znovu v zemi plne muslimu, mezi kterymi nam je i bylo v predchozich statech prijemne. Vyzaruje z nich klid, nekonfliktnost a pohoda.

Lide se stale usmivaji a nas usmev  vzdy opetuji, jsou prijemni, ochotni a za sluzbicku navic nic nezadaji. Aj vetsinou umi, jen ve vesnicich mene.

Tolerance je mimojine videt i ve stylu oblekani, kdy v jedne ulici potkavame cinanku v minisukni a upjatem tricku, indku v krasnem dlouhem a splyvavem sari a muslimku v dlouhe sukni az pod kotniky, volne halence sahajici nad kolena a satku.

Na vychode jsme obdivovali krasne oblekane muslimske zeny, v hedvabnych suknich a halenkach nejruznejsich barev a velkych kvetovanych vzoru, k tomu satky, ktere jim moc slusi a ladi. Vypadaji jako opravdove damy. Mlade muslimky obcas uprednostnuji rifle a upjate bluzicky za tradicni splyvavy odev, ale satky nosi vsechny. K Malajsii patri batika a malba na hedvabi a na bazarech jsou k videni mraky obleceni rozmanitych barev a s kvetinami

Tradicni malajec nosi sarong (kus latky sesity a tvorici runel, ktery si pan pretahne pres hlavu a uvaze u pasu), k tomu lehkou dlouhou kosili a muslimskou cepicku a nebo tradicni cernou capku malajskou. Tuto kompbinaci oblekaji hlavne ve volnem case, na vesnicich a nebo kdyz jdou do mesity, jinak bezne chodi v kalhotech a tricku.

Mladez rokerskeho stylu, podebneho mladym indonesanum, jsme videli predevsim v hlavnim meste Kuala Lumpur pri oslavach 51 vyroci nezavislosti a bez popijeni alkoholu byla docela sympaticka a takova neobvykle klidna.

JIDLO

Malajska kuchyne se stala zatim nasi nejoblibenejsi. Vyber je jednoduchy, staci se jen postavit k vitrince nabo velkemu stolu, kde je vse vystavene a vybirat ocima. Hlavni prilohou je ryze a k tomu se nabizi ryby pripravene na mnoho zpusobu, chobotnicky a jine morske priserky, dale kurata,  zelenina a ruzne listi. Do ryze se pridavaji nekdy bylinky nebo kokosove mleko a to pak jidlo hraje vsemi barvami. Nejvice jsme si pochutnali v Kota Bharu na trzich a okusili tradicni dobroty, vcetne nasi kerabu – modre ryze s rybickou, vejcem (to se na taliri vetsinou objevi rozpulene a jeste ve skorapce), klicky, kouli z cehosi, paprickou plnenou cimsi a jinymi zajimavostmi. Obcas nevime ani co to jime, ale vetsinou to chutna moc dobre. Jidlo je levne a vedle malajske kuchyne vari take cinane pro nas mnohdy neidentifikovatelne pokrmy a nebo indove nam zname tamilske curry na bananovem listu. Jinde je zase kuchyne okorenena indoneskymi recepty. V Malajsii se proste nehladovi.

Do Malajsie vjizdime zrovna, kdyz konci Ramadan, obdobi pustu a muslimove zacinaji zase pres den pravidelne jist. Diky oslavam Hari Raya, ktere probihaji zhruba mesic, se nam take nekolikrat dostane pozvani k dobremu jidlu.To tradicni, co se podava hned v prvnim dnech ochutnavame v guest housu v Melace, kde zrovna bydlime a sikovny manager Zen (muslim) objednava pro vsechny cely kotel kurete se zlutou omackou, dalsi hrnec skopoveho s cervenou a nakonec treti s burakovou okorenenou tak vyborne, ze se to ani neda popsat. No a prilohou je jakasi rozvarena ryze, kterou si vyloupneme z bambusoveho kosicku.

Trhy s jidlem, tam se nam moc libilo a jak tak porad cestujem nejak nas to jidlo vic a vic laka. Vsechny ty chramy, mesity a jina mista se zacinaji podobat a bazar je sice take jenom bazarem, ale k videni je toho porad spoustu a pak kdyz je tam jidlo to nas nejak proste ted vic bavi a ostatne k poznamvani kultury patri i ochutnavky mistnich specialit. Tady jich je docela dost a tak ochutnavame jak se da. Na malajskem trhu si mistni prodavaci rozbali stanek s nadobkami, ve kterych nabizi mnozstvi dobrot co doma pripravili a tak pokud jdeme na bazar, tak mame zarucene domaci jidlo. Stejne jako v Indonesii si obcas jidlo nechavame zabalit do bunkusu (balicku z papiru s sebou).

Kolem hlavni silnice na vychodnim pobrezi je spostu jidelnicek pro hladove pocestne.

Voda se da pit z kohoutku a tam kde neda je vetsinou moznost si ji v guest housu prevarit a nebo se nabizi filtrovana. Jsme radi, ze celou dobu nemusime koupit ani jednu balenou vodu a to nejen kvuli penezum, ale hlavne dbame zivotniho prostredi. K jidli se voda podava jen obcas zdarma, vetsinou za maly poplatek a rovnou s ledem.

Caj s mlekem ci bez mleka je nejvice konzumovanym napojem. Pivo se podava jen v nekterych cinskych restauracich a nebo na turistickych mistech. Pro nas je pivo uz od zacatku naseho cundru prilis drahou zalezitosti a tak cajujeme a radi (vlastne v Delhi u Jitky s Marianem jsme k nemu obcas pricuchli:). Caj se pije vetsinou s cukrem a nebo kondenzovanym mlekem. Silny caj se Salkem jsme si oblibili a pili radi hlavne po jidle misto zakusku. Caj i kava se podavaji horke a nebo s ledem. Kava je pro nas novou a docela prijemnou zalezitosti. Az do Indie kava nebyla vubec k sehnani. V Indii jsme popijeli mlecnou kavu pripravovanou z Nescafe a tu povazujeme jen za imitaci kavy. Od Indonesie nas provazi kava prazena a mleta, proste ta doopravdicka. Malajska kava je dobra, ale indoneska u nas stale vede.

UBYTOVANI

Bydleni bylo vetsinou ciste a i kdyz drazsi nez v Indii, prilis do naseho rozpoctu velkou diru neudelalo. Prijemna byla kuchynka v nekterych guest housech, kde se nabizela i voda zdarma (coz se u nas, kde se pije z kohoutku skoro samozrejmost, ale v Asii ne), sem tam toaster, lednice, moznost si uvarit a nekde dokonce kava a caj volne k dispozici. Kuchynky jsme ocenovali, po dlouhe dobe prijemna moznost nechodit stale do obcerstvoven a nebo klohnit neco na varici. Do ubykaci je vetsinou nutno se zouvat.

DOPRAVA

Doprava je rychla a silnice jsou v dobrem stavu. Jezdili jsme prumerne 70 km/h a hlavne stopem a tim si usetrili na nekolik dnu pobytu navic.

Busy jsou moderni a klimatizovane. Je v nich pekna zima a v tricku se nevystaci. Vlakova draha prochazi jen stredem zeme a vetsina turistu si nenecha ujit projizdku velmi slavnou dzungli. Tam my nejeli. Taxikari nas nikde nenutili a riksove se objevuji jen na nekterych mistech a hlavne starsi panove, kteri cely zivot provozuji toto remeslo a stale v nem pokracuji.

Motorka jako rodinny prostredek neni ani v Malajsii vyjimkou. Jenom porad kroutime hlavou, jak nezodpovedni jsou ti rodice co vozi deticky bez helmy vpredu a nejlepe jeste nekolik vzadu, a to se jen neposouvaji na nejake okrsce, ale svisti to v poradnem provozu. Bundazipdozadu je spis motorkovou modou nez aby slouzila proti narazu vetru, jak rikali mistni. Motorkari ji na sobe maji tak nejak napulzerdi oblecenou zipem vzad a neumim si predstavit jak takhle zakazajkovani zvladaji neplanovane silnicni situace.

Stop sel dobre a nejlepe na mensich silnicich. Nejdele jsme cekali hodinu, ale nekolikrat se nam take stalo, ze nam auta stavela nez jsme zacali mavat. Stopovali jsme s ceduli i bez a nekdy nam pripadalo, ze si ridici mysli, ze jim mavame a tak nam take mavaji a poblikavaji. My totiz s Rostikem vlastne nemame krome cestovani co na praci, tak chodime na silnici mavat autickum a nebo jim ukazat ceduli, ze jedem tam a tam, jen tak, aby vedeli a pak az se vymavame pujdem zase na autobus.  Ridici za svezeni nechteji nic a kolikrat je to pro ne i cest si vest ty blondate amerikany a kdyz uz si reknou, tak jsou to vetsinou mladi typci, kterym bliknou dolary v ocich a nastavi mnohem vyssi cenu nez taxik. Tak s temi nejezdime. Vozili jsme se casto v peknych dzipech, tranzitech a nebo nakladackach. Staveli vsichni – malajci, indove, cinani, dokonce jsme jeli i s pakistancema a Korejcem.

Ridici jezdi docela ukaznene, necpou se, netroubi a kolikrat jsme za sebou meli auto jen maly kousicek, kdyz jsme koukali do mapy kudy kam a ani netutlo, cekalo az se rozmyslime a pak na nas ridic hodil jen usmev a pokracoval dal.

Chodniky? Ty tu sice jsou, ale neplni prilis svoji funkci. Bud je v prostredku po cele delce jeden obrovsky kvetinac za druhym, nebo kanalove mrize a v nejlepsim pripade tluste ocelove lano natazene v prostredku chodniku, ktere pridrzuje nejaky sloup a vecer neni vubec videt, dobre tak na neplanovanou amputaci hlavy. Malajci, stejne jako jini asijate moc pesky nechodi.

SPECIALITY

Plasty jsou obrovskym problemem vsude v Asii, vcetne Malajsie, ktera je na prvni pohled docela cista, ale za rohem ma take skladky a plast ten se proste nevstreba a neda se prehlednout. U nas si ani neuvedomujeme, jak je Asie zamorena a nevi si s tim rady. Ostatne neni to jenom jejich problem, ale i nas.

Igelitman je pan, ktery jezdi na motorce s vozickem za sebou a troubi (ne pusou, ale troubitkem na riditkach) a rozvazi po domech igelitky s ruznou nabidkou zeleniny, kurat, kterym koukaji jen paraty a  jineho zbozi. Kdyz projizdi, tak troubi a paninky vylezaji z domu a vybiraji co se jim hodi. Ten igelitman ma rozvesene neskutecne mnozstvi igelitek na vozicku a vsude jinde kde se da.

Zmijovka je velmi oblibena cepice uz od Turecka a to predevsim u muslimu. Takze to vypada, ze zmijovka neni ryze ceskou zalezitosti. Tady je z prize a panove ji nosi i v tom nejvetsim horku a docela jim slusi.

Kolibka po domacku vyrobena – velika pruzina, na kterou se zavesi kus latky se detem moc libi a pripadala nam velmi prakticka – jednoduse vyrobena a prenosna. Deti v Malajsii, jako jinde v Asii se nevozi v kocarku, dokonce nejsou ani nosene v satku, ktery pouzivali hodne v Indonesii a horach Nepalu ci Indie. Deti se v Malajsii proste nosi hlavne v ruce. Kdovi, ale jak to bylo drive, treba s pokrokem satky mizi. Kdyz uz nekde satek pouzivali, tak to byla na vesnicich.

Bazar X supermarket je muzskou i zenskou zalezitosti a vetsinou ve velkych halach k tomu urcenych. Vedle ovoce, zeleniny a ruznych neidentifikovatelnych testovino – bramburkovo –sladkustkovych dobrutek jsou tu obrovske sekce s rybami nejruznejsich velikosti. Markety na vychode byli casto take jen s jidlem a ty se nam libili nejvice. Dobrot se nabizelo tolik, ze jsme casto nevedeli co vybrat.
Bylo pro nas docela velkou zmenou naupovani v supermarketu. Ne, ze bychom po tom touzili, ale bazaar, trh a nebo male kramecky, na ktere jsme privykli v Indii a vyhovovali nam, jsme proste v nekterych mistech nenarazili. My ty supermarkety a kulturu kolem nich TAK nemame radi!
Supermarket nema v Malajsii dlouho tradici a stavi se nove a nove, ktere hizdi pekna mista a hlavne celou atmosferu treba takoveho pekneho pristavu jako je Melaka. Alespon jsme ocenovali, ze nestavi nevzhledne krabice, ale oblekaji je do snesitelneho a nenapadneho kabatu.

Kocky jsou nejcastejsi zvirata vyskytujici se volne na ulici, stejne jako v Indii psi. Tady jsme psa vubec nepotkali.

Jugoslavie je nase zeme. Casto, kdyz rekneme, ze jsme z CR nebo lepe pochopitelneji z Ceskoslovenska, nekterym lidem se na obliceji objevi ustarana vraska s tim, ze u nas to taky porad bouri, co? Cekoslovakia zni tak trochu jako Jugoslavia, asi, a kdyz ne Jugoslavia, tak se do toho zamota Cecna a my jsme vlatsne soucasti Ruska. Coz motali i jini asijate ze statu co jsme projeli. Na druhou stranu sportovci vetsinou CR znaji  a to diky fotbalu a nasi hraci jako Baros, Cech, Rosicky jsou jednoznacne hvezdy. Znaji spis jen nazev CR, ale kde se nachazi to uz nevedi.

Pobrezi vychodu. Clovek si rekne nadhera, more, plaze od jihu na sever a ac se nam tu libilo, hlavne diky pomalemu tempu, milym lidem a samotnemu faktu, ze jsme u more, byli jsme zklamani odpadky, ktere naplavuje voda a nebo je za sebou lide zanechavaji po pikniku. Jednou nam nic jineho nezbyvalo, i kdyz jsme sli a sli a sli, abychom nasli nejaky pekny placek na kempicek nebylo mozne ho objevit, staveli jsme stan skoro na smetisti.

Muzea ta jsou v Malajsii na vybornou, tedy alespon ta co jsme navstivili byla velmi pekne zpracovana. O Malajsii a malajcich jsme se toho docela dost dozvedeli. Mesto Melaka v tomto smeru vede. Do teto skupiny urcite nepatri muzea kralovske rodiny ze statu Kelantan v Kota Bharu. Ta jsou spise skladitem toho co doma, na zamku, prekazelo. Diky pobytu v jinych muslimskych zemich a Indii se nam tvori mnoho novych souvislosti a nas vyber Asie jako jednoho celku k souvislemu cestovani si moc pochvalujeme.

Mozna – maybe – pouzivaji nekteri, kdyz se ptame na oteviraci dobu a nebo na jakoukoliv presnou informaci a to se pak horko tezko dozvidame jestli teda jo a nebo jo…

Poplasenost predevsim u malajskych divek (ostatne i u indoneskych) vznika nahle a je nasledovana hihnanim a nedozvedenim se zadnych informaci. Nejdrive se devce ulekne, ze mluvi Aj, kterou mozna spousti na cizince poprve v zivote, potom se poleka nas a nasi otazky a nakonec prestane
radeji komunikovat, aby nedoslo k dalsimu leknuti.

Smlouvani se prilis nepouziva, jen obcas na trhu se nam to podarilo pri koupi ovoce. Ceny jsou vicemen fixni. V Terengganu jsme si zazili zajimave smlouvani o ubytovani. Awis, sedesatilety hipik a majitel guest housu nahodil 30RM a kdyz videl, ze vahame, hned opacil:,,Ale muzete se mnou smlouvat.” Nez stacime neco rici, tak jeste snizuje na 25 RM. My nahazujem 20RM, on kyva. Placnem si a je to. Tak takhle by to v Indii nikdy neslo, tam se smlouva uz z principu a proste je to takova hra. Pri smlouvani s Awisem jsme si pripadali jak deticky na pisecku. ,,Ja davam cenu 30, ted ty zacni jako smlouvat, jo?” ,,Tak ja smlouvam za 20, joo.” ,, Tak jo, tady mas ten baracek…” ,, Hele pojd, jdem si hrat na neco zabavnejsiho…”

DALSI

Priklady cen

Ubytovani : 6 – 7.5 US$  (20-30RM) za pokoj pro dva

2 - 3US$ (7-12RM) jedna postel v dormitory – spolecne nocleharne

Doprava: 3,9 US$ (13.2RM) za oba (bus na 100 km)

Jidlo:  0,9 - 1.5US$ (3-6RM) za osobu (dostacujici obed ci vecere, i s kusem kurete 3.50RM ci ryby 3.0RM )

Caj: 0,2 - 0,5US$ (0.60-1.50RM) za osobu (od neslazeneho, pres slazeny az k mlecnemu)

Vybirali jsme z karty, za cestovni seky jsou vyssi poplatky.

Kde se nam nejvice libilo?

Vychodni pobrezi – vesnicky zivot, pozvolne tempo, barvy, more, tradice, stopovani…

Kota Bharu – pohodovy guest house, trhy s ruznym jidlem, tempo tak akorat, kulturni centrum s tradicnimi tanci a stinovym divadlem.

Kuala Terengganu – atmosfera a zazemi levneho bydleni s kuchynkou, vodou, cajem a kavou u Hipika v chajdicce nad vodou; ryze s kuretem v cervene  sladkokysele omacce v nasi obcerstvovne, mlecny caj u pana Mustafy.

Kuala Lumpur – prvni misto v novem svete po Indii, pekne zpracovane statni museum, setkani s vybornym ledovym mlecnym cajem, zrovna probihajici oslavy 51. vyroci nezavislosti statu (MERDEKA) a s tim spojeny moc pekny vecerni program - prehlidka tancu, zpevu, muziky, rokovy koncertik…Proste kulturu tohoto stylu jsme uz hodne dlouho nezazili a opravdu si ji vychutnali.

ZAVER

Malajsie pro nas byla cestovatelsky nenarocnou a odpocinkovou zemi, ktera je primo stvorena k prijemne dovolene bez velkych naroku, tak i my stale trochu dovolenkovali delsimi pobyty na jednotlivych mistech a kratsimi presuny. Tim jsme navazali na tempo, ktere zapocalo na indoneske Sumatre. Nakoukli jsme na zapad, zamerili se na vychod a pocundrovani centralni casti nechali zase az na priste. Trochu poznavame, trochu odpocivame a prubezne stale nabirame sily do narocnejsich zemi jako bude treba Vietnam a Cina. Zaroven se tesime na Thajsko, kam nase kroky miri za par dnu.