Pesko-stopem pres prechod z Ciny do Mongolska
Ahoj vsem doma, ci nekde mimo.
Ohlasujeme se vam z Ulambataru, kde uz travime nekolikaty den po presunu z Pekingu, ktery byl na zazitky plny, predevsim prechod hranice z Ciny do Mongolska.
Nase cesta z Pekingu do Ulanbatoru byla delsi nez jsme cekali, precejenom jsme s tim tak trochu pocitali a pridali jeden den navic do rezervy. Udelali jsme dobre. Dle ocekavani, po 8 hodinove jizde z Pekingu s dojezdem v 5h vecer (na puli ceste k hranicim), ve mestecku Jiningnan zadny navazujici vecerni spoj nebyl, i prestoze nam to rikal chlapik v info okenku na hlavnim nadrazi. Dlouho jsme se dozadovali dalsiho listku na nocni vlak z Jiningu k hranicim - do Erlianu, ale pry zadny nejede. Prespali jsme tedy a druhy cely den opet posedeli ve vlaku smer Erlian - hranice, kam dorazime kol 16h. To je uz samozrejme pozde na nejaky prechod do Mongolska. Znovu tedy prespime a dalsi den, 6.6. musime prejit hranice, v tento den nam totiz konci viza. Nic tezkeho prejit hranice, by si rekl clovek... No jo, ale to bychom nesmeli byt na cinsko-mongolskem prechodu.
Hranicni prechod z Erlian do Zamin-Ud (Mongol) je od ostatnich zvlastni tim, ze pesky se proste nesmi! Pozemni prechod z jedne strany na druhou je mozny pouze nejkym dopravnim prostredkem, pro nas tedy vlakem ci taxikem a samozrejme za nepomerne tucny poplatek - cena 5 km cesty za 10USD/os (66CYN) vlakem! nam prisel jako vydirajici a zneuzivajici situace. (Pro srovnani, za vlak z Pekingu do Erlian jsme platili 8.6USD/os (54CYN) za 834km). Samozrejme taxikari si tuhle prilezitost take nenechali ujit, ale vyjimecne o neco zlevnili 7.3USD/os (50CYN/os) v nacpanem jeepu. Kazdopadne pesky se to nedalo a s nasema (60CYN) v kapse jsme museli najit jinou alternativni cestu prechodu. Rozhodli jsme se tedy pro stopa tesne pred hranicnim prechodem.
Shodou nahod nas bere celnik jedouci do prace a preveze, asi nechtic, pres vstupni branu, ktera je uz 200m pred celnici. Tim odstartoval nas nevsedni zpusob prechodu. Uz u vstupni brany se musi nasednout do taxiku, jinak ostraha nepusti nikoho do objektu prechodu. My vystoupime uvnitr ze stopleho auta a v klidu pesky si jdeme dat od cinanu vystupni razitka do pasu. Samozrejme pesky prichazime k druhe vystupni brane, kde straznik krouti hlavou, kouli ocima a rika, ze pesky za zadnou cenu nesmime, ale musime vzit taxi. Branime se, ze nemame zadne penize na taxi a zpet do mesta pro yueny uz nemuzeme, pac mame v pasu razitka a vizum mame pouze jednovstupove... Kluci jsou ted v prusvihu a slibuji tedy, ze nam neco zadarmo sezenou, jen abychom sli pryc z obrazu monitorujici kamery. Nakonec u te vystupni brany stojime dve hodiny, nesmime tam ani zpet a kluci straznici premlouvaji kazde auto, at nas vezme 1 km po silnici na mongolskou stranu. Ono tech vozidel z Ciny moc nejezdi a kdyz, nikdo nas nechce vzit, coz nas neprekvapuje. Jedni bez placeni neberou, druzi se boji, treti jsou narvani az po strechu cinskym zbozim ci mongolskmi lidmi. Az dva mongolsti porizci s ruskym nakladakem nas s usmevem nalozi a prevezou pres hranice... Tak si rikam, ze zhledem k tomu, ze jsme za prejezd nezaplatili ani korunu a prosli jej pesko-stopem, se nam povedl husarsky kousek, samozrejme s notnou davkou stesti.
Do Ulanbatoru jsme odjeli primym nocnim vlakem z prihranicniho Zamin-Ud a dokonce se i vyspali na "tvrdych" lehatkach, ac jsme kupovali listek na sedacky (sedacky se totiz rovna tvrda lehatka).
Suma sumarum cesta Peking - Ulanbator nam trvala 3 dny, vyjeli jsme 4.6. rano a dorazili 7.6. rano. Byl to dlouhy presun, ale zase zajimavy, proste step by step ;
Ulaambaatar 12.6.2009
Rosta a Bara - soucci na cestach