Rusko

16.7.09 – 11.8.09

Zakladni udaje – Nase statistika – Trasa – Uvod – Lide a zivot – Jidlo a piti – Ubytovani – Doprava - Speciality – Dalsi – Zaver

Oficialni nazev:                       Ruska federace

Hlavni mesto:                          Moskva

Populace:                                ( 9. na světě, 2008 )

Hlavni nabozenstvi:                 krestanstvi (silne prevlada pravoslavi ), islam, buddhismus

Gramotnost:                            99.4%

Rozloha:                                  17 075 400 km² (1. na svete) z toho 0,5 % vodni plochy

Hustota obyvatel (na km2):      8 ob. / km² (209. na svete)

Mena:                                     Rusky rubl (RUR)

Casovy posun od CR:               od +2 do +12

Viza:                                     30 dni – 225 USD/oba – nelze ziskat pri prijezdu, dle oficilnich informaci lze ziskat turisticke vizum pouze v Praze, v cinskem Pekingu i mongolskem Ulaanbaataru se vyrizuji jen tranzitni viza.

 zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko

Jak dlouho v Rusku: 29 dni

Kolik jsme toho urazili: 6689 km (stopem 101 km, vlakem 6116 km, busem 405 km, pesky 67 km)

Utrata*: 663 USD (19900RUR) – 23 USD/den/oba (+225 USD/2os mesicni turisticke vizum);

 *29 denni utrata USD obsahuje – beznou denni utratu (prevazne nakup potravin a jinych potrebnosti denni spotreby), jednu noc v GH, ujete kilometry vlakem a busem a specialni vydaje (posta 5USD, 16USD kup CD), neobsahuje stravu z restauraci (varili jsme si sami).

Hranicni prechod z Mongolska – Ulan Ude – Bajkalskij Priboj - Bajarskij – Manturicha - Babuskin – Vydrino – Sljudjanka – Moskva – Lotyssko (hranicni prechod)

Pobytem v Rusku jsme zakoncili cestu Asii a přes Ural se presunuli zpet do Evropy. Meli jsme jednomesicni viza a při pouhem pohledu na mapu musi byt kazdemu jasne, ze mesic zdaleka na pruzkum tak obrovske zeme nestaci. Presto jsme, ale za tu chvili stacili nasaknout trochu atmosfery a nahlednout do zivota rusu.

Presun Ruskem byl prijemny a pomohl nam k pozvolne adaptaci zpet do Evropy, a to nejen diky podobne kulture, prirode, ale také postupnou zmenou casu – hodinky jsme prestelovali během nekolika dni o 5hodin nazpet.

Pohybovali jsme se vicemene po celou dobu na trase smerem do Moskvy. Mezinarodnim autobusem  jsme odjeli z mongolskeho Ulaanbaataru do burjatskeho města Ulan-Ude (vlastne poprve na ceste jsme si dovolili takovy luxus, jinak jsme chodili pesky přes caru, ale tady to neslo). Odtud jsme po par dnech kombinaci marsrurtky (mikrobusku) a stopu zamirili k Bajkalu, kde pak jsme na jiznim pobrezi taborili, chodili pesky a sem tam popojizdli stopem a nebo vlakem. Zasli jsme se také podivat do hlubsiho lesa podel reky Sneznaja, která se vleva do Bajkalu, kde na nas zaval nadech tajgy. Velky zlom nastal nasednutim do vlaku v poslednim pribajkalskem mestecku - Sludjanka, ve kterem jsme se projeli prijemne 4 dny az do Moskvy. V Moskve par dnu pobudeme a znovu nasedame na vlak (nocni) a odjizdime o kus dal - do Lotyska…

Cestovani ruskou federaci slo hladce. Kamenne obchody s fixnimy cenami, jizdni rady a zaryte zbytky byvaleho systemu davaly vecem prijemny rad, který téměř nikde v Asii neexistoval a o to vice jsme si ho tady uzivali. Jediny hacek, který pobyt v Rusku muze trochu zkomplikovat je ziskani viz na ceste. Ruska viza byla první, která jsme museli vyrizovat v Praze přes nase rodice. V Pekingu i Ulaanbaataru lze ziskat pouze 7denni tranzitni viza. Další omezeni se objevi při vstupu do zeme, kdy je nutne se do prvnich trech dnu registrovat na prislusnem urade. Registrace probiha automaticky ve vetsine ubytovacich zarizeni, ale často za nemaly priplatek. Pokud cestovatel zustava vice jak tri dny na jednom miste, je povinen se znovu registrovat, coz plati i o navsteve v rodine ci volnem kempovani. Presne informace se ruznily a my se nakonec registrovali jen jednou, do trech dnu po prijezdu. Nesetkali jsme se s zadnou kontrolou, ani na hranicich při vyjezdu ze země po nas nikdo nic nechtel. Mnozi ale hrozili, ze mohou byt problemy…

V Rusku jsme poprve vypadali jako ostatní, nevycnivali a na první pohled nikdo nemohl poznat, ze jsme cizinci. Vstoupili jsme do země, kde vetsina lidi nemá sikme oci a my zapadali. I když je pravda, ze s tim nasim osuntelym oblecenim a Rostovymi dlouhymi vousy i vlasy jsme dle modniho trendu a nepsanych norem stejne pusobili docela jinak.

Rusove jsou velmi pohostinni a prijemni lide, o to vice se otevirali, když jsme rekli, ze pochazime z Cech. „Bratjaaa“, znelo hned z jejich ust… Zvali nas k sobe domu, hostili, ukazovali fotografie sve rodiny a chteli s nami sdilet. I my s nimi…

Oprasili jsme rustinu a tim se dostavali ještě blize k lidem. Po dlouhe době jsme zase nebyli hlusi a nemi. Rosta ma mnohem vetsi praxi v Rj a tak byl jmenovan mluvcim skupiny.

Země je tak obrovska, ze jsme turisty zadne nepotkavali, az v Moskve kolem vyznamnych pamatek.

Ruska kuchyne se v mnohem podoba te naší. Fixni ceny byly vsude i u drobnych trhovcu na rinku (bazaru). Prevladali kamenne obchody a na nekterych mistech stále ještě vyse zminene rinky, kde prodavali mistni lide, často starsi generace – babusky a deduskove par drobnosti ze sve zahradky.

Uz v Mongolsku se objevil kynuty chleb, tady navíc pribyl tmavy moskevsky a další odrudy z nejruznejsich obilovin. Mlecne vyrobky jako tvaroh, kefir, jogurty byly k dostani vsude; ovoce a zeleniny dostatek, coz jsme po mongolskem nedostatku velmi ocenovali.

Restaurace jsme nenavstevovali, byly pro nas prilis drahe. Ochutnavani dobrot v ulicich jsme si, ale nenechali ujit, hlavne pirozky a ani prava ruska zmrzlina Marazenoje neunikla nasi pozornosti, která se prodava ve specialnich budkach na ulici. U Bajkalu jsme si varili cundrovni stravu a obcas také byli hosteni. Ochutnali jsme pravy domaci borst, zeleninove salaty ochucene koprem, lahodnou rybu - bajkalskeho Omula.

Ceny jsou srovnatelne s nasimi, pro nas tedy v asijskem meritku vysoke.

Caj se pije cerny a když tradicnim zpusobem, tak pripravovany v samovaru. Samovar slouzi jako zdroj horke vody, ve kterem se prubezne dotapi prikladanim trisek zezhora do jakehosi kominku. Do male konvicky, která prikryje kominek a prubezne se ohriva, se pripravi silny vyluh cerneho caje. Tento vyluh se naleva do hrnecku a redi dle libosti horkou vodou.

Kvas je zajimavym ruskym napojem – nealkoholicky a specificke chuti, kterym se lide často osvezuji v ulicich. Vznika zkvasenim vody, mouky a sladoveho testa. Do zkvaseneho zakladu se pak pridavaji kvasnice, cukr a aromaticke pridavky.

Vzhledem k tomu, ze ceny za pokoj se blizili evropskemu standardu, snazili jsme se v ubytovacim zarizeni pobyvat co nejmene. Povedlo se nam zredukovat hotelove sluzby pouze na jednu noc, tabornicenim, nebo prebyvanim u dobrych pohostinnych lidi. Tim jsme podstatne usetrili. V porovnani s cenou za pokoj v hotelu na asijskem kontinentu jsme si zaplatili luxus v zakladnich podminkach (zastaraly dvouluzkovy pokoj se spolecnym zachodem, kde se za sprchu ještě muselo priplacet). Pro nas jednoznacne nejdrazsi ubytovani na ceste. Nastesti taborniceni v Rusku je svobodne. Kempovani v okoli Bajkalu bylo rusy dosti oblibene a tak jsme této moznosti také z plna vyuzli. Po dlouhe dobe jsme si mohli vklidu uvarit i na ohni.

"Ruskaja dusa jest sirokaja", říká se o nasich slovanskych bratrech, coz je pravda. Dvakrat si nas nasli hostitele, kteří nas hostili po tri dny s okazalou pohostinosti - nikam nechodit a jen konzumovat mistni domaci dobroty (smazeny bajkalsky Omul, pirozky, salamek, cajicek …). Moskva se k nam take zachovala velmi specialne. V jedne z nejdrazsich metropoli nas do sveho prazdneho bytu ubytoval, pro nas neznamy, chlapik Igor, ktery zrovna odjel na dovolenou do Norska. Kontakt na Igora zprostredkoval znamy, ktereho jsme potkali v ulanbatarske ceske Bohemii. Igora jsme vubec nevideli, pouze s nim dvakrat telefonovali. Pri druhem telefonatu nas odkazal na svoji sousedku, u ktere nechal klice od sveho bytu v modernim zapadnim stylu: „Ona vas ubytuje... Zustante jak dlouho chcete a budte jako doma!", znela jeho posledni slova po 5 minutovem rozhovoru. O takovemhle pripadu bydleni v Moskve nas nenapadlo premyslet ani ve snu...

Pokud se vezme v uvahu pomer v poctu pouzitych dopravnich prostredku na ujetou vzdalenost za jeden mesic, pak Rusko bylo pro nas v podstate tranzitni zemi z Asie zpet do Evropy, nez cestovatelskou destinaci.

Po prejezdu z Mongolska byl velmi zrejmy pocit vstupu na evropskou pudu - asfaltove silnice v porovnani s asijskymi zememi (vyjma Ciny) na "vyborne" urovni; autobusy, vlaky, ale i marssrutky, jezdi dle jizdnich casu. Skutecne jsme vnimali jakysi nadech domova - Evropy.

Jak je vseobecne znamo, ruske vnimani vzdalenosti je ve stovkach kilometru a i my jsme si na toto meritko museli zvyknout. Po nekolika dnech uz nam ani neprislo divne, ze jsme si jeli vyzvednout penize do bankomatu, který byl pouze v "blizkem" 40km vzdalenem sousednim mestecku.

"Nedaleke vzdalenosti" se daji prekonavat kupodivu velmi jednoduse a to s ruznymi dopravnimi sluzbami:

Marssrutky – minibusove taxi, to by byl asi presnejsi vyraz. Jedna se v podstate o auto velikosti tranzitu, vlastnene soukromym dopravovatelem, ktery vozi lidi lokalne na mezimestske vzdalenosti az 500km. Tyhle taxiky jsou take bezne ve mestech, maji sva oznaceni trasy a doplnuji linkove autobusy ci MHD dopravu a jsou navíc rychle a spolehlive. Sice se ceka az se zaplni vsechna mista, ale neceka se az do preplneni, jak je zvykem jinde v Asii. Kazdy si pohodlne sedi na sve sedacce, coz bylo pro nas také neobvykly prepychem.

Autobus – jsme nevyuzili a tak o nich nemame co napsat. Jediny bus, kterym jsme jeli byl při presunu z Mongolska do Ruska, ale to byl mongolsky kousek – moderni a cisty.

Stop – jsme zkusili jen pro zajimavost. Urazili jsme pouze 100 km, které s batohem sly pomerne dobře. Bez batohu uz to tolik neslo, asi proto, ze jsme jako belosi nevypadali tolik exoticky. Myslim si ale, ze se i tady da stopem cestovat.

Pesky – to malo co jsme nachodili bylo mezi trati a Bajkalem, kde nejsou zadne znacene stezky a není nic az tak specialniho, krome Bajkalu, k videni. Dobra mapa nebyla v mistech, kde jsme se pohybovali, k sehnani a tak jsme se ani nepousteli do nejake velke divociny. Trochu jsme toho nachodili také podel reky Snieznaja, smerem do huste tajgy, ale prilis hluboko jsme se neodvazovali. S dobrou mapou se da zavitat do eknych hor na SZ i SV u Bajkalu.

Vlak - legendarni ruske vlaky nemaji chybu, to je samostatny svet sam o sobe. Lide se premistuji na tisice kilometru treba jen proto, aby navstivili svoje pribuzne, vyjeli si na cundr do prirody a nebo se dopravili do lazni. Potkali jsme dva mladezniky bratra se sestrou, kteri jeli kolem 4000km za svoji babickou na prazdniny. Neni divu, ze se vsichni tak premistuji, kdyz za ery socialismu se rodinni prislusnici museli ruzne presidlovat ze zapadu na vychod a obracene, pritom prekonavat tisice kilometru.

Vlakova kultura je zajimavym zazitkem. Cesta nekolika dni „v hotelu“ na kolech ma svoji osobitou atmosferu. My jsme se vydali na 4 denni prejezd 5380 km tou nejnizsi tridou - zvanou platskartnyj. To znamena byt ve spacim vagonu, kde jsou vsechna luzka v jednom otevrenem prostoru. Během cesty vznikaji ruzne zajimave setkani s dalsimi spolucestujicimi. Pozorovat toto mikroklima a byt jeho soucasti je ten pravy svet pro cestovatele.

Lide se druzi a sdileji svuj prostor a cas s ostatnimi, povida se, odpociva, spi, snida, obedva, veceri... Cestou do Moskvy se postupne lide seznamuji a ne zridka pak vystoupi jako kamaradi. Nam bylo dano takto potkat Masu s Vladimirem…

V kazdem vagonu vždy slouzi zeny „provodnitsi“, které tu jsou dve na celou cestu. Maji za ukol udrzovat cisto, horkou vodu v samovaru a jiné další doplnkove sluzby. 

Priblizne kazdych 5h vlak stavi na nejake vetsi stanici, vsichni se vychazeji protahnout a koupit neco na zub od mistnich prodavacu, to potom na perone vladne bazarnicky duch. Prodava se to, co je pro jednotlive kraje specificke. Napriklad u Bajkalu se nabizi uzena bajkalska ryba, o neco dal orisky z borovic, jahody, angrest, rybiz,pirohy, a nebo proste co dum da. Rano jsou k mani cerstva varena vajicka od slepicky ze dvorku, odpoledne pripravene balene misky rizku s ryzi ci bramborem. Pokud se prijede do mestecka, kde se vyrabeji plysaci, pak je cely peron zaplnen ruznymi postavickami namísto jidla. Vetsina lidi, stejne tak joko my, si zaklad nakoupila uz pred cestou.

Ctyrdenni jizda vlakem po Transsibirske magistrale je pro nas nezapomenutelnym zazitkem. Pro predstavu cesta z Vladivostoku do Mokvy trva kolem 7dni a ujede se kolem 11 000 km. To by mohl byt docela dobry namet na dovolenou, ne?

„A z kakoj strany vy?“, ptali se mnohdy lide… „Ty jo, vidime se 5 minut a hned se nas ptaji k jake politické strane nalezime“, rikame si. „Hmm, co reknem“, premyslime ted oba … „pravice, levice a nebo radsi KSCM, ODS ci CSSD…“ „A vy odkuda“, taze se znovu chlapik, když vidi, ze si nevime rady s odpovedi… „Aha, to jako odkud jsme?“

„Ja idu pakupat“, sdeluji nasim hostitelum v jedenact vecer, když se rozhodnu vyuzit jejich prirodni koupelnu…Pani domaci na me chvili kouka a pak jen kyve hlavou, jako ze to není třeba…Chvili premyslim, jak to myslela, když mi před par minutami rikala, at se skocim vykoupat, budu-li chtit…Rosta se smeje a vysvetluje, ze pakupat se chodi do obchodu, ale ja se ted jdu umyvat…

Banja, neboli prirodni koupelna je vetsinou mala drevena chajda v zahrade, kde rodina provadi svoji ocistu. Mala mistnustka je vytapena drevem z kamen, na kterych se zaroven prihriva kotel s horkou vodou. V predsince si odkladame obleceni a nazi vstupujeme do vonaveho prostoru, který nam pripomina spis saunu. Sedime na odstupnovanych lavicich, nabirame stridave horkou a studenou vodu, kterou si mixujme každý ve svém skopiku a pak se ji polevame, dukladne mydlime a smyvame nahromadenou spinu. Vse odteka dolu pod podlahu. Nakonec se vzajemne poplacame brezovymi vetvickami a polijeme bylinkovym odvarem a citime se opravdu jak po saune.

Priklady cen (Rosta)

Ubytovani

od 13 USD/os (400 RUR) – za jedno luzko v GH – v cene je spolecny zachod, bez sprchy (sprcha za priplatek 25 RUR.), registrace se vetsinou plati extra poplatek od 50 RUR

Doprava

MHD

Ulan-Ude - 7 RUR tramvaj, 13 RUR. marssrutka,

Moskva – 20 RUR za metro – plati se pouze za vstup, tj. neomezene cestovani – (200 RUR /10jizd; 380 RUR/20 jizd)

Minibus

Marssrutka – kolem 1 RUR/1km

VLAK – Transibirska magistrala - Sljudjanka -> Moskva (4dny, 5 380km)

133USD (3988 RUR)/os– platskartnyj (lehatka v otevrenem vagonu) – my ještě navíc měli tzv. vjerchnije bakavyje (horni lehatka v ulicce nad oknem); vlak mel pohodlne vagony s kvalitni sluzbou;

297USD (8900 RUR)/os – kupejnyj (luzka v kupeckach po 4 osobach)

Jidlo

10 – 20 RUR – Pirohy – cena dle velikosti a naplne

10 - 50 RUR - Marozenoje

- jidlo nakoupene v supermarketu je srovnatelne s nasimi cenami

NET

60 - 65 RUR/h – pomerne rychly net, ve vetsich mestech, na poste

Kde nas to nejvice zaujalo? (Bara)

Ulan Ude – první vetsi město od hranic s Mongolskem, kde jsme pobyli 3 dny u rodiny slecny Any, která s nami jela busem z Ulaanbaataru a nabidla po kraticke konverzaci pozvani k sobe domu. Tady jsme stravili první dny v Rusku, zacali se seznamovat s dalsimi specifikami pro nas nove kultury, ochutnali nejruznejsi laskominy, vcetne domacich pirozku s kapusticou, které byly moc povedene.

U Bajkalu – kempovani zdarma a kdekoliv se cloveku zachce, volne rozdelavani ohne, spoustu dreva a prostoru. Taborili jsme několik dnu, koupali se, dopisovali poznamky a odpocivali vice nez jindy (obcas jsme spali i 12h). V bajkalskych vesnickach bylo spoustu babusek s barevnymi satkami a krasne drevenice s malovanymi ramy kolem oken, které bohuzel na mnohych mistech chatraly a mizely.

Vlakem transsibirskou magistralou – ve spolecnem vagonu se vsemi pasazery, kde kazdy krome sve postele nemel vice soukromi. Tvorili jsme malou socialni skupinu s ostatnimi spolucestujicimi, povidali, jedli a spali, sem tam jsme o velke prestavce postavali na perone a pozorovali domaci obchodnicky, jak prodavaji nejruznejsi dobroty, které doma pripravili a nebo na sve zahradce nasbirali. Bylo moc prijemne si při sebemensim pocitu na spani proste lehnout a usnout. Lide nehluceli, ulehali kolem 21h a nebudete tomu verit, vubec nepili vodku…

Moskva – usporadana a cista metropole. Nikdo v metru ani v ulicich nespechal, vladla pohoda, klid a prijemna atmosfera. Bydleli jsme v propujcenem byte kamarada od kamarada a měli tedy zaroven hezke zazemi moderniho zapadackeho bytu, odkud jsme denne vyrazeli za poznavanim a objevovanim velkomesta. Moc se mi libila pohadkova basilika Vasileje Blazeneho a pravoslavne kostely, které voneli od horicich svicek z vcelyho vosku.

Rusko bylo moc prijemne, citili jsme se tu jak mezi svymi, tedy skoro jako doma. Urcite sem budeme vazit nejakou další cestu, radi bychom na uplny vychod a do zimniho Ruska.
 

02.09.09 - Rosta a Bara Souckovi

Soucci na cestach