Thajsko

Thajsko

 29.10.08 - 12.12.08

Statistika - Trasa -  Uvod - Lide - Jidlo - Ubytovani - Doprava - Dalsi - Zaver
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

STATISTIKA  

Jak dlouho v Thajsku:                         45.5 dne
Kolik jsme toho najezdeli:                 3211 km (stopem 2388 km, vlakem 640 km, minibusem 62 km, busem 59 km, lodickou 32 km )

Jak dlouho v prostredcich:                 51h
Utrata     celkem*:                                  619 USD (+ VIZA 59USD/oba - na letisti pri prijezdu; 62 USD/oba - na 60 dni, ktere je nutne vyridit predem pred prijezdem)
               

 v prumeru na den:               13.60 USD/den/oba

Mena:                                                     Thajsky bhat (THB)
Kurz (5.prosinec 2008):                      1USD – 35.83 THB, 1GBP – 53.41THB /
                                                                 1USD – 20.399Kc, 1GBP – 29.716Kc

 --------------------------------------------------------------------------------

*Rozpocet na mesic je ponizen o 2388km cestovani stopeme a 2 noci spani ve stanu

TRASA

Sungai Kolok - Phatthalung - Trang - Mat San Beach - Laem Kraud - ostrov Ko Jum - Krabi - Ranong - Damnoe Saduak (floating market) - Kanchanaburi - Nakhon Pathon - Bangkok - Pitshanulok - Sukhotai - Thoen - Li - Hot - Mae Sariang - Mae Hong Son - Pai - Chiang Mai - Chiang Rai -  Chiang Sean Golden Triangel  (zlaty trojuhelnik) -  Chiang Khong

 
UVOD (Bara)

Thajsko je oblibenou turistickou destinaci zapadnich turistu a v nasi trase zajimave doplnuje ostatni zeme a pohled na Asii a vubec cely svet. Thajsko je pohodovou zemi, cestovani je jednoduche, rychle a navic tento kus sveta ma co nabidnout. Hlavnim lakadlem jsou na jihu more, plaze a ostrovy, v centru zeme jsou to zachovale waty - budhisticke svatostanky a na severu kopce vhodne k pochodakum a v nich horske kmeny; a mnoho dalsiho. Majoritnim nabozenstvim je budhismus (95%), na jihu jsou muslimove (4%), posledni procento doplnuji krestane, taoiste a animiste.Thajsko je konstitucni monarchii a snad jedinou zemi na svete, kde se kral tesi tak obrovske ucte sveho lidu (a to nejem starsi generace), kteri na nej nedaji dopustit a sveho 81leteho velkeho otce, jak mu take rikaji, ze srdce miluji.

Jednim z hlavnich prijmu do statni pokladny i pro mnohe thajce je turismus. Zeme je  tedy na tomto byznysu zavisla a diky obrovskym davum dovolenkovych vyletniku cely velkym naporum. Nektera mista jsou zapadackymi ghety, kde vlastne zadne Thajsko s "obycejnymi" thajci jiz neexistuje. Na sever se napriklad organizuji zajezdy na dlouhokrke zeny (Kayan), ktere si protahuji krk mosaznymi kruhy a slouzi  jen jako lidske ZOO; uz jim snad ani nic jineho nezbyva, jsou zavisle na prijmu od ocumovatelu, kteri si prijedou udelat ten obrazek a odskrtnout jedno z mist, bez kterych jako by v Thajsku nebyli. Kayan bydli ve specialne pro ne postavenych vesnicich od jinych kmenu, ktere vybiraji vstup do vesnice. Ze vstupneho toho moc nedostanou a tak maji pouze to co vydelaji prodejem suvenyru. Kazda cestovka na severu nabizi svuj zajezd do tehle vesnicky, takze si dovedete predstavit jaka  to asi  atrakce.

Thajsko je zajimave take tim, ze nikdy nebylo kolonizovano, jako vsechny ostatni zeme kolem a to predevsim diky velmi vzdelanemu kralovskemu rodu, ktery dokazal naporum celit a diplomaticky odolavat.

Ve vetsine Thajska nas provazi horko, vyjimkou je sever, kde jsou kopce a my navlekame flisky, hodil by se i spacak, ktery nemame.

Nasi hlavni dopravou je stop a ten si uzivame jeste vice nez v Malajsii. Projeli jsme zemi od jihu na sever a prave diky setkavani s lidmi na ceste meli obohaceny obrazek. Za normalnich okolnosti by se nam s nekterymi nikdy cesta nemohla skrizit .

Pobyt jsme planovali puvodne na mesic, ale trochu jsme si ho prodlouzili. Nejdrive trochu dele na ostrove na jihu, potom  v hlavnim meste Bangkoku, kde jsme se vyskytli u ruznych zajimavych udalosti (pohreb princezny - kralovo sestry, spoustu zajimavych galerii moderniho umeni, art performance) a potrebovali doktora (pro injekci do me nahle rozbolene paty). Take jsme si pobyvani  prodlouzili v dalsich mistech - pro unavu z cestovani, poznavani, nechut spechat  a vubec to Thajsko bylo nejake vetsi nez jsme mysleli. Zustavame celkove asi o 16 dni dele.

Thajsko bylo take levnejsi nez jsme planovali a to bylo pro nas stale si hlidajici rozpocet prijemne, na 8 dni navic jsme si usetrili, zbytek sel z "rezervy."

 
LIDE (Bara)

Thajci jsou velmi prijemni a usmevavi lide, pomohou, kdyz je treba a na druhou stranu se zbytecne neptaji a nedivi. Po stale zafixovanem syndromu z Indiie, ze je treba byti  ve strehu, vse si overovat a lidem moc neduverovat, se nam cim dal vice ulevuje a presvedcujeme se, ze lidi jsou pohodovi a docela fer.

I thajci maji dve tvare, asi jako vsude na svete. Ne vzdy vladne prijemna atmosfera, tam kde se motaji penize kolem turistu. My jsme v takove zvlastni pozici, ani klasitsti turiste, ani mistni a obcas se, jiz znali mistnich cen a pomeru, dozadujeme toho co nam nalezi, treba v neprijimani dvojich cen a to se pak setkavame s nepratelskymi reakcemi a treba neslusnym vyhnanim z mista cinu. Vcelku jsou na nas, ale lide hodni,  na stopu jsme hosty a nekdy nam skoro dekuji, ze jsme si je zastavili.

Sanuk, uzivat si zivota - jidla, konverzace a slavit pokud je nejaka prilezitost, to je thajsky zivotni styl. Oslava kazdeho dne je dulezita a pritom se radovat i kdyz neni zrovna nejlepe. Keep face - udrzet si tvar je druhym znakem, ktery je ve spolecnosti dulezity. Znamena to take neztratit pozitivni ci alespon neutralni vyraz i v neprijemnych situacich. Kdo se rozcili a vybuchne, jakoby prohral. Po leta se drzi tradice hierarchie, kdy mladsi ma uctu ke strarsimu, podrizeny k nadrizenemu...

Thajsko je mlade a povinnosti mladezniku je pomahat se zabezpecovanim rodiny, snazi se tedy vydelavat jak se da. Na trzich, v krameckach a vsude, kde je nejaka moznost si privydelat je videt mladi, jsou sympaticti, kreativni a podnikavi. Jednou jsme se vyskytli u akce, ktera byla organizovana pro mlade tvurce za ucelem prodeje drobnych, originalnich a rucne vyrobenych vytvoru. Takovy maly bazar pro mlade. Zajimave.

Westernizace obleceni v Thajsku probehla na konci 19. stoleti a pro nas byl zapadni styl docela  zmenou. V Iranu a Pakistanu byli zeny zahalene a v oblekani byla jista restrikce, Indky nosili dlouhe splyvave sari, v muslimske Indonesii (Sumatre) zeny nikdo nenutil jak se maji oblekat, presto se zachovala jista tradice v noseni satku a ani malajky neopustily satky, dlouhe volne bluzy a sukne pod kotniky.  Ja jsem si docela rychle a rada zvykla na dlouhou sukni a splyvavou kosili. Kratke suknicky a tesna tricka nam pripadali najednou nejake moc kratke a vic vyzyvave. Znovu jsem si uvedomila, jak je dulezite v zemich, kde neni nase moda zvykem, respektovat  zvyklosti a nebo se nepodivovat neprimerenemu zajmu mistnich muzu.

Nekdy nam pripadalo, ze snad kazdy thajec nejaky stanek s jidlem ci nejruznejsim obcerstvenim. Ten kdo nema, zivi se turismem a nebo zemedelstvim.

 
JIDLO (Bara)

 Nasi predstavu jak chutna typicke thajske jidlo spise naplnovala Malajsie - sladko-kysele omacky. Thajske jidlo je poradne palive, rozmanite, velmi chutne, a levne. K vyberu je v prevaze non veg (s masem), na druhem miste pak veg (vegetarianske). Moc jsme si na teto kuchyni pochutnali. Thajci davaji prednost masu, ji se vsechno - kure, hovezi, veprove, ryba... a to v podobe varene, smazene, pecene na rostu, dusene...Zajimave jsou burty z ryze, bylinek a jen spetkou zeleniny, a ruzne masove ovalkove a koulickove spizky.

 O jidlo v zadnem pripade neni nouze, staci jen vyjit do ulic a vsude jsou nejake vozicky, stoly s doma pripravenymi dobrotami a nebo vyrabenymi primo na miste.To potom slehaji plameny pod obrovskou panvi, pece se na rostech, vari v plechovych kyblich vystlanych keramikou..., zadna omezeni neexistuji a v Asii nikdo z hygieny nechodi, nekontroluje. Kazdy si to smudla po svem. Strevni problemy jsme zadne nemeli.

 Jedni zabezpecuji hladovce jiz od brzkeho rana, druzi prichazeji pres obed a ti dalsi zasobuji do pozdni noci. Na jednom miste potom rotuji nabizeci se vsim moznym a postupne se stridaji, nekde jako jednotlivci, jinde se ve skupinkach pekne doplnuji. Nejlevnejsi a s nej atmosferou je jidlo na marketu, bud na rannim ci vecernim. Ranni zacina vetsinou velmi brzy rano (nekde pry i od 2h) a konci kolem 9, nocni se rozjizdi po 18 a je do 22-24 (vetsinou na jinem miste nez ten ranni). Nekde se da posedet, jinde lide chodi jen pro take-away (vezmi si s sbebou) a cesta k marketu se velmi lehce pozna podle tech, co si nesou igelitky plne malych balikcu uvareneho jidla, cerstve zeleniny, syroveho masa... Nektere stanky, boudicky, skrinky, kosiky jsou pojizdne i pochodujici a upozornuji na sebe houkackou, ruznym troubitkem a nebo zvoneckmem. Fantazie nezna meze.

 Specialitkou pro labuzniky jsou ruzne smazene cervy, kobylky a brouci (az 8 cm mackove) a lidi si je opravdu kupovali a jedli. My jsme na ne nikdy nejak chut nedostali. Pro me byla snad nejhorsi predstava snist svaba, ktery je celkem neskodny, ale asi 4cm dlouhy s pevnym skeletkem a nahle rychle odnekud vybihajici. Pred cestou jsem si myslela, ze mi brouci nevadi, ale po setkani se svaby se jich docela stitim a vzdycky kdyz se nikde objevi poskakuju a zadrzuju pisteni. Napadalo me, ze bych se jich treba prestala bat, kdybych si koupila 1/2 kg na trhu a vecer si je s Rostou u kaficka pochroustala...

 Hlavni prilohou je ryze. Cely den se ji to same - ryze normalni a nebo sticky (lepkava) a neco k tomu (omacka masova, smazena ci varena zelenina, spizy). Rano se akorat objevuje vice tzv.sladka sticky rice (lepkava ryze varena v kokosovem mlece), ktera se pojida samotna, ale to je spis takovy zakusek. Behem obeda v nekterych mistech dominuji polevky- vyvar z masa, nudle, zelenina, ruzne koreni a masicko. Polevkarny se poznaji podle hezke sladko-bylinkove vune a  vitrinek, ve kterych vetsinou visi kus masa, treba cela varena slepice i s hlavou.

 Nase nejoblibenejsi byly markety s velkou nabidkou ruznych"omacek" ve velkych obdelnikovych hrncich stylu bufetu. My jsme proste chodili na misticky a ryzi, to pak stacilo jen ukazat podle pocitu. Od Indie ryzi jime ve velkem, jako hlavni prilohu a nebo samotnou, tedy temer cely rok a kupodivu nam chutna cim dal vic. Po bramborech si obcas povzdechnem a po knedlikach ani nahodou.

 Priborem je lzice a vidlicka. Lzici se ji, vidlicka slouzi jen jako pomocnik, nuz se nepouziva a ruce misto priboru jen malokdy.

 Pecivo se konzumuje jen vyjimecne. Martaba - roti - pancake ci proste jakasi palacinka se objevuje jiz od Indonesie, ale vsude ma jiny charakter. Tady to byla slaba placka smazena na obrovske panvi a slozena do ctverecku, bez naplne a nebo s vejcem, bananem a vyjimecne se zeleninovou ci masovou smesi. Z bananove martaby s cokoladou, politou salkem a posypanou cukrem jsme meli vzdycky sladke boule za usima, ta byla nasi favoritkou.

Vybornou svacinkou je take ovoce, ktere je podavane cerstve a nakrajene v igelitacku. Takovy vitrinkovy stanek je vetsinou plny nejruznejsiho ovoce a ledu, pohybuje se po meste a nebo pravidelne nekde stoji. Na thajsky ananas budeme jeste dlouho vzpominat. Dalsi zajimavou dobrutkou byli smazene  banany, ty se objevovali uz od Indonesie, ale tady nakrajene na male platky a spise chutnajici jako chipsy. Novou variantou byly pecene banany namocene do palmoveho cukru.

 Mlecne vyrobky tu nemaji zabudovanou tradici, sem tam se objevi maly jogurtek a mleko se pouziva hlavne susene a nebo salko.

 Nase oblibene cajovani a kavovani jsme v Thajsku moc neprovozovali, tedy alespon ne v ulicich. Jidelny, kde podavali i caj ci kavu byly spise na jihu, cim vice jsme jeli na sever tim spise se objevovaly vozicky na ulici a nebo kavarny s kvalitni a drahou kavou, nic tedy pro nasi penezenku. Na klasickou Thajskou kavu jsme jen tak lehce nenarazili, kdyz uz nekde nejakou  meli, tak vetsinou nescafe a to jsme si delali doma sve a nebo chodili do Seveneleven (obchodu), kde byla kava levna. Zrnkova kava nebyla nikde k dostani. Thajsko je vlastne nasi prvni zemi, kde cajova i kavova kultura nejak pokulhava. Nescafe nepovazujeme za kavu, spise za jeji imitaci :)

 Na jihu se objevoval malajsky styl caje - se salkem (ctete bez hacku, tedy sladkym mlekem) na dne a tady navic se spoustou cukru (na maly salek asi 3 poradne lzicky). Smerem vice na sever se popijelo caju a kavy cim dal mene. K mlecne kave ci caji nam vetsinou prinesli gratis malou konyvku zeleneho nebo jasminoveho caje. Poprve, jeste neznali, jsme si tim automaticky dolevali kavu a podivovali se a zaroven pomlaskavali nad tim, jaky zajimavy zpusob pouzivaji. Dostali jsme totiz vetsinou salek kavy plny jen zpola a nic zajimavejsiho, co s tou konvickou plnou horkeho napoje udelat, nas nenapadlo. Po case pozorovani mistnich jsme, ale pochopili, ze ten caj je na piti samostatne z malych keramickych kalisku, co jsou pripravene na stole a ne pro dolevani. Proste takovy caj se podava na piti misto vody.

 Na jihu byly hodne fruit sejky - mixovane ovoce s ledem a nekde se objevovali ruzne mixaze stav se salkem a ledem s jedovate zelenou a nebo ostre ruzovou barvou (ty jsme nechutnali)

 Voda je pry bezpecna z kohoutku, ale nikdo ji stejne nepije. Vyuzivali jsme ve vetsich mestech cerpani vody na minci z velkych vodnich filtru na ulici,
1l =1 BHT (0,03 $).

 
UBYTOVANI (Rosta)

Ubytovani jsme shledali pomerne levne a povetsinou slusne ciste (kol 150 - 200 BHT = 4 - 6 US$ / pro 2 os). Kuchynky jako v Malajsii uz nejsou, asi byvaly driveji. Joo, poradna backpekerska era (cestovatele s batohem na zadech), kdy se jezdilo na delsi doby za male kapesne, konci. Dnes je vice penez, mene casu a tak se zustava 1-2 noci a jede se dal. Cestaci si uz take nechteji varit sami, vyzaduji vyssi konfort. Z toho duvodu se uroven ubytovani kazdym rokem vylepsuje a zkomfortnuje. Klimatizovane pokoje, zachody s koupelnou na pokoji a tepla voda uz se zacina stavat standardem, tim roste samozrejme i cena. Jeste se, ale da nalezt klasicke ubytovani za levnejsi tarif se zachody na chodbe, studenou vodou v koupelne pro vsechny, dnes i obcas net zdarma, horka voda na kafe a filtrovana voda.

O ubytovani neni zadna nouze, najde se pekny pokoj ve vsech mesteckach, ci dedinkach. Nekolikrat jsme si overili, nejen v Thajsku, ze nejnizsi  cena je v tech turisticky nejproflaklejsich mistech, kde je spousta ubytovani a velka konkurence, tam se da i lepe smlouvat o cenu. Jinak jinde se uz smlouva tezko. Cena za pokoj je prevazne dana a vetsinou hodnota odpovida kvalite.

Jednou, kdyz jsme hledali ten svuj levnejsi standard se studenou vodou, pani od recepniho stolku,  od maleho zrdcadka a zaneprazdnena rasou, utrousila, tak si tu teplou proste nepoustejte, nee...

Stan se podle naseho nazoru da take pouzit pomerne dobre. My jsme moc nestanovali, pouze dvakrat na plazi a uprostred maleho mestecka v cili motokrossove drahy.

 
DOPRAVA (Rosta)

Thajska doprava je velmi ruznoroda, zalezi na momentalni chuti, situaci a finacnich prostredcich. Verejnou dopravou je vsechno co jezdi na kolech ci po vode, nebo ve vzduchu a to ve vsech komfortnich tridach - od klimatizovanych  po prirozene vetrne druhy. Ve skale jsou super moderni autobusy Neoplan, pres minibusy vyrobene na korbe nakladacku velikosti nasi Avie,  pick-upy, jednostope, dvoj a trojstope motorkove vozidla, autotaxi, motorkotaxi, lodotaxi, lodobusy, letadla a v neposledni rade nizkonakladovy stoparsky odvoz (nami nejcasteji pouzivany).

  Motorka - nejen v Thajsku, ale v Asii jako celku, to je jednoznacny fenomen. Motorkami se dopravuje vsechno a motorkova verejna doprava tu existuje ve vsech moznych modifikacich - motorkotaxi (oficialne registrovany taxikar s vestou na zadecha, kde ma i registrecni cislo), motorko-sidekara a to s postranim ci s vetrnonaporovym vozikem v predu (osobni i specialne nakladni). Riksa ma take nekolik druhu - Tuk-Tuk, tj. troj-stopa klasicka motorova riksa se striskou a pohodlnym sezenim - moderni nahrada cykloriksi, cykloriksa - jeste nostalgicky prezivajici cyklistaci, dnes uz pouze stara garda, ktera nechtela prijmout motor, mladi se uz nedrou.  Na motorce jezdi kazdy a v jakemkoliv veku - od kojence az po stare dedecky, ci zvirata. Neexistuje limit poctu pasazeru, velikosti prevazeneho nakladu, ci pripojneho voziku. Motorka je bez vozidlem bez hranic a omezeni. Vozi se cele rodiny, naklady, prodejny, provozovny. Myslim, ze asijate by meli dat vynalezcum Nobelovu cenu.

 Vlak - to je nostalgie, divadlo a galerie mistniho venkovskeho zivota, tedy pokud se jede 3.tridou. Vlakem je mozne jet ve trech tridach - 1.plne klimatizovane mrazirne a mozna i s luzkama; 2. klimatizovane pouze fenem a sedackami jako ve starem buse - jeden zadek na jedno kreslo; 3. trida klimatizovana pouze vetrem z okenka a komfortem drevene nebo i calounene lavice.

Vlak je nostalgicky v tom, ze je videt vliv jeste stare dobre Anglie. Myslim, ze kral Rama VII. v odolavani tlaku kolonizatoru se rozhodl modernizovat zemi vystavbou zeleznice, aby dohanel zapad a mohl ji byt spise partnerem. Rozhodl se pro anglicky model zeleznice, poslal nekolik studentu studovat inzenyrstvi vlaku a vystaveli si uzkokolejnou zeleznicni sit, ktera se rozviji az do dnes, ale do dnes neni prilis rozvetvenou. Vlacky mi pripadaji jako male hracky z 50 let v porovnani s evropskymi obrgany. Zeleznice se asi nejvice pouziva pro prepravu lidi nez nakladu. Ve vlaku je pekne zivo, bajecna atmosfera, pasazer nema sanci se nudit. Neustale kolem proudi nabizeci se vsim moznym co maji cestujici radi - nosi kosiky s jidlem, pochutinami, ovocnymi balicky, kyble s chlazenymi napoji, teply nebo studeny caj v pytliku s hromadou ledu. Drahy to maj pekne vymysleny, nemusi se zabezpecovat servis, lide se staraji sami a zadarmo. Skladba jidla se meni dle deniho casu - snidane, obed a odpoledni svacinky. Rano nastoupi prvni nabizeci z prvnich vesnic a doma pripravenymi dobrutkami, kteri jedou do dopoledne nekam, kde vystoupi a pak jedou zpatky. Po nich nastoupi obedova parta s obedovym jidlem a jede dal, dalsi poobedova parta nabizi spise napoje a ruzne pochutinky. Takze celodenni jizda je neustale obnovovana o nove zazitky, lidi, chute a pachy.

 Stop - byl nasi preferovanou dopravou, na 2.miste vlak a pak minibus a bus na kratke vzdalenosti ven z velkeho mesta. Thajsko se muze zaradit mezi zeme stoparskeho raje - rychly, pohodlny a rozmanity. Celkem jsme ujeli stopem 2283 km z 3076 ujetych km. Projeli jsme se od jihu na sever. Ujete kilometry jsme zvladli ve 12 stoparskych dnech na 30 stopu a za 29h, tedy v prumeru 190 km/den, 76 km na jeden stop v prumerne rychlosti 80km/h! Na stop jme necekali dele jak 30min. Lide nas brali radi a ani se moc nepodivovali, co na te silnici delame. V jizni casti nas vetsinou vozili na bus, s dojmem, ze jsme asi v nouzi a nevime, ze se nestopuje vsechno, ale pouze autobusy, ktere jezdi, ale jen z nadrazi. Prepravovali jsme se hlavne na korbicce pick-upu, mnohdy jsme se ritili i rychlosti 130km/h a to uz se dalo i tezko dychat, zavirali se oci a divoce vlaly vlasy. Ani jazykova bariera nebyla problemem, zastavili nam, nalozili a nejak se domluvili. Nekteri nam zniceho nic vrazili mobil do ruky, abychom vysvetlili co potrebujeme, jaky mame problem pres nejakeho Aj mluviciho kamarada. My vysvetlujeme, zadny problem, jen potrebujeme zastavit v centru ci na vypadovce, rychle pochopi a nedivi se.

 Posledni stop jsme meli i se snidani, dojemnym rozloucenim a mavanim, coz temer pusobilo jako podekovani za to, ze jsme si je stopli. Nejexcelentni stoparsky kousek se nam podaril do Bangkoku, s mladezniky, kteri nas tam proste odvezli, jeli 60 km tam a pak zase zpet, jen kvuli nam! (ale o tom jsme vam uz psali).

 Prechody pro chodce - k tomuto prazvlastnimu tematu se musim take vyjadrit. Obecne by tento stripek asi mel byt ve specialitach, ale vice se hodi sem. Prechody pro chodce jako system, to je zajimavost. Vubec po Malajsii dalsi asijska zeme, kde se v nejake podobe alespon vyskytuji. Vyskytuji se, ale mnohdy v podstate jen jako formalni jakasi maluvka na silnici. Prakticky se moc na prechody nehraje, jak ze strany ridicu, tak i stavitelu ale i ze strany udrzby ci mesta. Pokud se chodec nachazi na prechodu neznamena, ze nebude klickovat a uskakovat projizdejicim autum, ci stojicim cekajici na semaforu. Nejvice mne ale udivovalo, ze mnohe prechody vedly do zabradli, zeleznych konstrukci, nebo k ostruvku, kde byli pulmetru vysoke kvetinace mestske zelene a nedalo se pokracovat dale. Zajimave bylo take to, ze byl treba prechod na krizovatce, ke kteremu vubec nevedl zadny chodnik ani naznakem. Proste namalovana zebra, se zpravou: "Chodce, porad si sam a priste sem radeji nelez!" Take jsme casto nevedeli, kdy na svetelne krizovatce prechazet, semafory pro chodce zapomeli zamontovat.

Celkove chodec v Thajsku se moc nechyta. Chuze po chodniku je prekazkova draha a chodnik vlastne existuje jen jako volny prostor pro  vsechno mozne - rostouci stromoradi uprostred, ruzne budky, zaparkovane motorky, auta, vyhodne zvetseni prodejni plochy. Chodcema jsem asi byli prevazne jen my, potoze spravny thajec pesky nechodi, jezdi na motorce ci v aute. Ostatne, to neni pripad pouze Thajska, ale vetsiny asijskych zemi, ktere jsme navstivili. 

SPECIALITY (Bara+Rosta)

 Sepnute ruce pred oblicejem a mirny predklon se pripojuji k pozdravu (savadi kha - Z, savadi krap - M) a nebo pri podekovani (kopchun kha - Z, kopchun krap - M). Toto gesto pripomina trochu modleni v kostele. Zezacatku nam to prislo docela legracni, ale postupne jsme si zvykli. V prvnim mestecku Thajska, kde jsme meli pokoj i s TV (nizsi tridu nemeli) jsme se museli smat, jak se mladeznici v nejakem music poradu zdravili s pouzivanim gesta rukou, pusobilo to velmi zpusobne.

Pes asijsky se konecne v Thajsku, alespon castecne, zacina stavat domacim milackem. Mnohy thajsky pes ma nejakeho panicka, velka cast, ale stale pobiha venku volne a bohuzel maji zase ty deformovane pacinky, nakopnute zadky a smutne obliceje. Pes na severu je pro chladne pocasi obleceny do tricinka a nekdy i bundicky s kapuckou. Kocky jsou tu take a stejne jako psi zpola domaci a divoke.

 Smlouvani neni v Thajsku tolik bezne, da se pouzivat vetsinou na marketech a nekdy v ubykacich. U jidla jsou vseobecne zname ceny a po case pobytu zjistitujeme jaka je lokalni a jaka turisticka.

 Dvoji ceny se pouzivaji bezne a to predevsim v mistech, kde je hodne turistu. Nasazuji se i o 100% vyssi prirazky a  v zadnem pripade neni zajem se o nejake mistni cene bavit. Pokud nechces, mas smulu, ostatni cizinci to respektuji a plati (jakbyne, kdyz nemaji ani sajnu pri pobyvani v turist ghetech, i tak jsou ty ceny nizsi nez u nich doma). Pro nas nemozne takove nabidky prijimat, jedem v lokalnich cenach, a kdyby ne mohli jsme to uz po prvnim roce zabalit. Povazujeme dvoji ceny jako diskriminaci a nesouhlasime s nimi a tudiz nebudeme ani podporovat.

 Farang je v prekladu cizinec a mnozi thajci ho nemohou  ani vystat. Nedivim se jim, me take nebavi belosi co prijizdeji utracet ty sve naplnene kapsy penezma, sedi cely den u piva, tlachaji, hodnoti, delaji randal a vubec je nezajima kultura mistnich. Nebavi me ani ti co se arogantne promenaduji v ulicich s nosiky vzhuru a nebo masove jezdi nekam, kde pak udelaji rozruch, nevedi nicemu hlavu ani patu, divi se vsemu co je docela normalni a prirozene, a nakonec vsechno foti...Na urcitych mistech jsou mistni uplne vytlaceni, patri tam jen turiste, vse je pripraveno pro ne a mistni s mistnimi cenami nemaji vubec sanci.

 Galerie moderniho umeni je misto, kam radi zajdeme v hlavnich mestech, pokud nejakou maji. Velmi zajimave si dokreslujeme obrazek ocima mistnich umelcu, kteri bezprostredne reaguji na situaci ve sve zemi i svete. Ty thajske mely velmi silnou vypoved - potykani se s problemem nacionalismu, upjate hierarchie, kritika kapitalismu, globalizace a komerce. Ostatne i art performiste z celeho sveta, se kterymi jsme se v Bangkoku setkali, ve vetsine svych kusu protestovali proti kapitalismu a dnesni odcizene dobe od "normalit."

 Dussi domecky jsou male, drive drevene, dnes uz betonove boudicky na muri nozce ruznych velikosti a tvaru, ktere jsou postavene nekde kousek u domova majitele a slouzi k odehnani zlych dusi. Takovy dussi domecek musi byt dobre opecovavany, aby se zla duse nerozhodla odstehovat do majitelovo pribytku, kde by ji bylo lepe. Opecovavani spociva v tom, ze ma vzdy u sebe pekne cisto, uvnitr nejake lidicky, dostatek vody na piti (nezapomenout otevrit limonadu a dat tam brcko, protoze domecek to sam neumi). Nektere domecky maji radi kvetiny a dobre jidlo, ktere si postupne spolu s kolemjdoucimi pejsky po cely den vychutnavaji. Take jsme videli nechtene domecky, co si spolecne lezeli na hromade u silnice, a aby jim bylo lepe meli u sebe spoustu limonadicek s brckem. Ani supermarketum a hotelum nechybi domecek pro duchy.

 Mnisi v Thajsku bezne chodi po ulicich ve svem oranzovem rouchu a nejvice jich je venku rano mezi 5-7h, kdy jim lide davaji tzv. almuznu - nejcasteji je to jidlo zrovna koupene, kvetiny a nekdy take cele darkove sety, ktere se prodavaji ve specialnich prodejnach. Set je ruzny, vetsinou v kybli a ovazany pruhlednou folii. Jeden kbelik je naplneny konzervami, susenymi napoji, susenkami, v jinem jsou hygienicke potreby, v dalsim pantofle, destnik a cepice, nejcasteji je to, ale smes vseho. Obdarovany mnich pak stoji nad klecicim a bosym darcem se spojenyma rukama pred oblicejem a odrikava nejake verse. Mnisi jsou vedle kralovske rodiny temi dalsimi, kterym je davana velika ucta.

Mnisi jsou take jedinymi stopari, co jsme na ceste potkali a nekolikrat nas obdarovali svou zrovna obdrzenou almuznou. Proste kamosi.

Thajsti mnisi bezne kouri, coz nam pripadalo docela absurdni. Jednou jsme pozorovali boseho mnicha zabaleneho  v klasickem dlouhem rouchu a stojiciho na zastavce, co zrovna dostal almuznu od pani, ktera se evidentne vracela z trhu a asi nesla jidlo rodine domu. Spatrila micha, ihned mu vsechny tasky predala, sundala boty, poklekla, mnich nad ni odrikal nejaka zaklinadla a ona s prazdnou spokojene odchazela. Mnich se vklidu usadil, doubalil cigarko a pokouril. Nebyl to prvni ani posledni mnich-kurak, ktery nam skrizil cestu. Mozna nejaka nova mniska moda...Ve spolecnosti je stale zabudovane to, ze kazdy chlapec by mel pobyt alepon na nejaky cas ve watu- mniske skole. Nekteri pobydou chvili, dalsi oddane plni vsechny mnisske povinnosti cely zivot a pro jine je to mozna vyreseni celozivotniho problemu co delat a jak se zivit a krome zakladnich povinnosti ve watu nedelat nic vic. I mnisi jsou jen lidi!

 Hey you, where are you going, where are you from....? (hej ty, kam jdes, odkud ses...) na nas obcas nekteri thajci pokrikovali a vubec to tak vlastne ani nemysleli. Ten kdo neovlada dobre AJ si dela jakysi primi preklad ze sveho jazyka a muze to pak znit trochu urazlive. 

 Ceskoslovensko docela casto znaji, tedy alespon na nej kyvaji, ale Ceskou Republiku nevedi kam zaradit. Opet je nase zeme znama hlavne pres fotbalisty.

(Bara)

 Zachody - uz dlouho sledujeme vyvoj zachodu po cele ceste a musim rici, ze je zajimave pozorovat, jak se styl a kultura zachodovani meni. Po prudke zmene v Turecku se zachod jen ruzne modifikuje a poupravuje do mistnich podminek. Tohle tema by zaslouzilo jednu samostatnou prednasku. Thajsky zachod nema vlastni specifikum, ale je (z naseho pohledu) mixem indickeho, indoneskeho (ze Sumatry), malajskeho a zapadniho evropskeho. Stejne jako na Sumatre, nehledejte u Evropskeho stylu misy v pozadi kanystr se splachovacem, proste tam neni. Dle Malajsie, si zadek nejdrive pekne vystrikejte hadickou (ale pozor na uhel striku a zacileni, jinak si nedobrovolne provedete klistyr) a nakonec po evropsku vse mokre utrete toaletnim papirem a vhodi do kose vedle. Splachnete indickym zpusobem, plastovym kastrulkem s nabranou vodou z kbeliku, kam se nejdrive musi z kohoutku vycnivajiciho v mistech k tomu urcenemu. Nektere zachody namisto kyblicku maji hned vedle po prave strane, dle indonesanu, maly bazenek napusteny vodou. Vse je uzpusobeno dle indickeho pravidla leve ruky - levou se myjes, pravou zachovavej cistou - tou se ji. Kazdopadne ze zachodu odchazite s pekne vymydlenym zadkem, mokrymi spodkami a pocitem nejhygienictejsiho zpusobu zbaveni zbytku uvizle stolice.

 Cajti - policajti ve svych narvanych na telo prilehavych cernych uniformach vypadaji jako ranari. Motorka je dulezitym vybavenim policisty, ne BMW jako u nas, ale maly skutrik 125 - leda tak pro slecinky. Na jihu nam prislo legracni, kdyz se mestem projizdeli dva policisti na teto male motorce v normalnich civilnich barvach (cervena, modra zelena), podle toho jakou kdo mel rad, sedeli na ni jak dva velci cmelaci na bombone a druhy mel jeste do vzduchu vztyceny tezky samopal, oba byli obvazani nabojema a neprustrelnou vestou. Proste tezka jizda!

 Merry Christma and Happy New Year - v predvanocnim case naseho zapadniho kalendare se v polovine listopadu objevuje neprehlednutelna vyzdoba na supermarketech, ktera nas docela pobavila. Kdo tyto svatky z tech 95% budhisticke, 4% muslimske a 0.5% hinduisticke populace tady slavi, to teda nevim. Nebo, ze by to byla oslava festivalu velkych nakupu? A nebo majitele super obchodnich center zapadnich spolecnosti dali vseobecny rozkaz k vyzdobe bez premysleni, ze tady nikdo nevi o co se jedna? Na mne to pusobilo jako pekne krecovity ulet. Globalizace!!

 Penize - na kazde bankovce je portret pana krale, coz neni nic zvlastniho, ale pokuste se nejakou bankovku zmuchlat, ci slapnout na portret krale, nebo  neco napsat pres jehu bystu, pak jste v peknym prusvihu. Narozdil od indonesanu jsou vsechny bankovky velmi zachovale a nezmuchlane.

 Kral a jeho rodina - ma stale stale velkou respekt a uznani, ktere me kdejaky zapadni politik muze zavidet. Bodejt by ne, kdyz soucasna vladnouci dynastie ochranovala svuj narod od ruznych podmanitelu a kolonizatoru po dobu 500 let. Nejdrive vymanila svuj narod z podruci barmancu, kteri se svym ustavicnym tlakem a utoky snazili ziskat thajce pod svoji nadvladu. Tlaky zrejme ustaly az zabranim Barmy anglicany. Take se dokazali jako jedini ubranit kolonialistickym tlakum a to hned z prvu portugalcu (1511), pak nizozemcu a v posledni rade anglicanu. Vse se jim povedlo ustat svoji chytrou politikou, diplomacii a otevrenosti k novym proudum, plynoucich ze zapadu.

 Soucasny kral Rama IX. - v dnesni dobe nema zadny politicky vliv, nastroje, ci pravomoce.  Je stale popularni " u svych poddanych" nejem tim, ze pro chude lidi financuje a ridi spoustu projektu - predevsim pro zemedelce (zavlazovani a privod vody do vesnic v horskych severnich oblastech), ale i pro svoji vsestrannost - venuje se fotografii, nataci jazz CD, kde hraje na saxofon, sklada hudbu, pise basne a maluje obrazy. Rama IX. je i nejdele vladnoucim kralem sve dynastie - od roku 1946. Nakonec posledni protesty v Bankoku pri blokaci letiste se nesly i ve znameni podpory jeho milosti velkeho otce krale.

(Rosta)

DALSI

Priklady cen
Ubytovani :             3,8 - 5,8US$  (130-200 BHT) za pokoj pro dva

Doprava:               bus 11US$/100km/oba (kol 110 BHT)
                                vlak 4US$/100km/oba (kol 40 BHT)

Jidlo:                      0,5 - 1US$ (15 - 35 BHT) za osobu (dostacujici obed ci vecere)

Caj i kava:             0,3 - 0,5US$ (10 - 15 BHT) za osobu

Net:                         0,4,- 0,8 US$/1h (15-30 BHT)

 Vybirali jsme z karty, za kazdy cestovni sek je poplatek 1$.

Kde se nam nejvice libilo? (Bara)

Ko Jahm - muslimsky ostruvek na jihu Thajska, jeste neobjeveny "typickymi" turisty, bez elektriky a v obycejnych podminkach. Moc se nam libilo more, nase chajda s teraskou, klid, nesizene ovocne sejky, ostrovni tropicka palacinka a vesela kulata pani domaci - teta Dila

Bangkok - plnost, rozmanitost a pohled na Thajsko i cely svet. Bydleli jsme v zajimavem guest housu u kockomena s vycvicenyma micinkama, seznamili se blize s kralovskym dvorem pres muzea a pohreb princezny - kralovo sestry, ktera se tez tesila velke ucte lidi. Navic jsme nasli spoustu galerii moderniho umeni a pocitili nahled thajskych umelcu na svet. Aby toho nebylo nebylo z umelecke branze malo, potkali jsme plakatek, ktery nas navedl do mist, kde probihal zrovna festivalek art performance. Sami se tak trochu citime jako celozivotni performiste a na ceste o to vice, a tak jsme se rozhodli o par dni jeste zustat dele. Jo, stalo to zato! Odjizdime z Bangkoku inspirovani, motivovani a plni.

Ranong - mestecko na hranicich s Barmou, kam nas zanesl stop a kde vladla mistni atmosfera a zrovna prijely kolotoce, stylu 60 let a dalsi atrakce. Zatouzila jsem si chvili podetsku povozit na malym kolotociku s ruznyma atrakcema, nejvic se  mi libil litajici mikymauz. Rosta si zase oblibil trefovacku do divenek, ktere se propadli do bazenku (sudu z vodou) po uspesne rane mickem do terciku a pak si znovu sedeli v mokrych obleckach na sve zidlicce pro dalsi trefovatele.

Chaing Rai -ve mestecku na severu, kde byla mistni atmoska, min turistu, dobre "misticky" a nas pomaly zaver Thajska, tedy nachvili zadne dlouhe presouvani a prijemne sumarizovani

ZAVER (Bara)

V Thajsku se nam libilo a to predevsim mimo masove turisticke dalnice. Byla to pohodova asijska zeme a cim dele jsme na ceste, tim vice si zaciname cenit (a nebo nas snad vic bavi) klidu a dobreho jidla. Pamatky jsou tak nejak vsude podobne, i kdyz jine a plne turistu a mistni lidi jsou taky porad jen lidi...Cim dele jsme na ceste, tim si take vice uvedomujeme, ze jsme putujici Pejsek a Kocicka. Rosta - pejsek, ma rad tu svoji klidnou boudicku s kostickou a mistickou plnou zradylka, ja - kocicka ocenuji cisty pelisek, ticho a mlicko :))