Vystup na Skok Kangri 6253M

            Stok Kangri je, podle nas, jedna z mala sestitisicovek, ktera je dostupna pro sirsi verejnost bez velkych horolezeckych zkusenosti. Lezi par kilometru od Lehu, hlavnim meste pro oblast Ladakhu. Do Lehu se prevazne lita z Delhi, takze si kazdy dovedete predstavit co to znamena pro turismus a byznys s tim spojeny, ale o tom jeste pozdeji.

            Nas naplanovany trek pres zanskarske hory vedl prave kolem a tak bychom nebyli ti spravni Cesi, abychom se nerozhodli, ze i my se tam musime podivat a pokusime se o vystup na tuto horu i presto, ze k vystupu je nutne povoleni, ktere jsme samozrejme nemeli. Pry toto zavedli od noveho roku. O tom, ze se v Indii zpoplatnuje co se da i to, co bezne ve svete je zvykem nezpoplatnovat, jsme si po 7 mesicich pobytu uz zvykli a tak jsme vse nechali na nahode a blbeho turisty.

Na samotnou horu se vyrazi ze dvou zakladnich taboru oznacene jako BC1 a BC2, nebo z predsunuteho nejvyssiho stanoviste (advanced basse camp - ABC), tento tabor lezi temer pod horou ve vysce 5300m a 1.5h od BC1. Je to valstne placek pro par stanu, neni zde zadne zazemi zakladniho tabora, ale je nejvyhodnejsim mistem pro start a aklimatizaci. Diky sve odlehlosti a vysce se sem moc lidi nehrne a tim padem je mimo hlavni pozornost vsech kontrol.

My jsme zvolili tabor ABC jako zakladnu pro nas vystup, puvodne planovany byl BC1, ale po ceste jsme potkali skupinku 3 Canadanu jdoucich z hory dolu, ty jsme je uz jednou potkali nekde na puli naseho treku. Poradili nam, ze se BC1 mame vyhnout, protoze zde je hlidka, ktera kontroluje povoleni, jinak se musi zaplatit 2000Rs/os, coz pro nas je nemozne. Asi 1h pred kempem mame uhnout mimo cestu a vyslapat na jinou, ktera vede od toho kempu primo do ABC a tam zustat, pry je to 2h cesty, je za horizontem sedla, takze tam neni videt. Pry tam je pouze jedna expedice dobrosrdecneho anglana. Dle jejich rad mijime kemp BC1, ktery je hluboko pod nami a dorazime do advanced kempu, kde skutecne uz je nejen jedna expedice a nam zbyva jedno z poslednich mist na kempovani, ktere je vytvoreno odklizenim kamenu v sutovisti. AJ gentleman nam dovolil na tom miste postavit stan.

Ubydlime se a rekognoskujeme teren na zitrejsi vystup, nemame pruvodce, macky ani cepin, jako sebou tahnou vsichni od agentur. Radime se s mladikem pruvodcem z AJ skupiny, jak na horu. Hned nam nabizi, ze nas vyvede, at jdeme s nim rano, kdyz ale zjisti, ze nemame permit a prislusne nezbytne vybaveni, tak trochu znejisti a doporucuje nam spise at jdeme jinudy a po porade s ostatnimi nam upresnuje nasi cestu, kterou mame zaznamenanou a popsanou v nasem pruvodci. Cesta ma byt po kamenech az vzhuru na vrchol. Dale domlouvame, ze pri platbe za kempovne nas u kontrolora pridruzi k nim na permit, at jsme v tichost a v klidu.

Chozena cesta vede od kempu kus po ledovci, v nastupu po snehovem poli vzuhuru do poloviny kopce a pak traverzem po zmrzle casti ledoveho pole. Jdeme se podivat pres spodni ledovec a pod horu, jak tedy zitra pujdeme a take se vyhybame kontrolorovi a vybercimu kempovneho. Prijdeme se zapadem slunce do cisteho vzduchu.

Vychazi se ve 3h rano za svitu pulmesice a celovek. Nemuzeme dospat a vlivem nadmorske vysky, vzruseni pred vystupem a hlukem ruske skupiny vstavajici a vyrazejici o hodinu drive nez vsichni (asi chteji byt na vrcholu jako prvni nebo nemohou spat a tak hlasite mluvi a vari snidani uz od pulnoci). Vstavame ve 2h. Udelame si snidani z poslednich zbytku plynu, caj a Tcampa (tibetska mouka z prazeneho zita, takze se da jist rovnou), kterou primychame do caje s poradnou davkou cukru, je z toho dobra vydatna kase. Vyborny zaklad.

Ve 3 rano vyrazime s gentlemanskou skupinou starsiho pana a jeho synem s tim, ze nam jejich pruvodce ukaze cestu pres prvni ledovec a my se odbocime stranou na cestu po skalnate casti . AJman je ale dosti neprijemny a naprimo nam rika at vypadneme 100m pred ne, kdyz si nejsme schopni zabezpecit pruvodce. Nevericne svym usim, co nam to tem gentleman rika je tedy nechame jit pred nama 100m my. Cestu po ledovci jsme si vcera prosli a na horu vime take jak jit, jen si nejsme jisti chuzi po zmrzlem ledovci. Spodni ledovec je pomerne dobre schudny a prechazime jej lehce, jen mi dochazi svetlo v celovce na konci ledovce a v upati pred nastupem na kopec uz jdu stridave za svetla a po tme, po chvili uz jdu po tme uplne. Bare sviti jen mala bludicka.

Na kopec se sape spoustu lidi. Kolem dvaceti baterek. Vladne podivna atmosfera souteze. Vsichni se rvou nahoru jak se komu zlibi, kazdy si hleda svou cestu bez ohledu na ostatni a ani pruvodci v tom nemaji jasno kudy se jde. Neni zretelne vyslapana a oznacena cesta. Prejdeme snehove pole (spise jazyk) do kamenite casti. Jde se primo navrchol po spadnici. My, jak jdeme ve tme drzime se vice za ostatnimi a mijime nasi planovanou cestu. Pulmesicni svit a brzke ranni sluncevstavani nam sviti na cestu.. Po kamennem sutovisti se jde take bez ladu a skladu a vsichni si lezou vzhuru, jak to jde. Jeste ze je vse primrzly a kameny moc nepadaji, jinak by se ti spodni pomlatili o padajici kameni. Legracni vystup. Vsichni se snazi o to aby byli nahore co nejrychleji. Snazime se tedy teto nalade utect. Mijime skupinu uprchlych rusu, kteri maji v 1/2 kopce kourovou prestavku a sotva popadaji dech. Jsme po ceste pres 12 sedel dobre aklimatizovani a po 20 dnech stoupani s batohy kolem 25kg mame i dobrou fyzicku a jdeme prekvapive lehce. Zacina svitat. Ubirame se po primem stoupani a ve 2/3 kopce pak po jakesi ceste k ledovemu poli, ktere pokryva cast cesty, jdeme po vrstevnici. Bez macek traverzujeme (asi 200m) po zledovatelem snehu jak se da na krajni bocni hreben vrcholu, odkud uz je pekna pochodacka cesta na top. Uspesne zdolavame i tento kriticky pas, nebylo to nejak hrozne nebezpecne, ale sklouznuti by bylo dosti neprijemne. Jeste zbyva 300m prevyseni. Se stoupajici vyskou se jde cim dal hure, casteji a casteji se zadychavame a musime odpocivat. Vydychat se na minutu a pak se jde zase dobre. Useky souvisle chuze se zkracuji ze 100m na 50 a pak z 20 na 10m, do uplneho zadychani. Tesne pod vrcholem, asi 30m, ja uz jdu po 5m a Bara poslednich 10m vybehne z nedockavosti. Dnesni rano si zaslouzilo, aby na vrchol vystoupila prvni zena! Jsme nahore po 3.5h vystupu, je 6:30 rano. Sami, vsichni hluboko pod nama. Citime blazenost ranni satisfkce, vystupu bez macek, pruvodce, specialniho obleceni a po tme. (Tedy nic cim se chlubit). Dekujeme hore a Bohu, ze nam povolili tuto nevsedni radost a zkusenost. Uzivame si zaslouzene samoty a rannich vyhledu do dalek pres hrbety himalajskych vrcholu. Udelame par fotek a jdeme dolu, nez sutovisko staci rozmrznout, ted uz nasi puvodne planovanou cestou pro vystup, abychom se vyhli rozmrzajicimu ledovisti.

Cestou dolu se divame, jak na svahu visi horda turistu, nekteri hledaji cestu sami bez pruvodcu, kde jsou to nam je zahadou. Mnozi, tedy vetsina sapajicich, meli na sobe porve macky a cepiny v rukou. Nikdo jim nic predem neukazal, nevysvetlil.

Jakou maji pruvodci zodpovednost za svoje klienty? Je nam jasne, ze ti, co jsou jeste v nastupni a prostredni casti, svuj pochod vzhuru uz nedojdou. Hora je spravedliva ke vsem stejne. Klanime se jeji otevrenosti, trpelivosti a klidnosti. Na jeji vrchol muze jit temer kazdy, kdo se pomerne dobre aklimatizoval a ma prumernou fyzicku.

Po 1h cestou dolu potkavame naseho AJgentlemana s pruvodcem. Pruvodci je nase setkani evidentne neprijemne, ale presto mu viditelne dekuji. AJman ma specialni skelety na ledovec, na skalni ceste jeste macky a specialni funkcni pradlo. Chtel si svuj vystup 100% uzit a my vyzirkove jsme k tomu nepasovali, delej si tu co chces, ale nas neotravuj zadosti o pomoc. Ma take svoji pravdu, ale podle mne takovehle lidi do hor nepatri, ale maji penize, tak mohou vlezt vsude.

Je nam jasne, ze z toho co jsme videli a jaka je realita, jedna se o lukrativni divadelni hru na byznys v podobe "Zaplat turisto, ale neocekavej od nas zodpovednost za tvoji bezpecnost!" Na vrchol se da jit cestou, ktera je az na horu po kamenite ceste. Agentury v Lehu, ale strasi sve klienty, ze cesta je nemozna bez macek, cepinu a pruvodce. Tak je vedou po te nejtezsi ceste s cepiny a mackama, cim vice vybaveni, tim vice je zapotrebi konu, je nutne zaplatit pujcovne za specialni vybaveni. A ucta k vystupu a k horam? Ta se ztraci a transformuje na dobyvatelske umysly, ci jekousi prestizni udalost pobytu ve vysce nad 6000m. Za 10 denni dovolenou, takovy gentleman od psaciho stolu, se muze svym kolegum pochlubit, ze v roli horolezce vystoupil do 6153m. Z Londyna skoci pres noc do Delhi, za 3h je v Lehu ve 3550m. Precka pres noc horskou nemoc, druhy den mu agentura zajisti vse potrebne na klic - material, jidlo, lidi, osly na kufr, za 4 dalsi dny ho vynesou az pod kopec a na horu. Za 2 dny zpet v Lehu a za dalsi 3 je uz u sveho stolu v kanclu a chlubi se svym kolegum.

Nejaka ucta k horam, nejaka pokora k tomu, ze mu hora dovolila na ni vstoupit? To je jeji povinost za ty prachy, ne!

Mozna jsem zaujaty a nevidim si na spicku nosu, ze i nas vystup nebylo to cim se da chlubit a urcite jsme meli stesti. Ale v celku si myslim, ze poetika vystupu na tuto horu se nejak vytratila.

Suma sumarum celkovy vystup i sestup jsme podnikly za 5.5h, uspesne jsme vybehli na horu bez neceho specialniho, bez doprovodu, bez nesmyslnych poplatku. Docela se nam tedy povedl husarsky kousek v ceskem stylu.

17.8.08. by Rosta