Uz v Cechach jsme stopovali s ceduli Indie a tak nas brali lide ze zvedavosti, jelo se dobre. Slovensko, kde nas policajti hnali z dalnice, jsme jen profrceli a taktez Madarsko, kde jsme stopli v zaveru bus zajezdak a to pekne frcelo az do puli Rumunska. V Rumunsku jsme obdivovali babicky se satkama, krasne kopecky, tradicni vesnicky a takovy celkovy bordylek a suverenost lidi, a take drahotu, jo a sledovali davy rumunskych stoparu za mestem jakou pouzıvaji techniku. Bulharsko bylo prıjemne tim, ze kdyz lide zjistili, ze jsme Cesi tak jsme hned byli bratri a vsichni se nam snazili pomoci. Bulharsko bylo levne a roztomile. Jelo se dobre, brali jsme to smahem a chteli se dostat co nejdrive do İstanbulu. Darilo se nam to pekne i levne, ale diky nepropojenosti informaci v Bulharsku (nikdo nic nevi a zaroven“nic” neni problem) a nasi jazykove nevybavenosti (turectiny a bulharstiny) vlak v zaverecne fazi byl nejaky prilis drahy a byli jsme z toho vsecek nejaci prapodivni komu a co mame platit a proc tolik…:) Nu, usetrili jsme si na to cestou stopem tak to nas rozpocet az tak nezatizilo.
Cestu do Istanbulu jsme meli jako takovy zrychleny film. V pondeli rano jsme vyjeli a v sobotu rano uz byli v İstanbulu. Spali jsme u dalnice za Brnem, v Madarsku kempickovali u benzinky, v Rumunsku na sirasu u ZOO jsem se nejak tuze bala (asi bubaku, nevim :), take jsme spali v usmudlanem motorestu pro chlapy tirakare, kde jsme si poprve zakusili turecky zachod a dostali pomocnou ruku od rumunskych lidi,…a nakonec jsme spali ve vlaku do İstanbulu…
Jak to tak byva, hned jsme si rikali, ze se musime jednou vypravit alespon na mesic na cundr do Rumunska i Bulharska…cestovani je proste nekonecny proces…
