Pakistan - souhrn

TRASA: 4241 km (vlakem 1996 km, busem 2245 km)

Taftan - Quetta - Bahawalpur - Multan - Rawalpindi - Islamabad - Taxila - Chillas - Gilgit - Peshawar - Lahore

PAKISTAN je zeme, ktera se musi zazit! To co popisi je jen snaha, abyste si predstavili jak to tu vypada, funguje ci nefunguje a jak my jsme pocitovali a vnimali deni kolem.
Tim, ze jedem po zemi, tak se vse meni postupne a zmeny nejsou tak velke. Nicmene, presun do Pakistanu byl pro nas zatim nejvetsim kulturnim sokem a to hlavne diky mistni hygiene a ovzdusi. Pro nas z minihor je cisty vzduch kazdodenni zalezitosti a vsudypritomne odpadky a zapach zdechlin jsme rozdychavaly neobvykle dlouho. Take se na nas vpocatku projevily dlouhe presuny vlakem a busem a mirny stres z oblasti, kde jsme byli varovani pred bandity a vubec pred pakistanci (irancema) - lide se hrozili, kam to jedem a co v te hrozne zemi chceme delat. Nvic jsme nevedeli, co pro nas znamena ten stale sklonovany vyjimecny stav, ktery nam nikdo pred vstupem nedokazal definovat (ambasada v Pakistanu, kterou jsme zadali o rady a vysvetleni se jeste dodnes neozvala).
Jsme na konci naseho pobytu a az na maly kulturni sucek jsme nezaznamenali, ze by zeme byla hrozna a jsme radi, ze jsme nasledovali nase pocity a opravdu tu zustali temer mesic a zjistili, ze vyjimecny stav pro nas neznamenal nic jineho nez vice vojaku v ulicich (pro nas docela prijemne), a ze Pakistan je natolik zajimava zeme, ze se da jen koukat kolem a nic specialniho nedelat. A bandite? Na trase hranice s Iranem - Quetta opravdu prepadaji a v den nasi jizdy meli plne ruce prace. Neprepadli nas bus, ale vybrali si ten, ktery vyjel s nami, ale trochu se zpozdil. Stesti, nahoda? Pri predstave, ze by nam loupeznici vzali vse co mame nas docela polilo horko. To uz bychom asi byli zpet doma...
Kdyz jsme presli hranice z Iranu hned jsme pocitili jakousi zmenu, lide byli vice uvolneni a otevreni. Iranci byli hodni, ale jaksi svazani narizenimi islamu od mocipanu. Pakistan je take muslimskou zemi, ale to, ze vyznavaji islam je jejich vec a vyznavaji ho sami a dobrovolne.

LIDE
Pakistan je zeme plna lidi s teplym srdcem a uprimnosti pomoci vzdy a vsude. Tady totiz plati pravidlo tvuj problem je i problem muj, coz je dobre pokud clovek potrebuje pomoc, ale obcas na prekazku, kdyz zadnou nevyzaduje. Pomoc se nabizi vzdy a vsude, jako v Iranu, ale je trochu jina. Lide stali pri nas a pokud uz nas oslovili, okamzite jsme spadli pod jejich ochrana kridla, stavali se zaroven jejich hosty a neprichazelo v uvahu abychom si treba platili svoji utratu. Nejradeji by si nas hyckali jak v bavlnce a co nejdele se s nami pysnili vsem pribuznym a znamym, a tech je! Otazky byly porad a spousta. Nejoroginalnejsi a v posledni dobe nejcastejsi byla: Which country from (z jake zeme jste?), nase odpoved Czech Republic a nebo Czechoslovakia nebyla dostacujici a nasledovala dalsi otazka: And your country name? (a ted nazev vasi zeme?). Potom uz stacila jen Evropa.
Vzdelanost je tu velmi nizka, uvadi se asi 50% vcetne ZS, SS a VS. Potkali jsme se s nekolika vzdelanymi lidmi a diky nim trochu pochopili, jak to tu funguje. Vlada do vzdelani investuje minimalne, vetsina penez jde na armadu a tak system vzdelavani je velmi spatny. Za skolu se plati, ZS se da i bez placeni, ale pokud neni vule rodicu povinnost vychodit ZS neexistuje. Hodne lidi pracuje na bazaru (trhu), kde si smudlaji to sve a po svem, takze nejake ucetnictvi, placeni dani ani neznaji. Jsou tu velke rozdily, potkali jsme se s velmi vzdelanymi lidmi i s lidmi nevzdelanymi. Se vzdelanymi jsme si popovidali s mene vzdelanymi to slo hur - ti na nas vetsinou jen zblizka koukali. 
 
Venku jsou k videni hlavne chlapi. Chlapy jsme pozorovali a ruzne vypozorovali, zeny se nedaly - bud byly zahalene a nebo plache, kdyz jsme na ne koukli. Poprve, jak jsme se setkali se smesi chlapu v Quette, trochu jsme se bali, vypadaji opravdu drsne - hlavne Balucove, Pastuni a Afganci (ti to maji do Quetty kousek), ale postupne jsme poznali, ze i kdyz budi respekt a pusobi velmi sebevedome, jsou to vetsinou muzi s dusi chlapce, srdcem kauboje, usmevavi a neperou se :)

Pakistan je rozdelen na nekolik oblasti a kazda ma sva specifika. Baluchove a Pastuni jsou dynamicti a s nesizenym vraskem, Punjabci jsou opak - uhlazeni a maly muzici, takovy pakistansti indove... Celkove jsou muzi prckove, Rosta je mezi nimi obr a docela budi respekt.

Predstavte si jak takovy drsny pakistanec rika Rostovi, ze je beautiful a obcas i I love you. Zpocatku to Rostu docela zaskakovalo, ale postupne jsme pochopili, ze to vubec tak nemysli (snad) - mysli tim pry, ze Rosta vypada dobre a je borec se svymi blond dlouhymi kaderemi, modrymi kukadly a plnovousem. Chlapi si davaji velmi zalezet na ucesech a jsou vzdy pekne upraveni a aby byli jeste specialnejsi barvi si hlavu i fousy henou na oranzovo, a to hlavne stari pardalove co maji sediny, coz z naseho pohledu vypada jako dobra recese.

Hlavnim oblecenim je tzv. salvar kamiz. Verzi pro muze jsou sirokanske kalhoty na snurku a kosile dlouha az ke kolenum. Vypada to jako pyzamo. Vyborne kalhoty k curani (nemame je, ale pozorujeme). Chlapaci sedi vsude mozne ve meste na bobku a vykonavaji svoji potrebu bez ostychu. Dalsi soucasti odevu je jakasi deka, ktera ma ruznorode pouziti: jako prikryvka, kabat, kapesnik...Pokryvka hlavy patri k image kazdeho poradneho pakistance - satek ruzne zavazany, nebo cepicky na sosolce - vse barevne a zajimave.

Zeny jsou doma a staraji se o domacnost a pocetne rodiny citajici casto kol 10 deti, maji nizsi vzdelani a pry jsou spokojene. Kdyby mely vyssi vzdelani, mozna by tak spokojene nebyly. Kazdopadne ja si neumim predstvit, aby rozhodoval manzel jak se budu oblekat a nebo, kdy a kam budu chodit, ale pry maji svobodu a vyhovuje jim to.
Pokud mate radi ocumovani, tak Pakistan je vyborna zeme a to specialne pro zeny, na ktere neustale civi chlapi odevsud. Satek neni povinny, ale vramci zmirneni pozornosti jsem ho nosila porad. Vetsina zen v ulicich nosi pestrobarevny salvar kamiz - damskou verzi a pres hlavu nebo pres ramena maji prehozeny dlouhy sal a nebo cador (velky kus latky).Nektere nosi burky, coz je pro predstavu prehoz od hlavy az k pate, ktery pripomina bubaka v ruznych barvach. Jednu jsem si take zkousela, ale vubec jsem se necitila dobre, pres oblicej je pouha mrizka pres, kterou se neda poradne koukat ani dychat. Obleceni zeny zalezi hodne na manzelovi, nektere kdyz jdou sami jsou zahalene, ale s manzelem nemaji ani satek. Zapadanky jsou prezentovane spise jako lehke devy a to predevsim diky USA filmum plneho sexu a nasili. Obcas vybehnu neco na ulici koupit sama, ale moc dobre se necittim, v Iranu jsem mela lepsi pocit. Zeny se nedaji fotit, jakmile zjisti, ze jejich smerem miri fotak zahaluji se, utikaji a hihnaji..., takze fotime hlavne chlapy. Nejradeji mam dedy a drsne chlapaky.
Deti jsou plache, usmudlane, unudlane, nektere se chteji fotit, jine utikaji a pozoruji nas zpozarohu.

Co se tyce vztahu, tak je tu z 90% aranzovane manzelstvi  - dcerunky jsou doma zavrene pod petlici a nebo v ulicich preventivne zahalene, aby neuhranuly nejakeho prince svoji krasou. Vztah divky a chlapce pred svatbou, i pouhe kamaradstvi jsou ve spolecnosti nezadouci. Existuji vyjimky, ale vetsina paru se spatri az pri svatbe.

Jak vznika takove aranzovane manzelstvi? Nejvetsi slovo maji rodice, a pokud je to rozumna rodina funguje komunikace. Vetsinou na lov chodi sestry a nebo se zapojuje cele pribuzenstvo a pidi se po vhodnem adeptovi/adeptce, zasadne z rodinneho klanu. Oproti nam je tu rozdil ten, ze rodinna cita kol 1000 prislusniku a tudiz temer kazdy je pribuzny. Bezne se oddavaji bratranci a sestrenice mezi sebou. My zname pouze sve nejblizsi, ale tady vedi i kdo je jejich pribuznym pres nekolik kolen a kdekdo je stryc a nebo bratranec. Obcas ma muz az 4 manzelky, zena nema pravo mit vice muzu. Potkali jsme nekolik lidi, kteri pochazeji z takove rodiny a ti nam rikali, ze vsichni bydli dohromady a souziti funguje bez problemu. Deti berou vsechny maminky rovnocenne a zeny delaji praci spolecne - od vareni, pres nakupovani az po starani se o deti. Kdyby Rosta mel krome me jeste nekolik dalsich manzelek to si vubec neumim predstavit a jeste k tomu abych se s nimi delila o kuchyn, svoje deti a hlavne manzela? Rozvodovost je temer nulova, i kdyz mozna. Nepronikli jsme az tak daleko, zda existuje domaci nasili, ci muz ma vetsi moc nad zenou. Vseobecne nam ale pripadalo, ze zeny si delaji to sve a muzi tez. Po sexualni strance je pry v koranu psano, ze zena by nemela odmitnout sveho muze, ale pokud je nejak indisponovana, nemocna...,tak se od ni nic neocekava. Vsechny principy zrejme mohou dobre fungovat u inteligentnich lidi.
 
Rodina ma velmi silne koreny a vztahy tvori zaklad fungovani jedince. Pry si vsichni pomahaji a pokud ma nejaky vzdaleny pribuzny problem a ja jsem bohac, tak mu zaplatim treba cele vzdelani a nebo koupim pozemek. Umite si predstavit, ze by neco takoveho mohlo fungovat v Evrope, tam kde si kazdy hrabe na svem pisecku?

DOPRAVA
Doprava je tu husta, doslova a do pismene. Diky nedostatecne MHD je tu neustale precpano a znecistene ovzdusi je poradne. Nejvice tomu prispivaji motoriksove (takova srandovni vozitka slouzici jako taxi) a velke mnozstvi aut.
Jezdili jsme busem i vlakem.
 
Vlakem to bylo hlavne pres noc, takze spacim, abychom usetrili cas i penize. Zalezi vzdy na sousedech v celem vagonu a vubec v celem vlaku. Kupecka tady nejsou jako u nas jednou budkou, ale vypadaji asi tak jako by se odrizli dvere a zed nad hornim lehatkem, takze cely vagon jedno takove velke kupe a najde-li se ten, kdo se rozhodne civet na spolusedici ma mnoho moznosti. Poradne cumily jsme si zazili pri prvnim velkem presunu a diky nim se moc nevyspali. Chodili se na nas divat jak do ZOO az Rosta musel proti jednomu co na me vylozene cumel vsemi moznymi skulinkami zakrocit.
Vlak i peron je velmi zajimava podivana, pri jizde neustale prochazeji nabizeci vseho mozneho a je jedno jestli jsou 3h rano, protoze urcite nekdo bude potrebovat caj nebo palivou slanou chroupaci smes... je zasadni porvavat sve zbozi treba se nekdo chytne a na nas zvysuji hlas jeste vice, protoze si mysli, ze jim nerozumime a pritom mozna treba neco chceme. To jsme take zastavili nekde brzy rano a na perone uz nas vyckavali nabizeci jidla a cely vlak se postupne probouzel diky vyvolavani nazvu ruznych dobrot a triskani do nadobi, tak jako, ze neco nandavaji a maji hodne zakazniku, pritom tam nikdo nic nenakupoval...Ve vlacich a vubec vsude nejsou zadne kose a tak to take podle toho vypada. Zpocatku jsme nosili nase odpadky s sebou az do te doby nez najdem misto kam je odhodit. Postupne jsme ale zjistili, ze zadna mista nejsou. Vse se hazi na zem a tak cinime tez po vzoru ostatnich.

Bus je dobrou alternativou hlavne na severu, kam nejezdi vlak. Jeli jsme tzv. VIP tridou, coz nas rozesmalo, protoze to byl takovy normalni drncavy autobus, ale mozna pravda lepsi nez ty jine. Pred cestou se vetsinou najde nekdo, kdo odrika motlitbu, cely bus se prida a my tusime, ze to bude asi jizda. Pro jizdu na KKH (Karakoram Highway), na sever do hor, je opravdu treba poprosit vyssi sily, ridic jede co to da a nedba vysokych srazu pod nami a protijedouci auta svistici z poza prudke zatacky take nejsou duvodem k pribrzdeni. Byli jsme radi, ze jsme jeli castecne pres noc a pospanim si strach trochu zkratili. Obcas vyhrava rvava muzika a nekdy pro lepsi atmosferu, ridic spusti blikatka ruznych barev v celem aoutobuse. K cemu je to dobre, to jsme nezjistili :) V busu jeli vetsinou sami chlapi a ja jedina zena.
Jednou jsme spokojene nasedli do busu, do ktereho nas nahnali, ze je to ten pravy pro nas a v nem zjstujeme, jak funguje takovy pakistansky prejezd busem na 200km v loudaku. Takovy druh autobusu vyjizdi oficialne v 5, ale druhym a rozhodujicim faktorem je zaplnenost vozidla, takze vyjizdi az se zaplni, tedy asi o hodinu pozdeji. Zaplni nerovna se plne sedacky, ale az bude k prasknuti i v ulicce - coz v praxi znamena nadhanet a nabirat lidi po celou dobu a tak se spise sineme - kdyz nas nadhanec neustale nikoho netaha do busu, tak nekdo alespon vystupuje v kazde zatacce. Takze namisto nami predpokladanych trech jedeme pet hodin v preplnenem buse, kam fouka skrz netesnici okenka a stale otevrene dvere pro nadhaneni. Navic navazujeme hned po 16h zbesile jizde z hor. Aby toho nebylo malo, nekdo z ulice hodi na bus kamen a trefa, rozbilo se okenko a nejaky cas se to resilo. Trefa byla zrovna tam, odkud jsme se presunuli pro velke foukani, takze zasah nas tesne minul.

Stopem jsme nejezdili, jen pri delsi prochazce jsme se kdecim popovezli. Vzdalenosti jsou tu obrovske a tak jsme se radeji presouvali dopravou a pres noc a tim setrili cas.

Motoriksa je beznou MHD dopravou ve mestech a je jich opravdu hodne a pokud se potrebujete dostat nekam slouzi jako takovy levnejsi taxi. Neustale nekde krouzi a nikdy o ne neni nouze. Tady se asi moc pesky nechodi, protoze jsme stale vyzyvany gestem k odpovedi kam potrebujeme jet, i kdyz si jen tak jdeme a vubec nikam jet nechceme.

Barevne a prezdobene nakladaky s ksiltem na nas udelali velky umelecky dojem a obdivovali jsme ridice jak mohou videt pres ten zbytek okna, ktere neni pomalovany - je to takova jezdici atrakce.

Motorka je velmi beznym prostredkem a tak jako v Iranu ji rodina ma misto auta, ale tady to berou uplne z gruntu. Bezne jezdi 3 chlapy spolu a 4 - 6 clenna rodinka neni vyjimkou - mama, tata a 4 deti. Zpusob jizdy spolujezdce neni rozkrocmo ale s nohami do boku a vetsinou se vubec nedrzi ridce. Zvladaji to dobre, protoze jsme zadne popadane lidi na silnici nikdy nevideli. Na kole se jezdi ve dvojici stejnym zpusobem. Kolo i motorka slouzi take jako takovy maly nakladacek, prevazi se vse co se da. Casto nas miji kola ovesene plechovkami az vysoko nad ridice, nebo obrovskymi pytli se slamou, a jinym zbozim. Pokud potrebujete prevest matraci nebo nove dvere take k tomu staci motorka a spolujezdec.

Krome vsech vyjmenovanych dopravnich prostredku je tu casty kun ci osel s povozem. Kravy, ovce ci kozy se pohybuji velmi nezavisle a patri k bezne doprave.

Dopravni predpisy tu plati tak nejak a na vetsine vetsich krizovatek, i kdyz jsou semafory, ridi doprovodne dopravu policajt, protoze by se asi jezdilo cervena-necervena.Nicmene i pres pritomnost uniformy si nekteri svoji skulinku najdou.

JIDLO

Jidlo se da sehnat vsude a nejlevnejsi je z ulice, coz pro nas bylo zpocatku docela tezke. V Punjubu kde je vedro a neporadek jsme obcas pres mouchy vubec nevedeli co muzeme jist. Hygiena je spatna -obsluha i kuchari jsou casto usmudlani, mnohde tece jen studena voda, ve ktere se take myje nadobi a ruce pracovniku v kuchyni po zachode; cigareta v prave ruce, varecka v leve jsou beznou zalezitosti. Na nekterych mistech pro nazornost toho, co se nabizi, visi oskubana kurata za nozky ve vitrince po cely den. Brzy nas skolily strevni obtize a my od te doby dlouho jedli jen suchou ryzi a ovoce a nic podezreleho jsme si z ulice nekupovali. Pozdeji se stravujeme zase bezne a umime si vybirat, kde se nam to zda bezpecne. Maso moc nejime, kdyz vidime jak tu zvirata konzumuji odpadky a nebo jak v ruznych podminkach visi cele dny kusy masa na bazaru k prodeji. Levna jidla jako ryze, zelenina, dal (lustenina na ruzny zpusob) je pro nas pochutnanicko a mistni chlebove placky jsme si take moc oblibili. Poulicnich mini restauracek s obrovskymi hrnci, cajovnicek s plechovymi konvickami a pidi pekarnicek je tu vsude spoustu. Radi chodime do tech nejzapadlejsich a nejmistnejsich obcerstvoven. Pokud chcete take away, bali se vse do novin, a kdyz si to v tom clovek necha dele, zacnou poustet pismenka. Mene konzistentni obsah jako omacky, ryze, jogurty se davaji do mikroten sacku.

Caj se pije s mlekem a poradne slazeny. Pravy pakistansky caj je mleko/voda 2:1 a na salek 2 polevkove lzice cukru. Ke snidani nam vesinou stacili 2 salky caje a suchy krupavy chleba a nebo tzv. parata - takova palacinka bez vejce a cukru. Bezny pakistanec konzumuje volska oka (vejce, ne doopravdicke oka od vola :) a nebo michana. Stoluje se v tureckem sedu.Pakistanci jsou jeste skladnejsi nez iranci, zatimco nam to stale moc nejde. Cerstve lisovane dzusy na ulici jsou osvezujici a prijemne.
Napis hotel a nebo coffee znamena restaurace, chvili nam trvalo nez jsme to pochopili a pidili se po restauraci, a ne hotelu, kdyz uz jsme preci ubytovani...

BYDLENI
Hotely jsou zasite a umolousane. Povleceni se nechava po predchozim hostovi, alepson tak to vypada a hunata stipava larisa se zasadne nepovleka. Nase spacaky nam velmi dobre slouzi. Snazime si vybirat hotely s mistnaky, pripada nam to zajimavejsi. Zrovna se nachazime v jednom ubytovani pro batuzkare v Lahore, ktery cita jen zahranicni turisty a nam tu neni moc dobre - jeden se predhani pred druhym, kde byl a co zazil a je tu hluk...
 
SPECIALITY
 
URDU - uredni jazyk pakistancu, ktery je velmi podobny hindi, jinak Aj se dala pouzit jen nekde, spise ve vetsich mestech. V nekterych oblastech se mluvi jeste dlasimi jazyky.

Policajsti a vojaci - ti jsou vsude a vzdy velmi ochotni pomoci; v uniforme budi respekt, ale jinak to jsou pohodovi
chlapici
 
Holicistvi, tam vedi vsechno. Na hygienu se prilis nedba, po stene lezou brouci z vlhka, rucnik se pouziva na nekolik zakazniku a britva je beznym nastrojem na vlasy i vousy. Rosta mel tu cest v jednom holicstvi, kde jsme stravili 2 dny, si nechat upravit plnovous - jen masinkou. Mali klucici drzi pri strihani rucni masinkou a neodvazi se uronit slzu ani kdyz jim britva klouze po hlave. Hodne lidi nema doma sprchu a tak holicstvi slouzi jako verejna sprcharana.
 
Verejnych zachodku tu moc neni, ale kdyz jsou tak stoji za to - jsou poradne spinave a jednou jsem dokonce videla v suchem zachode asi 2 cm velkeho brouka...
 
Hygiena - je spatna a protoze k utirani na zachode neslouzi papir, ale ruka jako v predeslych zemich casto se vyskytuji ameby a s nimi spojene prujmy. Tepla voda a mydlo je jen obcas a tak si asi umyte predstavit, jak ma asi ciste ruce kuchar, co se po zachode oplachne jen studenou vodou.
 
Ekologie to je tady uplne nezname slovo a problem plastu je veliky. Odpadky se vali vsude a mozna drive se za cas vstrebali a nebo spalili a nicemu ani nikomu to nevadilo. V dnesni dobe je to problem, nic se nevstreba a splodiny z paleni plastu jsou citit vsude. V nekterych mistech se nedalo vubec dychat pro spalovani a vyfukove plyny. Odpadky nahazene vsude mozne se zametaji proutenym kostetem a pak spali. Jednou jsme vysli na kopec na vyhlidku a pripadali si, jak ve scifi meste - zadny vyhled jenom depresivne vycuhujici domy z oparu.
 
Modleni - 5x denne stejne jak u Turku, Iranci se modlili 3x. Krome duchovni stranky si i pekne zacvici. Modleni probiha v neustalych zmenach poloh - ze stoje spatneho do vzporu klecmo s polibenim zeme a kleku sedmo (to si jen ozivuji telocvikarkoskou hantirku :) - neco jako pozdrav slunce. Jednou nam nekdo rekl, ze diky tomu, ze se modli tak casto nemaji na nic jineho cas a nic se tu moc neresi, a protoze vlada neni moc podpurna, tak se alespon modli k Allahovi pro lepsi zitrky.
 
IN SALA (kdyz Buh da) - casto sklonovane spojeni, kteremu jsme zpocatku moc nerozumeli. Vyznam jsme pochopili az s praxi. Kdyz jsme nekomu dali telefonni cislo a nebo se na necem predbezne domluvili znamenalo "IN SALA", to ze se uz nikdy neuvidime a nikdy nam ten dotycny nezavola a nebo na nase volani nereaguje.
 
BAZAR (trh) - je zasadne muzskou zalezitosti a tak jako v predchozich zemich nase nejoblibenejsi misto, kde jsme mohli travit cele dny a nikdy se nenudili. V kazdem meste je trochu jiny a necim specificky. Tady v Pakistanu se na bazaru da sehnat uplne vsechno - od ovoce, zeleniny, pres cistice bot, krejci, zehlice (zasadne siji a zehli chlapi), montery aut primo na ulici, ulici nahradnich motoru, malinke zasite restauracky, cajovnicky, pekarnicky... Uplne staci maly prosturek. Nekde jsou ctvrte s podobnym zbozim a jinde je vedle motoru treba prodej kurat, ktera se na miste podriznou, oskubaji a pak visi jedno vedle druheho hlavou dolu. Nekdo ma roztazeny hadr na silnici a na nem prodava treba buraky, jiny sedi na svem drevenem voziku slozeny do bobku a nabizi banany, dalsi nosi hromadu prstenu na prstech a zastavuje potetncionalni zakazniky. Nejspecialnejsi jsou pochodujici kramky odevu, kteri maji pres jedno rameno prehozenych asi 20 kozenych bund a pres druhe 20 paru kalhot.
Bazarem krome spousty lidi neustale jezdi riksi, motorky, kola, oslici, kone a pak take prenaseci zbozi.Obrovske naklady nosi bud na hlave ci na ramenou - v pytlich, zadne bagly, nebo auta...Lide se nas take casto ptaji jaky mame byznys u nas v CR a nemohou pochopit, ze nemame takove bazary a ze my konkretne nevlastnime zadny kramek, kdyz jsme takovy zamozni zapadane a muzeme si dovolit az z Evropy navstivit Pakistan. Vetsina lidi nikdy za hranicema Pakistanu nebyla.
 
STEDROST a POHOSTINNOST nekdy nezna meze. Dnes jsme zasli do male restauracky na bazaru a pan vrchni se nam velmi ochotne venoval, tak jako nikdo predtim. Nejen, ze nam vzal talirky a pridal jidlo, ale Rostovi strcil 100 Rs, at s ni zaplanime na pokladne, ze jsme hosty a nakonec jsme nesmeli zaplatit ani na pokladne, nesmeli vratit tu stovku a museli odejit s plnymi brichy a stovkou v kapse. Vecer, ve stejny den, jsme potkali nejaky mlady par, ktery nas pozval domu na caj. Doma byla hromada dalsich pribuznych pres vsechna mozna kolena a ja odchazela nove odena do tradicniho pakistanskeho odevu a se rtenkou na rtech jako spravna pakistanka.
 
SPORT. Kriket je nejoblibenejsi hra a hraje se v nedeli v ulicich, kde jezdi auta.Volejbal se v Pakistanu hraje s jednim uderem a malym mickem a pouze stylem kladivo. Vypada to docela legracne, kdyz v hristi na kazde strane stoji treba 20 lidi a ceka na svuj uder. Kolik hracu hraje doopravdy to nevime. Bazen je oddelene pro muze a zeny, nikdy ne spolecny.
 
INFORMACE o pakistancich v Iranu byli vzdy negativni a totez bylo v Turecku o Irancich a v zapadnim Turecku o vychodnim. Vzdy se lide hrozi, kam to jedeme. Pakistanci o Indech mluvi dobre.
 
TURISTY ze zapadu potkavame malo a to jen v hotelich pro turisty.
 
PRACE rukama, jako noseni cihel na stavbu, vymena kola bez heveru nadzvednutim auta, rozbijeni kamene kladivem...je normalni a bezne.
 
GESTO rukou, ktere u nas znamena jdi pryc, tady ma uplne opacny vyznam - pojd sem.
 
OCI studankove modre ci zelene a svetla plet maaji lide na severu, coz bylo najednou zvlastni ve srovnani s vetsinou cernookych a cernovlasych.
 
PAMATKY tu temer zadne nejsou.
 
OTAZEK tech je spoustu a porad stejne. Krome klasickych se nas casto ptaji: Co tady delate, kam jdete? Co jim na to clovek ma rici, kdyz jde a najednou se ho nekdo takhle zepta. Z kurioznejsiho soudku byl Rosta otazan v jednom aute, kde pan nezastavil pusu, proc jeho zena (jako ja) vubec nemluvi a proc nemame deti, kdyz na to staci 9 mesicu po svatbe. To, ze jsme vzati pres rok a nemame dite neni jasne mnoha lidem a docela tezko se vysvetluje, ze u nas existuje planovane rodicovstvi.
 
PRIKAZY, v tech na nas casto nekdo mluvi - jako sit down, drink tea, come here, wait there, take it...!
 
CICICICI a mlaskani jak na kocicky na nas pouzivaji mistnaci, kteri neumi Aj a chteji se kamaradit. Rosta na ne na oplatku take pomlaska a ti se pak divi, rehotaji a nebo utecou.
 
OSLOVOVANI. Me casto nekdo oslovoval: "Sistr" a Rostovi se dostavalo: "Hello Dear". 

 
KRESTANE v Pakistanu jsou take zastoupeni a my se nahodou vyskytli na jedne msi v anglikanskem kostele, v urdu a bylo docela zajimave slyset zpivajici pakistance a pana farare tez pakistance. Bylo zrovna prijimani a my sli take abychom mimojine ochutnali jaka je v Pakistanu krev pane a byla jina, nepije se vino, pac islam to nedovoluje a krestane ho nemaji kde sehnat (na cernem trhu to by nebylo spravne).
 
 
BARA