Cesta Indickym busem
Par utrzku z cesty busem... (Rishikesh - Keylong)
Konverzace:
ktera vetsinou probiha podobnym zbusobem, v Aj a po indickem zpusobu:
...How your country? (z jake zeme?)... CR....reakce: HACAAA (ahaaaa, joooo), ale evidentne nevi, nevysvetlujem.
...Love marrige? (manzelstvi z lasky?)...Yes
...How are you name (jak je tvoje jmeno?) Petr...She name? (ona jmeno?)...Jana
...You drink like wine? (ty pijes rad vino?)...Yes
....Children not? (Deti ne?)...Ne
....Marriage 1 or 2 years?...2 years...???
Posledni otazka je pro Indy velmi dulezita, protoze oni maji aranzovana manzelstvi a sex pred manzelstvim se ve spolecnosti neuznava. Od cerstvych novomanzelu se tedy ocekava potomek do 1 roka, pokud neni do 2 let, tak uz to zacina byt podezrele. My se vetsinou nepoustime do debat o tom, jak to u nas je, vysvetlovani, ze probiha nejake planovane manzelstvi a rodicovstvi by na urovni indo-aj konverzace nabralo nekonecnych delek a dalsich otazniku. V Indii je tolik otazek a porad, ze se nekdy omezujem jen na odpovedi ano-ne. Ja mam jiz take vytvorenou specialni fintu, a to nahlou potrebu spanku, poklimbavam a jsem straaasne unavena a nebo delam, ze neslysim a nakonec ani neumim Aj...V Indii se to nekdy jinak neda. Rosta obcas nevyuzije prvni vteriny, ktera je v Indii nejzasadnejsi a tak se spousti kolotoc otazek. Ten vyse popsany jsem si okamzite zacala psat.
Kvalita busu =plechova bouda na koleckach bez jakehokoliv odpruzeni.
Mista k sezeni dostavame v prvnim buse (Dehradum-Simla) vedle ridice, nejdrive jsem rada, ale pak si nejsem jista jestli je to vyhra. Videt dopredu jak se ritime v tech prudkych zatackach a vlastne tak trochu nevidet nic, protoze zadne poulicni svetla nejsou a ta nase jen mala. Budim se dokonce nekolikrat ze strasidelneho snu a leknu se rychle jizdy v zatackach, sen se prolina se skutecnosti a ja se drzim pevne predchozi sedacky v domeni, ze uz zrovna vyjizdime ze zatacky a budeme padat dolu ze srazu. Ridic jede docela dobre, ale do zatacek to nak huli. Uz aby bylo rano a konec te jizdy....
V druhem buse (Simla-Manali) sedime hned u dveri vpredu a to jsme meli radost, ze mame c11 a 12, tedy mista tak nejak uprostred. Ono s tema cislama je to taky tak, zadne nevidime a ridic si muze vymyslet cokoliv, vsude je plno a tak nas posadi na to volne, ktere urcite neni 11 a 12. Bereme to poindicku a hrajeme si na hru clovece nezlob se... nehneme brvou at se deje co se deje, hlavne ze jsme v buse a jedem a jeste sedime, vzdyt druha pule busu je narvana stojicimi lidmi namackanymi v ulicce...Nespime. Kdyz se neco deje tak prave kolem nas. Vse co se nacpe dovnitr, zastavi se u nas, Rosta dostava konary do stehna, pasazeri se na nej cpou zadkama a davaji zavadla na klin. V Indii zadna bublina alespon 0,5 m neexistuje, proste tlacenka telo na telo. Bus zasadne nezastavuje, jen pribrzduje a lide vyskakuji a s halasem naskakuji kazdou chvili.
Ridic jede stylem brzda-plyn a po celou dobu prekotne a nebo jak silenec. To je zase jizda...! Po indickych busech se mi urcite styskat nebude.
Presedame na dalsi spoj z Manali do Keylongu, kde zustavame v prvnich serpentinach zasekli asi na 5h. Po 2 h cekani se chceme vydat pesky a chytit za asi 3 km kolonou stopa, mame naplnene batohy jidlem na 10 dni, je poledne a po dvou probdelych nocich nemame vubec zadnou energii a tvrde usiname v cekajicim buse. Na teto trase casto dochazi k sesuvum pudy a to je i nas pripad. Cekame az se to trochu nahore upravi a nase rada se dostane do pohybu.
V Keylongu jsme az pozde vecer a pouzivame metodu vterky nesmrtelne (podle Lucky a Pavla z LB). Optame se naseho spolucestujiciho ucitele na bydleni a uz se rozjizdi navaznost pro nas prijemnych udalosti. Prichazeji dalsi pani ucitele, ze nam pomuzou najit bydleni. Nakonec nam nabizeji sklepni byt jednoho z nich, ze se na par dnu smrsknou jinde. Zustavame dva prijemne dny a pak uz opravdu do hor.
(17.8. Bara)