6.6.09 – 16.7.09

Zakladni udaje – Nase statistika – Trasa – Uvod – Lide a zivot – Jidlo a piti – Ubytovani – Doprava - Speciality – Dalsi – Zaver

Oficialni nazev: Mongolsko

Hlavni mesto: Ulaanbaatar (UB)

Populace: 2 650 952 (134. na světě, 2000)

Hlavni nabozenstvi: Budhismus (tibetsky-rad zlutych cepic)

Gramotnost: 98% (LP)

Rozloha: 1 564 116 km² (18. na světě)

Hustota obyvatel (na km2): 1,8 obyv. ob. / km² (227. na světě)

Mena: Mongolsky tugrik (MNT)

Kurz (16.6.09): 1USD = 1400 T

Casovy posun od CR: +7 (letní čas UTC +8)

Viza: 30 dni - 70USD – nelze ziskat pri prijezdu – lze lehce prodlouzit v Ulaanbaataru i na jednotlive dny

 -cerpali jsme ze zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mongolsko

Jak dlouho v Mongolsku: 40 dni

Kolik jsme toho urazili: 3276 km (stopem 1655km, vlakem 934, busem 345km, pesky 352km)

Utrata*: 382 USD (533 810 MNT) – 9.55 USD/den/oba ( + 150USD mesicni vizum + 42USD 10 denni prodlouzeni viza); utrata celkem 574 USD

 

* 40 denni utrata 382 USD obsahuje – beznou denni utratu (prevazne nakup potravin a jinych potrebnosti denni spotreby), jednu noc v GH, ujete kilometry vlakem a busem a specialni vydaje (posta 15.5USD, 26USD vstupne na kulturni akce, 7.5 USD poplatek za urednickou praci k prodlouzeni viza a platbu pres banku, 11USD kup CD), neobsahuje stravu z restauraci (varili jsme si sami na varici)

 

Hranicni prechod z Ciny Erlian - Zamin Uud – Ulaanbaatar – Chetel (Sajchan) – Orchon – Sant – Amarbajasgalant – Buruunburen - Erdenet – Bulgan – Moron – jezero Chovsgol – Chattal - Moron – Temerbulag – Sine-Ider – Ich-Uul – Tariat – Cecerleg – Charchorin - Ulaanbaatar - Suchbaatar – Altanbulag (hranicni prechod)

 

Mongolsko je obrovskou zemi s malym mnozstvim obyvatelstva. Podle statistik pripada na jeden kilometr ctvrecni pulka mongola a co clovek to 1,3 kone. Padesat procent obyvatestva spada mezi kocovniky ci polokocovniky, s cimz souvisi i specificnost teto krasne zeme - objevite mnoha udoli, kde se zije stale tradicne, proste a v souladu s prirodou, najdete tu take absolutni ticho, samotu, nekonecne stepi a volnost ve vyberu mista k taboreni.

Kdyz jsme projizdeli Cinou do Mongolska a poprve z poza okenka vlaku spatrili nekonecne dalky ubihajici podel trati, pripadali jsme si zvlastne a zaroven vzrusene z uvedomeni, ze jsme opravdu tady, v zemi pastevcu a miste, od ktereho si slibujeme zaslouzeny odpocinek, klid a prostor pro rozjimani a vstrebavani vseho, co jsme do ted na ceste nabyli, nez se rozjedem transibirskou magistralu domu, do Cech. Zacali jsme se tesit az vystoupime a budeme kracet, zaroven jsme meli ten stale se opakujici pocit nejistoty, ktery nas provazi se vstupem do kazde nove a nezname zeme. Koukam ven a v duchu si kladu ruzne otazky: Jaci asi budou mongolove, jak se nam podari najit smer ve stepich bez buzoly, jak pujde stop…? V Cine nas nekteri turiste odrazovali - pry, ze je Mongolsko nebezpecne, lide ne vzdy pratelsti; jini zduraznovali - nezajimavost teto “nudne” zeme, kde neni nic jineho nez step a ani nemaji poradne jidlo, jen same skopove…

Nase trasa vychazela z momentalnich potreb – hodne chodit a presouvat se stopem. Chceme navstivit par zajimavosti, zaroven se, ale pohybovat v mistech, kde nejsou turisticke dalnice a lide nas budou vitat z radosti, ze nas vidi, ne proto, ze jim prinasime neco hmotneho.

Bez nadsazky mohu konstatovat, ze se nase predstavy naplnili a Mongolsko predcilo vsechna ocekavani a zaradilo se vysoko mezi nejoblibenejsi zeme, ktere jsme po ceste navstivili.

Nas pobyt v Mongolsku mel zhruba tri casti: cesta vlakem z Ciny do Ulaanbaataru (UB) a UB, toulani po zlomku zeme, UB a cesta autobusem do Ruska.

Cinu jsme opousteli 6.6. a nocnim vlakem odjeli do UB, kde jsme pobyli vice, jak tyden u kamaradu kamaradu, kteri zrovna odjizdeli pryc a tak nam nachvili propujcili zazemi sveho bytu. Neumite si ani predstavit jaky to byl balsam, mit nachvili svoje „vlastni“ bydleni! Ani se nam nechtelo odjizdet do terenu za objevovanim novych mist a kultury.

14.6. se poustime na vice jak tritydeni cestu po Mongolsku. Z UB odjizdime vlakem smerem na sever, vystoupime ve meste Khutul a pesky nekolik dni jdeme k Amarabajasgalant budhistickemu klasteru. Odtud zkousime poprve v Mongolsku stopovat. Prekvapive i na to male mnozstvi aut se po nekolika dnech dostaneme k dalsimu cili – vulkanicky vzniklemu jezeru Chovsgol, ktere je zaroven, se svoji hloubkou 262 m, nejhlubsim jezerem Mongolska a diky krasne prirode pripominajici spise Sibir, pravem chloubou zeme. Dalsi usek probehne z vetsi casti pesky. Vice nez tyden putujeme malo navstevovanymi udolimi – z Moronu do mestecka Ich Uul a po celou dobu se setkavame s neobycejne milou pohostinnosti a pratelskymi lidmi. Myslim, ze v tomto useku jsme poznali to prave Mongoslsko. Ich Uul je nasim nejzapadnejsim bodem, ze ktereho se pomalu vracime zase zpet do UB. Chteli jsme jeste par dnu pobyt kolem malebneho jezera Terchin Cagan, obklopeneho vyhaslymi sopkami, ale nezbylo moc casu; pred nami bylo jen par dni a stale jeste kolem 1000 km do cile, UB. Nenachame si, ale ujit Naadam (mistni narodni hry) v Ich Uul a kratkou navstevu Kharakorum, byvale hlavni mesto Mongolska, ktere zbudoval Chingischanuv treti syn. Dnes tu neni, az na nejstarsi mongolsky klaster Erdenedzu, ktery v dobe nejvetsiho rozmachu cital az 1000 mnichu, nic zvlastniho, mrtvy klaster.

Zpet v Ulaanbaataru nas ceka Naadam – narodni festival, cesti pratele zijici v Mongolsku a opet trocha odpocinku a preladeni pred cestou do Ruska.

Pocasi bylo pekne, po vetsinou casu slunecno a teplo, jen kolem Chovsgolu byla poradna zima.

 

V Mongolsku zije dva a pul milionu obyvatel, z toho vice jak jeden milion v UB a zbytek ve stepich a mensich mestech. Etnickym puvodem se mongolove radi mezi asiaty, ale kulturne patri spis k zapadu, coz je nejcasteji prisuzovano ruskemu pusobeni po dobu temer celeho dvacateho stoleti. Zivotni styl trvale zijicich mongolu ve mestech je podobny jako v jinych vyspelych mistech sveta, u kocovniku a polokocovniku se lisi a to predevsim v zavislosti na rocnim obdobi a pocasi. Zima je vetsinou nejdelsim rocnim obdobim a pripada na cas od listopadu az do brezna, je slunecna, sucha a teploty bezne klesaji az k minus 30 st. Jaro byva chladne, prasne, vetrne a nehostinne, zaroven je take klicovym obdobim pro kocovniky. Leto je kratke, horke a mnohdy destive. Na podzim panuji idealni teploty. V lete a na podzim se lide pripravuji na zimu. Polokocovnici pres leto pasou sva stada ve stepich a ziji v jurtach, na zimu se presouvaji do osad. Dvacet pet procent obyvatelstva se radi mezi prave kocovniky, kteri kocuji po cely rok. V obdobi 1999-2002 byly krute zimy, kdy uhynula stada a mnozi mongolove se presunuli do UB. Udava se kazdorocni prirustek v hlavnim meste o 30 tisic.

My jsme se po Mongolsku pohybovali v odbobi leta. Vsude, kde byla vhodna puda pro pastvu a voda, stali jurty, tradicni plsteno-platene domy mongolu. Nachazime se v obdobi, kdy pastevci zrovna “sbiraji” sve plody, ktere produkuji jejich stada a tak se setkavame s lahodnymi mlecnymi dobrotami a uprimnou pohostinnosti mistnich lidi. Temer se stava pravidlem, kdyz se u nejake jurty ptame na smer a nebo prosime o vodu, ze dostavame okamzite pozvani na caj, se kterym temer vzdy prichazi i talir mlecnych susenek a vetsinou i neco na cestu. Mongolove nam svoji pohostinnosti pripominaji irance ci pakistance, u kterych jsme take byli hned vitani a velkolepe hosteni neznamymi hostiteli.

Lide v jurtach ziji skromne, cela rodina sdili jednu velkou mistnost a casto i jednu plochu s nekolika dalsimi jurtami, kde prebyvaji pribuzni. Potreba soukromi je zuzena. Pastevci jsou odolni, obstaravaji si vodu i otop (dnes v mnoha mistech celkem tezko dostupne). Jurta v mnohych oblastech a to predevsim v tech odlehlych slouzi zaroven jako hotel, restaurace, bar, servis na opravu a nebo informacni centrum. Mnohdy neni siroko daleko nic a nikdo, jurta na dohled je potom zachranou “pernikovou chaloupkou.”

Ve meste chodi lide oblekani stejne jako my, zapadne. Ve stepich vetsina stale navleka tradicni kabat (tzv. del) v pase prevazany pestrobarevnym kusem latky. Pastevci obouvaji vysoke mongolske boty a na hlave nosi ruzne pokryvky – od tradicnich k bekovkam a bejsbolkam. Vetsina stale jeste prohani sva stada na konich, nicmene mnozi propadli rychlejsim a pohodlnejsim motocyklum.

Nejpouzitelnejsim jazykem byla rustina, ktera v kombinaci s nasi ceskou narodnosti otevirala tepla mongolska srdce. Mladi mluvi anglicky, ale casto se stydi.

 

Uvadi se, ze mongolove vzdy kladli vetsi duraz na preziti nez na chut.

Skopove stokrat jinak, tak to bude zarucene vase dieta v Mongoslku, sdeluji nam s posklebkem nekteri cestovatele. Me teda moc skopove nechutna, ale brala jsem to sportovne, kdyz budu mit hlad, tak preci musim snist i to skopove a navic mesic neni zas tak dlouha doba, to nejak skousnu, rikala jsem si. Rosta se naopak docela tesil.

Mongolska kuchyne se zpocatku muze zdat fadni, ale pri trose vyberu je velmi chutna a zdravi nezavadna.

Nejvice tradicnich pokrmu jsme ochutnali po ceste Mongolskem, kdyz jsme byli pozvani do jurty. Skopove nam, ale nikde nenabidli, bud zrovna nemeli a nebo nas chteli pohostit necim “specialnejsim”, nevim. Jednou to byla smes skopoveho a hoveziho, ale vetsinou polevka bezkonkurencni chuti – silny vyvar s kousky hoveziho, domacimi nudlemi, nekdy i bramborou, ktery nas vzdycky postavil na nohy a moc prijemne zpestril nasi skromnou cundrovni stravu. Vedle polevek jsme si casto pochutnavali na mlecnych vyrobcich. Tvaroh se podaval v ruznych podobach, tvarech a konzistencich - cerstvy, polosuseny, suseny; nektery byl slazeny jiny neslazeny, ve tvaru ovalku, kolecek, ulomku, nudlicek, s ornamenty od formicek...proste jakou kdo mel fantazii a zvyky. Jogurtu maji v jurtach kyble a ten teda je! Mongolsky jogurt je nejlepsim, ktery jsme kdy v zivote jedli –neslazeny a poradne husty. Hospodynky meli radost, ze nam chutna, chvalili jsme - AMPTE – vyborne, delikatesni. Mnohdy jsme si vedle naplnenych lahvi pitne vody, odnaseli take 1,5l jogurtu a nebo balicek s tvarohem ci posmazenym podmaslim. Nu, meli jsme se dobre v tom Mongolsku.

Nejvice tradicnich pokrmu najdete v hospodach zvanych Guanz, kde maji Budzy – knedlicky s masovou naplni (podobne tibetskym Momo ci cinskym Pao-C‘), nekdy take Chusur – pirozky plnene masem.

Strava pastevcu neni korenena a vetsinou varena na kaminkach uprostred jurty. Lide zijici mimo dosah civilizace jsou odkazani na samozasobitelstvi, na svem stadu a predevsim jsou to kocovnici, kteri musi byt prakticti. Prevlada u nich maso a mlecne vyrobky. Vetsina rodin mela vedle svych produktu take pytel mouky, sem tam brambory a ryzi. Z mouky casto vyrabeji placky a nudle.

V UB jsou supermarkety, kde se da sehnat zbozi podobne tomu nasemu, hodne se importuje z Ruska. Nasli jsme dokonce i nektere ceske vyrobky – jako presnidavku, pivo Kozel a Budweiser. Kdyz jsme poprve zasli do kramu a udelali nakup, pripadali jsme si slavnostne, tak trochu jako doma – mleko, jogurt, vejce, kulaty chleb, chleb Moskva, susenky – wafle...Tak takhle jsme opravdu naposledy nakupovali v Rumburku. Zelenina a ovoce jsou velmi drahe, jinak cena ostatnich potravin srovnatelna s nasima.

Mimo UB, v malych mestech, se da sehnat temer vsechno, akorat zelenina se omezuje na cibuli a brambory a z ovoce jsou sem tam jablka. Cundrovni strava, jako nudlovky, ryze, cukr, caj, susenky...se daji sehnat vsude.

Co se tyce zvyku - kdyz je clovek pobidnut, aby si dal neco k jidlu ci k piti, vzdycky by mel prijmout. Prijima se pravou rukou a nebo obemi spojenymi u sebe. Slusnosti je si alespon trochu usrknout ci odlomit a pak zase vratit pokud nebudu pokracovat.

Mongolsky caj se pripravuje ze zelenych listku, ktere se povari s mlekem, osoli; udrzuje se v termoskach ci hlinikovych konvicich, ve kterych je stale k dispozici. Popiji se z misky a nekdy se na vrch pridava husta smetana, coz je neobycejna dobrota. Po mnoha kilometrech v nohach s tezkou nalozi na zadech tento lahodny napoj prijimame s povdekem. Caj se snad nikdy neobejde bez talire plneho „mlecnych susenek.“ Caj jsme dostavali vsude, kde jsme se jen treba zeptali na smer a tak abychom nekam take dosli, ptame se na cestu zase az o velky kus dal. Na pratelske mavani z dalky vyjadrujici prijdte bliz pak nekdy jen reagujeme opetovanym mavanim, jinak bysme jeste ted chodili od jurty k jurte. Takovy styl putovani by byl jiste take zajimavy, ale museli bychom se naucit mongolsky, aby jsme se zaroven dozvedeli vic o jejich zivote a jenom se neusmivali a nerikali ampte...

Vodka je u mongolu velmi oblibena a ani my jsme se nevyhnuli zasveceni do spravneho postupu, jak tento napoj, ktery prisel s rusy, popit. Pred tim, nez panaka do sebe kopnu, namocim prstenik do sklenky a cvrnknu kapku nahoru k nebesum, druhou pred sebe do vzduchu - po vetru a tu treti dolu k zemi. Pije se na ex a slenka vraci zpet tomu co naleva. Ja, nezkusena, hned porusuji pravidla - lehce si jen loknu a podavam zbytek Rostovi. Nenene, to musis vratit ke me, upozornuje me zkuseny mongol, vypit vsechno neni nutne, ale posilani dal se proste nedela. Kdyz pry nechci pit vubec, mela bych vodku take prijmout, provest ritual cvrnknuti a ten stejny prst si polozit na celo. Tuhle variantu pouzivame nejcasteji a k nasemu poteseni nas do piti nikdo nenuti. V ulicich UB a mensich mestech se casto pohybuji a nebo polehavaji chlapi uplne namol, ani rizeni auta pod vlivem alkoholu neni problem...

Kumyz neboli Ajrak je kvasene kobili mleko obsahujici asi 3% alkoholu, prodava se vetsinou v 1,5l pet lahvich v jurtach kolem silnice. Nam docela chutnal a chuti pripominal perlive jogurtove mleko.

Pohostinnost je mila

Kdyz jednou tak prochazime udolim, den pote, co jsme toho moc neusli, diky vcerejsi pohostinnosti a navsteve Marty rodiny, shodujeme se na tom, ze to zkusime trochu natahnout a dojit co nejdal. Smer je jasny a tak se ani nemusime ptat v jurtach. A prave v ten den se opet setkavame s neuveritelnou laskavosti a pohostinnosti lidi...

...Prochazime kolem jurty hned u cesty a nase dlane se plni tvarohovymi kolecky, co zrovna pani pripravuji na suseni. Dekujeme dame si napul ty co drzim ja, naznacuji gesty. Ale, mame dost pro oba, smeje se starsi mongolka a my se dal uz nebranime a uzdibujem z te dobroty. Pripademe si jak deti, co dostali od hodne tety hrst bonbonu...Kdyz ujdeme kus cesty a trochu odpocivame, prijizdi kluk na koni, seskakuje a z modre silonove tasky vyndava bandasku se slovy Tarag (jogurt). Hned mne napada, ze nam ho asi chce prodat. Chvili na sebe koukame, on nam pak strci bandasku do ruky a naznaci at si loknem. No, dejte si jeste jednou ukazuje a v Rostovi mizi dalsi velky lok, az z toho ma cele bile vousy. S dikem vracime jogurt zpet a kluk spokojene odcvala ke svemu stadu...Sabajno, zdravi nas o kus dal maly klucik na koni a ukazuje do leva k jurtam a srubu a pritom dela jako, ze ji z misticky a se slovy mama a mirnym predklonem nam rika, ze jsme zvani na obed...Jsme poradne unaveni a zrovna jsme si chteli nekam zalezt, uvarit caj a chvili odpocinout, je nam to lito, ale odmitame...Sabajno, halo...vola nekdo z dalky, zdravime a na oplatku take mavame. Zachvili pribiha cela uricena pani s bandaskou a dvema miskami. Pry at si sednem, trochu odpocinem a obcerstvime cajem. Asi jsme minuli jeji jurtu, vzali jsme to trochu zkratkou a ona na nas cekala. S chuti vypijeme nekolik misek mlecneho slaneho caje a posilneni pokracujeme dal...Zda se, ze prichazime k posledni jurte a dal uz dlouho zadna nebude. Lide stoji, koukaji a nam je jasne, ze jsou zvedavi co jsme zac. Jdeme je pozdravit, caj odmitame, ale tvarohove nudlicky ochutname. Bajarlala (diky), bajarte (nashle), rikame spolecne. Bajarte sborove odpovidaji vsichni a babicka jeste naznacuje at si poradne hrabnem do tvarohovych nudlicek a vezmem si na cestu. Pak uz opravdu neni zadna jurta, udoli je vyschle a my jen tise kracime a premyslime o tech lidech, co nam dnes skrizili cestu a shodujeme se, ze v Mongolsku je opravdu krasne...

 

V Mongolsku nikdy clovek neni sam - Mongolu ac je malo, clovek ma stale pocit, ze jsou vsude - maji totiz svuj rajon v merku a na konich ci mopedech jsou u nas cobydup.

Dalekohled nechybi v zadne stepni rodine. Mnohdy kdyz si myslime, ze jsme nasli pekne skryry placek, kde nas zakonite nikdo z tech nekolik kilometru vzdalenych jurt nevidi, milime se, brzy se nekdo objevi na kukandu.

Jurta – okrouhly plsteny stan, jedna velka mistnost, tradicne pouzivany kocovniky. Casto hned vedle maji obrovsky satelit.

Jazyk mongolu je pro nas zcela nesrozumitelny – zni asi jako kdybyste porad opakovali dokola za sebou samohlasky – hchkrdtnhchkrdtn.....Pismo je psane v azbuce, ale slova se jen malokdy priblizuji ruskym.

Mongoslske zachody – ve stepi jsou k dispozici kdekoliv. Problem je akorat v tom, ze neni za co se schovat. Pokud je clovek sam, nevadi, ale kdyz zastavi bus na curaci, tak je to horsi. Nektere zeny pouzivaji sarong – kus latky kolem sebe. Jinak takovym typickym mongol zachodem je drevena budka ci jen cast budky s kusem latky misto prednich dveri, uvnitr je obrovska dira...

Zpivani maji mongolove radi a my jsme si jej zazili hodne na stopu...zpivaji elektrikari...aaa ted my...Holka Modrooka...aaa ted elektrikari zase tu jejich....

Foceni – mongolove se radi foti a malokdy se nam stalo, ze nekdo odmitl. Jako v jinych zemich je, ale slusnosti se nejdrive zeptat. Maminky a babicky se vzdy museli dat nejdrive do gala, aby vypadali dostatecne reprezentativne.

Zviratka – tolik zvirat najednou a tak obrovska stada jsme jeste nikdy nevideli. A tech mladatek – kuzlatka, telatka, jehnatka, hribatka, jacicci se se svymi rodici nerusene a spokojene pasou v sirokych stepich, vypadaji zdrave a jsou krasne cista.

Odpadu je kolem jurt minimalne, zato u mest se pohybujeme pres jedno velke smetiste.

Pohazene kosti – male i obrovske se volne valeji vsude ve stepi, ve vesnicivh i v okoli.

Naadam - kazdorocni festival, konajici se v obdobi 11-13.7. Naadam znamena prazdniny a nebo festival a ma koreny v mongolske armade. Dnes jde castecne o prilezitost setkani rodiny, festival a nomadskou olympiadu. Hlavni Naadam se kona v UB, mensi se odehravaji po celem Mongolsku v prubehu cervence a mohou byt mnohem zajimavejsi pro svoji komorni atmosferu a moznost sledovani zapoleni zblizka spolecne s ostatnimi vesnicany. Souperi se v zapase, jizde na koni a lukostrelbe. Zapas – dva muzi zapasy v tradicnim uboru bez limitu casu (v UB zavedli po zkusenosti s nekonecnymi zapasy, nekdy az 4hodinovymi, casovy limit na 20 min). Zapasnici na sobe maji male vysivane slipy a malinke vesticky, na nohy obouvaji tezke holinky. Neexistuji vahove kategorie a tak vitezi ti nejvetsi a nejsilnejsi. Lukostrelba – barevny terc je pro muze 75m a pro zeny 60m vzdaleny. U tercu stoji pomocnici strilejiciho, kteri hodnoti jeho vykon zdvihanim rukou nad hlavu a sborovym halasem, cimz oslavuji a vyjadruji kvalitu strely. Jizda na koni – v UB se odehrava asi 20km za mestem – start i cil, na vesnicich jezdci casto dojizdeji, tak aby mistni divaci mohli sledovat posledni boje na cilove care. Kona se v otevrene stepi a v nekolika kategoriich – zalezi na veku kone a vzdalenosti trasy (15-30 km, na vesnicich i mene). Vek jezdcu je nejcasteji v rozmesi 5-12 let. Zavod je nebezpecny a kazdy rok umiraji zavodnici i kone.

Nazvy mest – na mape nachazime nekolik mest se stejnym nazvem, jako treba Ich Uul, Zargalan... Nekdy dokonce jen desitky kilometru od sebe vzdalenych.

Prijmeni – mnoho lidi v soucasnosti ma stejne prijmeni, to proto, ze s prichodem soc. revoluce ve dvacatych letech vlada zrusila pouzivani prijmeni, pouzivalo se pouze krestni jmeno; po padu socialismu vznikl administrativni problem, vlada naridila si opet zavest prijmeni, lide potom patrali po svych predcich a zjistovali v podstate svoji identitu, to se nepovedlo vsem. Vetsina lidi pristoupila k tomu, ze si vymyslela sve nove prijmeni, takze dnes je spousta jmenovcu po prvnim mongolskym kosmounatovi, ci jinych vyznamnych lidech ...

V Mongolsku je nekolik moznosti jak prebyvat. Ve vetsich provincnich mestech se vzdy da najit nekolik hotelu ci GH. V mensich mesteckach ci vesnicich, kde neni zadny guest house se vzdy muze najit nejaka rodina, ktera nabidne svoji jurtu pro hosty s pohostenim, nebo-li Home Stay (ubytovani v rodine). Mimo mesta se muze stravit cas v placenych turistickych kempech. Kempovani ve vlastnim stanu je velmi dobrou alternativou a hojne vyuzivanou.

My jsme mimo UB velmi radi vyuzili moznosti volneho kempovani a v Ulaanbaataru nas prijali s pohostinosti tradice mongolu nasi cesti a slovensti krajane, kamaradi.

S hotely a guest housy jsme tedy moc zkusenosti nenabyli. V guest housu jsme vseho vsudy stravili pouze jednu noc, kde nase ubytovani bylo na velmi dobre urovni – cisto, ticho a s moznosti si uvarit v kuchynce, jinde byl i volny NET ci snidane v cene.

Ve srovnani s JV Asii je zde ale draho – muzeme rici, ze pro nas zatim nejdrazsi ubytovani - 5USD/postel v podminkach jednoducheho dormitory (vice posteli pro nezname hosty v jednom pokoji). Napriklad v Cine jsme za stejnou cenu meli dvouluzkovy pokoj s koupelnou a i TV. Jake urovne jsou GH ve mesteckach mimo hlavni mesto to nevime. Vsechno co lezi mimo hlavni mesto je v podstate venkovem, kde se muze dobre rozbalit stan a zdarma.

Stanovani. Podminky pro kempovani jsou v Mongolsku okazale. Tim, ze mongolska duse je kocovnicka, je stanovani normalni verejnou zalezitosti a vcelku dobre respektovano. Staci vyjit kousek za vesnici, ci mestecko a rozdelat stan. Pro postaveni stanu neni prilis mnoho limitu, muze se kempovat kdekoliv a na jakykoliv pocet dni, jen se uvadi slusnostni vzdalenost min. 100m od jurty, coz pro kempare prakticky znamena byt v tesnem sousedstvi jurty a bez soukromi. Soukromi a ona vzdalenost pro cizince je ve stepi velmi relativni a i nekolik kilometru nehraje roli. My jsme nezustali ani jednu noc bez toho, aby nas nekdo neprijel pozdravit, nebo alespon neprojel kolem i prestoze nas stan stal schovany z jakehokoliv dohledu. Ani vzdalenosti nekolika km od jurty, ktera se nam zdala byt na pohled teckou v dalce, nehrala velkou roli.

Kempy. Turisticke kempy jsou postaveny na turisticky atraktivnich mistech, kam jezdi prevazne oddychovat mongolsti turiste z Ulaanbaataru. V posledni dobe take roste pocet zapadnich turistu – australani, americani, evropani, ale i korejci, japonci. Kempy jsou zpravidla vystaveny z mongolskych plstenych geru - jurt a jejich cena za noc se lisi od vybavenosti kempu a jeho umisteni. Vetsinou maji velkou jidelnu, saunu, koupelnu a zachod v drevenem domecku a dalsi vymozenosti k odpocinku. Nejpopularnejsi kempy jsou u jezera Chovsgol, kde se turismus zacina silne rozvijet a kde dnes je v jihovychodni casti jezera jeden kemp vedle druheho, cena 35 USD za jurtu „neni vyska“, 3 postele, drevena malovana skrinka po okraji a uprostred kaminka na drevo.

 

O mongolske silnicni infrastrukture lze konstatovat, ze je v zacinajicim rozvoji, ktera jde rychlosti odpovidajici rozmerum zeme a bohuzel i vysi korupce (vychazejice z pomeru koncentrace Humeru v ulicich hlavniho mesta). Presto vsechno se v soucasnosti asfaltove silnice usilovne prodluzuji, hlavne kolem Ulaanbaataru. Dalsi silnice jsou v podobe kodrcavych zpevnenych vysypanych cest, hlavne na tahu spojujici Ulaanbaatar se zapadem zeme (smer na Cecerleg). Zbytek silnic a to ta vetsi cast, jsou silnice v podobe ujezdenych kolejich ve stepi. Tam, kde se casto jezdi, se muze vybrat i z nekolika vyjetych pruhu, coz tvori cestovani dobrodruznejsim, zaroven i o neco komplikovanejsi, kdy je jednoduche sjet ze zamysleneho smeru. Na druhou stranu toto je prave to, co sem tahne nektere zapadoevropany – nekolik tisic kilometru jizdy OFF ROAD je dosti lakavym mistem na dovolenou. Navic se autem muze zajet kamkoliv. Sami mongolove maji dost pocitu svobody v jezdeni. Motocykl, ale i auto stale jeste muze slouzit jako dopravni prostredek namisto kone a tak s autem je mozne zajet kamkoliv bez limitu a omezeni. Motocykl v mnoha pripadech skutecne nahradil primo kone, pasaci nahaneji stada koz a ovci motocyklem, klakson je uzitecny nastroj. Na motorkach se pasaci pak prohaneji v tradicnim obleku, klobouku v obuti konskych holinek. Vzhledem k velikosti zeme a hustoty dopravy je tento stav snad stale jeste enviromentalne unosnym.

Verejna preprava by mohla byt pro turistu prijizdejiciho z Evropy na prvni pohled komplikovna. Linkovych autobusu do okolnich mist jezdi velmi male mnozstvi, zeleznice je omezena na jednu 700 km linii vedouci z Ruska (od Transsibirske magistraly) pres Ulaanbaatar do Ciny a na jednu 400km odbocku, ktera napojuje Erdenet k Rusku (zde se naleza pry nejvetsi povrchovy dul manganu na svete). To je vlastne vse z verejne dopravy.

Nedostacujici sit verejne prepravy, ale velmi dobre pokryvaji ruzni soukromi dopravci. Je jich nepreberne mnozstvi, tedy zjednodusene receno: “co soukrome auto to soukromy dopravce“. Za nasi dobu pobytu se nam ani nepodarilo zjistit, zda jsou ridici nejak sdruzovani do kompanii. To trochu pusobi zmatecne a z pruvu se v tom tezce orientuje, ale funguje to velmi dobre a je mozne se dostat temer kamkoliv, pokud se sejde dostatecne mnozstvi zakazniku. Take je mozne vyuzit mistni letecke prepravy na preklenuti velkych vzdalenosti.

Cestovani vlakem je docela pohodlne a levne. Vlak je v ruskem stylu, jezdi se v luzkovych a lehatkovych vagonech. Dlouha cesta se na lehatku dobre prezije. Na rozdil od jinych druhu preprav ve vlaku je dosti volneho osobniho prostoru. Zasli jsme nad tim, jak se vyuziva vlak k preprave zbozi z Ciny. Do Pekingu se jezdi nakupovat a s velkymi baliky se cestuje do Ulaanbaataru, ci jeste dal do Ruska. To se pak vyuziva kazdeho volneho zavazadloveho prostoru, o ktery se bojuje. Neni vyjimkou, ze se v kupe cestuje s cizimi baliky, vlastnik je nekde ve vlaku neznamo kde.

Velke autobusy jsme videli parkrat na trati Ulaanbaatar – Moron, Ulaanbaatar – Charchorin, jeden autobus denne. Cestovat busy je zrejme zazitkem, dva cestovatele nam vypraveli, ze na 17h jizde z Ulaanbaataru do Moronu pres noc jeli 40 mistnim busem zaplnenym 70 lidmi, vcetne nakladu vsemoznych pytlu, predmetu a zvirat.

Minibusy soukromych dopravcu jsou predevsim auta znacky UAZ v podobe sanitky, my jim rikali ‚osklebky‘, nebo v podobe ruskeho jeepu. I tato auta nemaji limit v poctu pasazeru, vyuziva se kazdy volny prostor.

Taxi. Taxi je take pomerne pouzivanym prostredkem. Ulaanbaatar je zajimavy v tom, ze je zde bezne mavnout na jakkekoliv auto, kdyz zastavi a pak vas odveze kam chcete a docela poctive si rekne o 400T za 1 km. Tady je proste temer kazdy taxikar. Kdyz jsme vychazeli od naseho paneloveho domu, na parkovisti pred domem stali chlapici u svych aut a nabizeli svezeni do mesta. Take dobre funguje turisticke taxi na tour po zemi. Bezne si turiste pronajmou „osklebku“ a jezdi s ridicem cely tyden, najezdi tisice km, ridic je zaroven jakymsi pruvodcem. Bezna cena 50 USD na den/auto.

Stopem - my jsme po mongolsku cestovali predne stopem. Na stop nas vedlo nekolik duvodu - nebyli jsme v casovem presu, nechtelo se nam do zavislosti na vuli rozhodovani ridice a hlavne, nechteli jsme se prilis mackat v malem uzavrenem prostoru „osklebky“. No a samozrejme, usetreni penez, ktere nam ke konci cesty ubyvaji, bylo take silnou motivaci. Stop nam sel velmi dobre, mozna asi i diky nasemu vzhledu cizincu. Za stop v domacich podminkach vetsinou plati. Docela dobre jsme se dohodli o jizdu zdarma, pokazde nam bylo vyhoveno, asi do mongolske pohostinosti patri i svezeni autem. Nakonec pro obycejne lidi kontakt s cizincem neni tak casty a proto nam radi zastavovali, nekdy i samy od sebe. Domlouvali jsme se v rustine, a kdyz jsme k tomu pridali, ze jsme z Ceskoslovenska, pak se cestovalo jeste veseleji. Musim rici, ze vsichni „nas“ znali velmi dobre a take si Ceskoslovenska povazovali, aby ne, vzdyt se tu udelalo pomerne dost prace a stale se pokracuje (masokombinaty, geologicke pruzkumy, pekarny a dalsi).

Vyhodou mongolskeho stopu je to, ze vzdalenost mezi mestecky jsou pomerne velike. Mnoho lidi kocovalo z mista na misto vetsi dalku, kdy pak jeden stop na 200km sel docela dobre. Jen stav silnic snizoval rychlost na prumernych 30 az 40 km/h. S cim se, ale muselo take pocitat byla mensi prujezdnost aut. Byly mista, kde za cely den projelo jedno ci dve auta. My jsme se dostali i do mist, kde za cely tyden neprojelo nic. V techto pripadech musi clovek byt trpelivy, nesmi se bat a byt i pripraven na chuzi pesky par desitek km. Nachodili jsme jich docela dost, ale take si uzili mist, kam jen tak nekdo nechodi. Narazili jsme obcas take na to, ze v automape byla vyznacena pekna silnice, ale ve skutecnosti krome vyjetych koleji tam zadna nebyla.

Zajimave bylo, ze kdyz jsme rikali predem „NO MONEY“, nez jsme sedli do auta, na znameni toho, ze skutecne nemame penize, abychom mohli zaplati za cestu, lide to v nekterych pripadech resili a mnohdy si i mysleli, ze nemame vubec zadne penize a ptali se, zda mame jizdenku zpet do Cech a nebo jak budeme dal zit.

Take v nekolika pripadech jsme nase mecenase vyplasili, kdyz jsme v aute zjistili, ze jedou dale a pozadali o delsi cestu. Dohudnuta destinace byla fajn, pokud jsme chteli delsi, asi se citili zneuziti; preci jenom benzin neni moc levny a zadost o vic nebylo svobodnym rozhodnutim.

Diky stopu jsme poznali mnohe: jaka je prava mongolska pohostinost; ze neni problem se nacpat do zaplneneho jeepu, kdy na dovolenou cestujici rodina se kvuli nam uskromnila v konfortu a ruzne poskladala na sebe; naucili jsme se pit vodku po mongolsku, jak odmitnou pohosteni a pritom neurazit; spolehnout se na vyssi moc, ze nam posle auto do pustych mist naseho smeru, kde bychom ve vysusene puste oblasti mohli stravit nekolikadenni pochod bez moznosti docerpani vody a mnoha jina kouzla osudu. Proste Mongolsko je samanskou zemi.

Uplnym zaverem ke stopu lze poznamenat, ze lide jsou pratelsti a cizince berou, casto nam i zastavili sami, vice asi ze zvedavosti. Presouvani na delsi vzdalenosti nebyl az takovy problem, jak se nam ze zacatku zdalo. Musi se pocitat s pomalou jizdou a malou hustotou provozu, 250 km/den se dalo dobre. Docela se nam osvedcila znalost pravidla popijeni vodky a jak nabidnuty poharek slusne odmitnout. Rustina se nam stala uzitecnou, starsi lide se museli ucit stejne jako my a tak se dalo docela dobre domluvit.

 

Priklady cen (Rosta)

Ubytovani

4 - 6USD – dormitory za luzko v GH – v cene volne vareni v kuchynce a NET, nekde i mala snidane

8 – 15 USD – dvouluzkovy pokoj

od 5 do 50USD – GER (JURTA, ci mongolsky kocovnicky plsteny stan) v turistickem kempu; vetsinou 3 luzkovy pokoj s kaminky; cena se odviji o kvalite servisu kempu a turisticnosti mista.

Doprava

Taxi – v Ulaanb – 400T/km – nelicencovany taxi; licencovany je mnohem drazsi

MHD – 300T/os – v Ulaanb nejlevnejsi druh prepravy

Minibus – Moron -> Chattal – 10 az 15 000T/os (kol 3h jizdy - 100km) – velmi turisticka trasa, pro turisty jediny zpusob, jak se dostat do oblasti a proto tak drahy, ale dalo by se usmlouvat i na 7tis. ; Ulaanb –> Moron – 23 az 25 000 T/os (kol 15h jizdy) – jizda pres noc

BUS - Ulaanb –> Moron – 17 000T/os (17h) – 40 mistni bus se 70 pasazery; Ulaanb -> Charchorin – 9000 T/os (asi 6h)

VLAK – Zamin Ud -> Ulaanb (15h, 642km) – kupejnyj – 23000T/os; platskartnyj – 9600T/os; ruske pohodlne vagony

Jidlo

250 – 350T – vydatna polevka s buzy

300 – 350T – Chusur – plnene placky s masem

1800 – 2500T – normalni cerstve jidlo v bezne jidelne – Cajnyj Guzuur

Cundrovni potraviny

1300 – 1kg ryze; 1200 – 6ks vejce; 250 – 1ks varene vejce; 500-700 – pecen chleba cihla; 250-400 – balicek nudlove polivky; 500 – 0.5kg cukru; 800 – 800g sladke bochanky (chute neco jako velikonocni beranek); 400-500 – 100g susenky, oplatky; 600-1200 – 500g rozinky; 1300-1600 – 0.5l piva; 900-1300 – 1l ruskeho benzinu A80 (coudi a do naseho varice ten nejhorsi, cistil jsem jej kazdy den); obecne plati – cim dal od Ulanb, tim drazsi nakup potravin, v malo dostupnych mistech az na 2x, jinak okolo 200T)

NET

400 - 500T/h – pomerne rychly net, ale pouze ve vetsich mestech

100T – CB tisk jedne strany textu

600T – 1ks prazdneho DVD

 

Kde nas to nejvice zaujalo? (Bara)

cesta do klastera Amarbajasgalant – prvni seznameni s terenem a lidmi Mongolska a po dlouhe dobe v preplnene Asii pocit prijemneho prostoru, svobody, dychame cisty vzduch a obdivujeme nadhernou prirodu.

Jezero Chovsgol –pruzracna cista voda. Turisticka sezona jeste nezacala a my se diky dobremu stopu dostavame do mist, kde uz temer nikdo neni, taborime, odpocivame a uzivame si pohledu na zdravou prirodu a zrovna rozkvetajici koberce kvetin.

usek mezi Moronem a Ich UUl, ktery jsme sli z vetsi casti pesky – osamela udoli, temer zadny provoz, prijemni a pohostinni lide...

Ich Uul – mistni Nadam na louce, kde se sesli lide z okolnich vesnic ke kazdorocnimu zapoleni. Vladla prijemna atmosfera v olympijskem duchu: „Neni dulezite vyhrat, ale ucastnit se“

Ulaanbaatar – v byte u nasich novych pratel Aleny a Encha, kde nachazime hezke zazemi, seznamujeme se take s novymi kamarady, kteri zrovna pusobi v Mongolsku. Ani hospoda Bohemka, s vlastnikem a vedoucim Lubosem, ktery nas velmi mile privital a pohostil, nema chybu. Pro cechy vyskytujici se v UB, pripravil na kazdy ctvrtek specialni stul, kde se schazeji zajimavi lide dlouhodobe zijici v Mongolsku i ti co kratkodobe pusobi ci projizdi.

Mongolsko nam dalo prijemneho odpocinku a zapalilo touhu chodit vic a dal. Je to idealni zeme nejen pro cundrovani pesky, ale take na kole, motorce a nebo v terennim aute. Nas nejvice zaujala alternativa chozeni a nebo kola. Hodne jsme chodili a to nas bavilo, kolo si nechame zase na priste – neni prilis rychle ani pomale, zaroven nabizi naprostou nezavislost, svobodu a kontakt s mistnimi lidmi. V zaloze si mame zapad – mongoslky Altaj a muslimske mensiny kazachu, dale pak poust Gobi. Mongolsko doporucujeme vsem, kteri maji radi prirodu, samotu, klid a pohodove lidi.

 

11.08.09 - Rosta a Bara Souckovi

Soucci na cestach

 Pozn: nektere udaje jsme cerpali z predposledniho vydani pruvodce Lonely Planet - Mongolsko