Welcome to Nepal – Vitejte v Nepalu

14.5.08 – Prechod hranic do Nepalu. (upraveny hromadny email z 20.5.08)

Tak jsme si tak rekli, ze je cas vkrocit do noveho statu, Nepalu, a docela se tesili zase na nejakou zmenu. Zmena to byla hned nekolikanasobna. Nejdrive prejezd z Dajerlingu, podhorskeho indickeho mestecka s prijemnym chladnym pocasim, do horke niziny, kde nas vedro uplne polozilo. Potom prislo zajimave privitani do Nepalu - stavka autobusu a rebelie vesnicanu na nasem useku z hranic do Katmandu. A nakonec svatky dvou dnu v Katmandu, ktere znamenali zavrene vsechny potrebne urady, ktere jsme zrovna potrebovali ke vstupu do hor.

Samotny prechod hranic nebyl slozity. Indove dali v chatrci na jejich strane vystupni razitko, samozrejme po nalezitem zapisu do velke moudre knihy a presli 1 km dlouhy most uzemim nikoho k nepalcum. Vyplnili jsme formular zadosti o vizum, zaplatili 60$ za oba a mohli se radovat z hladkeho prubehu vstupni procedury. ( Priplatek 100 INR (indicky rupies) za vyrizeni formulare jsme neakceptovali a celnici se take moc nebranili). Dostali jsme vizum na dva mesice pobytu.

Jeste pred vstupem na nepalskou pudu nas odchytavali lakaci na let z hranic do Katmandu, neco prekotne drkotali, ze nejezdi busy, …chacha…, takove finticky uz mame davno prokoukle... Nedavali jsme tomu tedy zadnou vahu a venovali se svym zalezitostem. Pojedem hned busem pres noc a rano jsme pekne v Katmandu a po vyrizeni nezbytnosti se vypravime na trek do hor, rikali jsme si. To jsme, ale netusili, ze lakaci tentokrat meli pravdu (z 99% nemaji), a z hranic se opravdu v tuto chvili jen leta a nikdo netusi jak dlouho jeste potrva stavka. To nam potvrdili a docela i vstricne vysvetlili celnici, ale az po zaplaceni poplatku a prilepeni viz do pasu.

WELCOME TO NEPAL nam vsichni rikali.

Rosta 9.7.2008

KAKAVITTA

14. – 17.5.2008 – Cekani v KAKAVITTE na bus do Kathmandu (upraveny a doplneny hromadny email z 20.5.08)

Kakavitta je prihranicni mesto na nepalske strane, ktere zije pouze ze sve polohy u prechodu. Stejne jako pri prechodu z Iranu do Pakistanu i tady jsem citil velmi podobnou atmosferu, ktera byla naprosto pekne ztvarnena ve sverakovskych Trech veteranech, jak prechazeli hranice ve scene s velbloudy znacky Camel. Vedro, prach, doterni hotelovy chytaci jako mouchy, samotne mouchy, zaprasene stanky, poflakujicic se lidi. Celou atmosferu sceny by dokreslili ti placaci much, co je oplacavali placackami.

Samotne vesnicemesto nebylo nicim zvlaste zajimave. Zaprasene, horke, lidi spekulativni o cenach, jednou v nepali rupis, podruhe v indickych rupis. (mena 2:1). Nekolik hotelu, jedna mala ctvrt s poindicku usmudlanymi kramecky a jidelnickami. Pouze prestupni stanice na Kathmandu.

Dostali jsme se do docela zajimave pasti, ze ktere nebylo uniku. Dovnitr jsme nemohli a ven to take neslo (vizum na jeden vstup). Potkavali jsme dalsi zoufalce cekajic jiz 5 dni, vetsina psychicky nevydrzela tlaku okolnosti a hotelovych prodavacu letenek a postupne odletali do Katmandu za 140$. Dalsi zoufalci prichazeli, protoze je samozrejme nikdo na hranicich predem nevaroval, ale az potom co zaplatili vizum.

Ve vesnici nikdo nevedel nic presne a zdalo se, ze jim je to celkem jedno. Net byl pomaly, a kdyz uz jsme otevreli potrebne stranky vypli proud, tak jsme se toho moc nedozvedeli. Tlak agentur byl docela citelny, rikali si to sve a chteli at letime. Dokonce vznikla i takova manie, ze nas nechteli ubytovat v hotelu, protoze jsme od nich nemeli zajem koupit letenku. Prave vetsina agentur byla spojena s hotely. Ubytovavali levne s vidinou koupe letenek nebo alespon jizdenek na bus, takze pobyt se postupem casu staval presvedcovaci akci. Cim se doba prodluzovali, tim nervozita stoupala a byli jsme cim dal vice pod kontrolou, kam to jdem, zda jsme si nahodou nekoupili jizdenku nekde jinde.

Prvni den jsme uvazovali se vidat pesky a prejit prvnich 60 km zablokovane silnice, druhy den se vse zmenilo a usek se prodlouzil na 250 km. Atmosfera se napinala a vesnicane nicili busy a auta, ktera se pokusila projet. Rozhodli jsme se vyckavat a zvazovali i variantu, ze Nepal opustime a nenavstivime, jaka skoda! Take jsme uvazovali koupit kolo, ze by to byl docela odvaz se projet na kole a pak si ty GANDHIovo KOLA poslat domu.

Informace tedy o tom co se stalo byly tak zmatene a ruzne prikreslene v prospechy skupin agentur a hotelieru, ze jsme se rozhodli navstivit policejniho sefa okrsku, at nam vysvetli co se deje. Pry jeden bus srazil ve vesnici cloveka, ktery zemrel. Vesnicane ten bus unesla a zadali od ridicu 150 000 NRP (nepali rupies), tj. asi 2240$ odskodne, navic zablokovali 60km usek silnice od hranic, ze kazdy bus zadrzi a podpali (bez lidi). Asociace ridicu (majitele dopravek) nechtela dat nic ze sveho a zadala po vlade at tu sumu zaplati, protoze vydala snad zakon, ze da financni uhradu kazdemu zabitemu busem ci nakladakem. Asociace zadala po vlade penize na uhrazeni odskodneho a zablokovala hlavni jednu silnici dal 200km ke Kathmandu. Navic toho vyuzili a zadali navic zlevneni nafty a dalsi dodatky.

Nastesti se treti den vecer (po nasem prijezdu) vse vyresilo, uneseny autobus byl propusten, penize uhrazeny a mohlo se jet.

V nasem hotelu zacala nova manie s prodavanim jizdenek na bus, aby neprisli k ujmu na zisku za ubytovani. My jsme odmitli koupit jizdenku dopredu, pouceni ruznymi recmi o tom, ze zitra se jede na 100%. Trochu jsme se pohadali, ale prosadili si sve. Rano jsme vstavali ve 3h, ze se teda uz jede. Vse jsme si nejdrive overili na nadrazi, zda je to pravda. Nechteli jsme se nacpat do nejake cernoty pro turisty a pak by nas nekde po ceste vyklopili, vypalili bus a nikdo by nam nevratil zadne penize zpet. Ale vse nasvedcovalo k tomu, ze blokace se skutecne vyresila. My poridili posledni jizdenky ze vsech a vyrazili na cestu do Katmandu.

Na zaver tedy vcelku jsme nabrali zpozdeni diky udalostem, ktere se nedaji planovat, i prestoze jsme do Nepalu vjeli o neco drive. Take jsem si uvedomili, jak dulezite je si predem vse overit nez se vstoupi na druhou stranu a jak se clovek velmi lehce muze dostat do problemu, ze kterych neni v podstate uniku. Nastesti v nasem pripade nic nebezpecneho, ale pokud by vznikl nejaky nepokoj zacalo se strilet a mi treba byli nekde ve vnitrozemi, pak by to asi byla pekna mela. Ostatne i takovehle pripady se stavaji.

Rosta 9.7.2008

CESTA DO KATHMANDU

18.5. – 14 hodinovy let autobusem do hlavni metropole KTM

Skutecne je to pravda pro nas po tridenni blokaci hlavni jedine silnicni tepny od hranicniho prechodu KAKAVITTA do Kathmandu je uvolnena. Lidri majitelu dopravnich spolecnosti se vcera vecer domluvili a pretali blokovat dopravu.

Ve 3h rano se centrum mestecka meni v rusne autobusove nadrazi. Na prasne ujezdene plose se probudily tyden spici autobusy, je tu najednou zivo, motory autobusu buraci, lide pobihaji se zavazadly ruznych velikosti a tvaru, vetsinou v podobe pytlu od brambor nebo ryze, lide si organizuji nakladani zavazadel na strechy. Zbytky pasazeru se opodal perou v rezervacni kancelari o mista do autobusu, kdo zavaha jede az odpoledne. Za nas se pere mladik z hotelu co nam prodal jizdenky, jsou bez umisteni, a osobne se zavazal, ze mame jista mista, v kancelari se musi pridelit autobus a sedadla. Vybojoval!

Do celeho cvrkotu se misi cajovarici s pohotove postavenymi mobilnimi cajovymi kramecky, ktere umyslne prekazeji vsem v ceste, huci kerosinove varice, caj se kypi v hrncich, okolo postavaji hloucky chlapu cekajic na svuj cas odjezdu popijejic svuj ranni caj. My sedime na malych prizemnich bambusovych sedatkach, nebyla sance odmitnot, popijime caj a prikusujeme susenky plni ocekavani a vzruseni, jaka asi bude cesta. Ridici serazuji postupne sve koraby do rady dle casu odjezdu. Zacina svitat. Povel od naseho ridice k nastopeni a jedeme.

Vsichni jsou dobre naladeni. Po prvnich kilometrech zjistujeme, ze nas ceka zajimava cesta. Ridic jel jak blazen a nas zcela zaplneny bus se naklani ze strany na stranu, jako korab na mori. Styl jizdy se blizi prizemnimu letu a tak si rikame, jak asi tahle 14 h zbesila jizda dopadne. Misto brzdy se troubi klaksonem, noha z plynu na brzdu se dava jen ve vyjimecne nutnem pripade. V prvni vesnici zastavime a do ulicky se narvou dalsi pasareri, ti co se nedostali se sapou na strechu. Zasada, ze autobus neni nikdy plny plati i tady. Pristupuje take mladik Miso Vtipkar. Je videt, ze jsem ho zaujal na prvni pohled a uz se ke mne hrne. Zacne dalsi kolotoc otazek, kterych jsem zodpovedel uz nekolik tisic. Bara, kdyz to videla, najednou upadla do hlubokeho spanku.

Asi po 4 h jizdy jsme zastavili pro jakesi deni, ktere se odehravalo asi 500m pred nami. Stalo se presne to, kvuli cemu byla vyvolana stavka – ridic autobusu jedouciho proti nam srazil cloveka a vesnicane se hned chopili odplaty. Slyseli jsme narek a deni v dalce a zachvili i bus v plamenech. Skvele, uplne stejne mohl ten nas debil prejet kohokoliv.

Rychle nasedame do busu a odjizdime zpet do asi 2 km vzdalene vesnice, kde cekame jak se cesta bude dal vyvijet. Busy a nakladaky se za nami stosuji a vyckava se asi 2h, pak kdosi zaveli a jede se v kolone dal. Trochu trneme jaky bude prujezd vesnici, ale vsichni jen koukaji a jsou klidni. Ridic jede znovu jak silenec a vubec mu neprijde, ze to co se stalo je prave kvule te jejich nepochopitelne jizde. O co jim jde, to nevime. Pry maji limit ostry, za ktery musi ujet trasu, ale to ze vezou lidi a ne pytle brambor to se neresi.

Jedeme zajimavou krajinou. Uvedomujeme si, ze Nepal neni jen pouze vysokohornaty kraj, ale spodni oblast je rovinata a subtropicka s nadmorskou vyskou od 60 do 150m. Jsou tu urodne ryzove plane, lesni porosty, vyschle koryta rek, hrozny vedro a prach.

Jizda lokalnim busem je docal zajimavy zazitek, kdy se behem cesty vytvori zajimava socialni skupina. Lide se bezobav bavi, jako by se znali leta a cestuji spolu. Az na ten let se tech 14h dalo dobre prezit.

Do Kathmandu vjizdime kolem 22h. Hned se kolem toci nejaky chlapik a odchytava se “skvelou” nabidkou hoteloveho ubytovani. Pro tuto noc se nechame lapnout a cela skupina turistu odjizdi do hotelove ctvrti zvane Thamel. Dalsi den si najdeme stejne neco sveho, s nejakou atmosferou.

Rosta 10.6.08

KATHMANDU

19.5.2008 – Pripravujeme se na trek, bojujeme o ziskani normalnich informaci
 

Konecne jsme stanuli na pude v KTM.
 

Ctvrt Thamel je zvlastnim ojedinelym mikrosvetem. Pulzuje tu zapadni duch. Vsude kramecky a stanky s typickym nepalskym zbozim v podobe suvenyru, ktere jsou dostani i u nas. Zboziho je tolik, ze vyteka z kramku az do ulice. Hlavnim zbozim tu jsou hlavne hadry s logem The Nort Face. Sezene se vse flisky, goratexi, batohy, … Jen necekam, ze to je original. Sami Nepalci se tim netaji.

Prochazime jednou z hlavnich ulicek a agenti lakaci z trekovych agentur jsou jak vosy. Nabizeji sve sluzby, aby nam zaridili kompletni vylet na klic se vsim vsudy. Agentury jsou na kazdem rohu. Maji to zmakle, dnes uz nam nikdo zadne trky nenabizi. Vedi kdo je nova tvar. Dalsi nam nabizeji ruzne tretky, koralky, masticky. Odezeneme jednoho a druhy se pritoci. Moje tvar navic pritahuje jeste ruzny Hasisaky a Mariuanisty. Priblizi se a septnou: “HAS? GRAS? Best quality!” Prekvapuji je, kdyz jim rikam, ze diky, ale nekourim. Za tri dny je toho tolik, ze uz se neda odpovidat a tak se opetne ptame my: “Coze? Co toje HAS?” Tim je docela vyplasime a nevedi co maji na to rici.

Zapadaku je tu dost a je to proto, ze je to tu jednou z nejobvyklejsich destinaci k ubytovani. Kavarnicky, pekarnicky, kafe vse v zapadni stylu tak, jak to zapadaci maji radi. Popojdeme mimo cvtvrt a vse je jine. Trhy se zeleninou, domacimi potrebami, atd. Cena je take odvisla, 2x vyssi, takova Mala Strana.
 

Hlavnim nasim pocinem je ale priprava na trek do udoli Langtag. Shanime informce, mapy, pruvodce., proste co se da. Po chvili zjistujeme, ze nezavisle informace jsou velmi cennym artiklem a vyhodnym obchodnim zbozim. Trekove agentury, kterych je tu jako hub po desti, davaji informace velmi mlzive, spise si nas snazi povodit do mantinelu jejich kseftu. Postupne se ruzne dovidame, ze je na trek zapotrebi trekovy pas (prukaz registrace na trek), je to nova par mesicu stara vec. Znamena to, ze kazdy trekar se musi zaregistrovat v jakesi kancelari TAAN, ktera na zaklade prehledneho itinerare treku vystavi pas s fotkou urceny pouze na na tento trek. Jinak se nedostanete nikam. Je to pry proto, aby meli prehled kde se kdo vyskytuje kvuli bezpecnosti. V kancelari TAAN se vystavuje zdarma. Horko tezko zjistujeme spravne busove nadrazi odkud se dostaneme do Syabru Bensi (vychozi vesnicka na trek), zjistujeme, ze se jizdenaka da rezervovat i po telefonu, cena 180 (2.7$) rupies/os.

Na trek do hor by se nemelo vychazet bez pojisteni. My jsme pojisteni pouze do 2200m a na vsech oficialnich dopravnich cestach ve vsech vyskach. Patrame a zjistujeme pojistovnu pobocky belgicke Himalaya. Maji velmi zajimavou nabidku pokryti vsech lecebnych vyloh vcetne zachrannych akci. Cena 51$ jednorazovy poplatek + 3.51$ na kazdy den + 13% dane. Pro nas na 10 dni se slevou 95 dolaru/os.

My jsme se rozhodli pro levnejsi ceskou variantu. Pres internet a za skvele pomoci z domova jsme si zaplatili pojisteni od Alpenverein, kteri pro nas zajisti alespon zachranne akce. Lecebne vylohy se na nas pripad nevztahovaly. Nad 2200m si musime davat pozor.

Dale ke kazdemu treku patri poplatek za vstup do parku. Do NP Langtang se plati jednorazove vstupne a to 1000 rupies/os, ktere se v prubehu cesty nekolikrat kontroluje. Vstupenka se da zajistit az pri vstupu do parku na prvnim kontrolnim miste.

Suma sumarum cesta do Langtangu, nas stala docela dost usili a neplanovane zpozdeni o dva dny. Ale ta predstava, ze nam agentura vse zaridi na klic slusny poplatek byla odstrasujici.

Byznys agentury na osobu - poplatek 500 rupies za zrizeni pasu od TAAN, jizdenka za bus tam 300 rupies. Bez pojisteni. Pokud v balicku pojisteni, pak 12$/den (804 rupies) a vcene vse ostani.

Na 10 dni treku 120$/os (8040 rupies), tedy pro nas pro oba by to byla polovina rozpoctu na Nepal, bez jidla piti, ubytovani, cesty zpet. Nas to stalo za 17 dni se vsim vsudy (9790 rupies).
 

V zaveru tedy pripravy do hor byly pro nas celkem oriskem, ktery nas pekne poucil a spolknul dalsi neplanovane dny navic, ale v celku to stalo za to. Svobodne jsme si mohli vyslapavat svou cestu a v horach nas nikdo necpal do svych pripravenych ubytoven. Byli jsme naprosto svobodni a nicim nesvazani.

Rosta 10.6.2007

LOKALNI JIZDA K HORAM

20.6.08 – jizda lokalnim busem do horske vesnicky SYABRU BENSI, 12h zivot cestujicih v buse na 105 kilimetrech
 

Samotna cesta s lidmi cestujicich do hor je neobycejnym zazitkem. V takovem buse se deje tolik veci najednou, ze se to da tezko sledovat. Je to takovy ojedinely maly svet na 12h.

V 6h rano jsme uspesne nalezli spravnou krizovatku, ze ktere vyjizdeji autobusy nasim smerem. Putujeme ranim mestem bez mapy a s pocitem spravneho smeru. Nastesti nas pocit a smysl pro orientaci nezklamal a obcas nam take nekdo poradil spravne.

Obouchany autobusek uz naklada vsechno mozny do vsech volnych koutu. Nosnost busu nema mezi a tak krome pasazeru se do hor veze vse, pytle s cementem, plechy, pytle cibule, mouky, ryze, proste vse co je zapotrebi v odlehlych koncinach. Jako posledni se do busu soukaji lide. Leze se pres pytle v ulickach, lide usedaji kde se da, zbytek stoji, ci sedi na strese. My mame sva rezervovana mista.

Bus se slavou rozjede. Nastesti, ridic je pomerne rozumny a jede docela dobre, neletime.

Silnice miri k masivum, ktere se po hodine jizdy belaji na horizontu. Horizont je tak vysoko, ze musime zaklanet hlavu. Jedem po hrane ruznych udoli. Silnice se zacina cim dal vic klikatit a prestoze ridic nejede prilis rychle bus se nustale toci. Nekteri to uz nevydrzi a zacina se jim delat soufl. Slecna, ktera sedi na provizornim sedatku v ulicce hned vedle mne uz to nevydrzi a zaludek se ji pocne obracet na Bary batoh. Ohlidnu se jeste vedle dalsi pani vystrkuje hlavu z okynka. Podivam se do predu, kde dalsi sari je ponoreno v igelitove tasce. Pani to je JIZDA! To si to pekne uzijeme! Neubehne dlouho a dalsimu vybehne zaludek na podlahu v ulicce. Nikdo se, ale nevzrusuje, asi bezna vec, hlavne dva pruvodci se vubec nezajimaji, ze by se neco uklizelo. Na jednoho mladika to uz bylo moc a dozaduje se aby se v ulicce alespon uklidilo. Nikdo z personalu mu nevenuje pozornost, az tehdy, kdyz zacne z ostra busit ridicovi do kabiny. Ridic nechapave zastavi, chlapci pruvodci vybehnou s kyblem naberou hlinu a vysypou ji do ulicky. Vse je OK a jede se dal. Ja jsme si dal batohy na strechu, aby to v klidu vse prezili.

V jedno udoli konci asfaltka, ktera prejde v kamenitou u nas lesni cestu. Pred nama vidim dost vysoky masiv a rikam si jaka je to parada. Zacne se stoupat, ridic toci volantem o 106. Po jedne a pul hodine koukame na leteckym vyhledem do udoli, kde koncila asfaltka. Vysime na masivu, ktery byl pred nama. Jedme az nahoru a prejizdime hrbet. Na druhe strane je stale co zdolavat a tak jeste trochu stoupame. Skvele vyhledy. Projizdime spoustou vesnicek a zasneme, jak takhle vysoko a odtrzene lidi mohou bydlet. Misty prejizdime i casti odtrzene cesty sesuvy. Na cestach neustale pracuji cestari a opravuji odtrzene casti. Kolikrat jedeme tak na kraji, a nahnute, ze musim vyrovnavat balanc, aby se autobus neprevratil dolu ze srazu, Bara krecovite drzi sedacku pred sebou a radsi zavira oci. Tak si rikam, ze z tehle plechovky neni vlastne uniku a mozna je lepsi sedet na strese. Jak uz se nekolikrat osvedcilo, opoustim tyto uvahy a spokojim se jen s jednou, kterou dava ridici plnou duveru nad mym osudme a zivotem. Tento pocit mi je krajne neprijemny, aby nekdo jiny drzel ve svych rukach zodpovednost za muj zivot.

Stastne doputujeme do cile. Dostavam batoh ze strechy, ktery utrzel pekne rany. Poslouzil jako pekne sedatko 20 stresnim pasazerum. Nakonec vseho dostal zrejme peknou tavku od armatur do betonu. Rozlomilo se nase kuchynske prkynko na dve pulky, pod kterym byla PET lahev s kerosinem. Vylil se temer litr z postarni venkovni kapsy do meho batohu a trochu k Bare.

Ani nevybirame ubytovani, jdeme do nejblizsiho. Kupujeme prasek na prani a okamzite se poustime zachranit co se da. Nejvice to dostal muj spacak. Predstava, ze budu celych 16 dni dejchat tenhle smrad misto cerstveho horskeho vzduchu me dostava. Pereme zbytek podvecera. Stan, batohy a dalsi veci. Musime se zdrzet dalsi den, aby vse uschlo. Takova nezodpovednost mladiku z autobusu, hlavne ze utrzili prachy.

Rosta 10.6.08