Kambodza

 

 11.01.09 - 10.02.09

 

 

ZAKLADNI UDAJE

 

Oficialni nazev:                                   Kambodzske kralovstvi

Hlavni mesto:                                      Phnom Penh (2 mil.)

Populace:                                            15 mil.

Hlavní náboženství:                             vetsina Theravada budhismus, mensina islam (predevsim Cham – vietnamci, Malay –malajci)

Gramotnost:                                        73,6%

Rozloha:                                                   18 1035 km2

Mena:                                                  Kambodzsky riel

Kurz (11.1.2009):                               1US$ = 4125 riel / 1USD – 20,0720Kc, 1GBP – 29,804Kc, jinak bezne se plati vsude 1USD = 4000 riel/

Casovy posun od CR:                            +6h

Viza:                                                    30dni – lze ziskat pri prijezdu na pozemnim prechodu – 21US$/os (20US$/os + 1US$ za razitkovou barvu celnikum)

 

KRATCE Z HISTORIE:

…dobre, spatne, hrozne…zhruba sumarizuje kambodzskou historii

- dobre – v ranych letech –  az do kulminace khmerskeho imperia

– spatne – od 15 st. sousedni staty a pote Francie postupne a stridave zabirali uzemi Kambodzi

- 20 st. – se nahle obratilo v brutalni civilni valku, ktera vyvrcholila genocidou Rudych Khmeru proti vlastnimu narodu (1975 – 79 ) z cehoz se stale Kambodza vzpamatovava

 

 

 

DNES

 Volby jsou po peti letech, ale kambodzska CPP (Cambodia People’s Party) – strana lidu, ma ustavne pod kontrolou armadu, policii, soudy. Neni separace mezi stranou (CPP) a statem.

Kambodzska korupce je obrovska a umelecke podoby, bohati se stavaji bohatsimi a chudi chudsimi.

Soud Rudych Khmeru se oddaluje a hlavni lidri zodpovedni za kambodzskou genocidu postupne umiraji. Zivot mnoha kambodzanu se, ale vylepsuje, ekonomika vzrusta diky turistickemu ruchu, mezinatrodni podpore a pomalu vznikajicimu prumyslu.

 

NASE STATISTIKA  

Jak dlouho v Kambodzi:                    30 dni

Kolik jsme toho najezdeli:                1487 km (stopem 548 km, vlakem 0 km, busem 868 km, pesky na stopa 26km, na kole kol 45km)

Utrata *:                                                 480 USD - 16 USD/den/oba (+ 42 USD 2xviza, + 80 USD za 3 denni vstup do Angkor watu)

--------------------

*Pozn :utrata = jidlo, ubytovani, doprava a drobne vydaje navic (nezahrnuje viza a nadstandartni vydaje)

 

TRASA

Z jihu Laosu – Dom Kralor (hranicni prechod) – Stung Treng – Kratie – Kompong Cham – Kompong Thom – Siem Reap – Phnom Penh – Sihanoukville – Kampot – Phnom Penh – Takeo – Tinh Bienh (hranicni prechod)  – do jizniho Vietnamu

 

UVOD (Bara)

Kambodza je dalsi zemi na nasi ceste, kde jsme zase az tolik nejezdili, spise vice odpocivali, nechavali plynout myslenky a nektera mista si nasetrili zase na priste.

 

Cambodia, jak ji rikaji mistni, je mensi zemi nez sousedni Laos a Thajsko a my radi zase zpomalili tempo, projezdili mene kilometru a zustavali dele na jednotlivych mistech. A tak prichazely nove souvislosti, ktere se postupne davaji dohromady i s predchozimi zkusenostmi. Mame cas si znovu popremysllet o hodnotach, lidech i zivote. Chvilema nam Kambodza pripomina Indii, jen s tim rozdilem, ze je tu min lidi a vic cisto.

 

Kampuchea, tak radeji zemi ani nenazyvame, pripomina lidem totiz krutou dobu Polpotova rezimu, ktera trvala necele 3 roky a skoncila pred 30 lety se ztratou temer ctvrtiny naroda. Lide o te hruze nechteji mluvit, chteji zapomenout. Usmevy, klid a mirnost kambodzanu nam prisely o to silnejsi a uprimnejsi. Potreba bezbolestneho ziti se svoji rodinou je pro ne dulezitejsi nez cokoliv jineho. Predstava krutosti, se kterou uskutecnovali Rudi Kmerove vyhlazovani vlastniho naroda nahani hruzu, snad i vetsi, kdyz si uvedomime, ze vse vlastne probehlo za generace nasich rodicu.

 

Oproti Laosu jsme nabyli dojmu, ze lide pusobi uvolneneji, zeme je mene upnuta v rezimu a vice otevrena zapadu ; cerpa pomoc i zkusenosti ze sveta. Turisticky ruch je v plnem proudu a to predevsim na hlavnich trasach Siem Reap – Phnom Penh – Sihanoukville, na tech dalsich se clovek jeste porad muze toulat docela sam.

 

Korupce je obrovska, jak rikaji mistni a spoustu penez ze zahranicnich projektu jde do soukromych kapes. Nejvetsimi auty a v nejluxusnejsich domech bydli policajti, vojaci a ti co se pohybuji v zahranicnich projektech. S policajtem pry je lepsi neprijit radsi do styku, vybiraji penize, kde se da a pokud clovek potrebuje resit nejaky pripad musi nejdriv zaplatit at je treba okraden ci ne.

 

Kambodza je konstitucni monarchii, cili kralovstvim v cele s kralem, ktery panuje, ale nevladne.

 

Navstivili jsme temply kolem Angkoru s majestatni architekturou a hlavnim Angkor Watem, ktery je a pravem  nazyvan matkou vsech templu asijskeho sveta. Stravili jsme par dni v hlavnim meste Phnom Penhu, kde tempo zivota bylo podobnejinym mestum; za to v muzeu a byvalem vezeni S21, kterym proslo velke mnozstvi nevinnych kambodzanu a az na par jednotlivcu (20 ze 17500) nikdo nikdy nevysel ven, jsme stravili cely den a hltave cetli vsechno o nedavne historii vyhlazovani vlastniho naroda. Do Sihanoukville jsme se zajeli podivat k mori, tam bylo plno turistu a mozna prave to nam prislo docela zajimave; pozorujeme, prochazime se mezi davy az dorazime k plazim, kde nejsou dovolenkari, voda je cista, klid kolem, co vic si prat? Mezi temi hlavnimi destinacemi se zastavime v nekolika malych mesteckach, obycejnych, s francouzkou architekturou, lokalni atmosferou a pohodovym rytmem.

 

Naklady na pobyt byly trochu vyssi a to predevsim diky 3denni vstupence do watu Angoru a vetsimu vyuzivani autobusove dopravy nez v predchozich zemich, ktera byla na nase pomery docela draha. Jinak jidlo i bydleni jsou podobne ceny jako v sousednim Laosu.

 

Pocasi je letni, i prestoze je zrovna obdobi zimy. Teplota pres den je kolem 30-35 st a tak nam je porad horko. Zavidime trochu Evrope krutou zimu, vzdyt my zvykli na cvtero rocnich obdobi, se jiz druhym rokem porad pohybujeme prevazne letem.

 

 

LIDE a ZIVOT (Bara)

 Sirokymi usmevy a pohledy do oci se u kambodzanu nesetri.

 Chteli jsme se lidi ptat, jak vnimaji Polpota a vubec co rikaji na to, ze neprobehl zadny soud s temi nejvetsimi zviraty genocidy. Doba je pryc a nikdo se k ni nechce vracet. Je to asi jako, kdyz po znasilnene holce nekdo chce, aby vypravela jak to probihalo…Vetsinu jsme se dozvedeli v muzeu, ktere v te dobe slouzilo jako hlavni vezeni a mucici centrum; bylo to zvlastni, nedavalo normalni lidskou logiku a tim vic jsme obdivovali kambodzany, jak dokazou s nevyjasnenopu minulosti dal zit – nekteri dodnes nevedi, kde skoncili jejich nejblizsi, kdo byl na strane Kmeru, kdo proti...Vsichni, ale vedi - chteji zapomenout a zit vklidu dal! Tricet let je porad malo na to, aby vse padlo v zapomeni, na druhou stranu dlouha doba na to, aby ti co se podileli na vyvrazdovani stacili prevlekat kabaty, pomalu umirat a vyhnout se tim opravnenemu potrestani. Mladi umeji trochu Aj, ale dobu nezazili, stari mluvi jenom kmersky. Pro hlubsi poznani bychom tady museli pobyvat dele a naucit se jejich jazyk, jako ostatne kdekoliv jinde, kde clovek chce neco zjistit primo od lidi.

 Mozna s tou dobou souvisi i brzky vecerni klid, kdy kolem 22 se zaviraji vsude vrata na petlice a temer nikdo neni v ulicich. Chvili nam trvalo nez jsme si zvykli a nakonec nam to zacalo byt docela prijemne.

 V Kambodzi je zase vice trhu pod jednou strechou, jee to mame radost! Market, bazar, trh ci mistne nazvany psar mame radi uz od Turecka a nejradeji ty pod jednou strechou - labyrint ulicek, ve kterych se clovek lehce ztrati, kramecku, smes ruznych prodavacu a zbozi, koutecky s levnymi jidelnickami, kafickarny, zasivarny…SuperMarket v Asii nema chybu, tam je vsechno a vetsina naroda se tu pohybuje behem dne, jedni nakupuji, druzi prodavaji. Nase super, hyper, mega markety jsou jen ubohymi sklady zbozi, bez duse, barvy a hlubsiho smyslu ve srovnani s temi asijskymi.

Na bazaru, tam je ten spravny zivot a srumec. Vse se rozjizdi brzy rano - kol 5 h, kdy ulice pripominaji spise lidske mraveniste – ruzne povozy a vozitka jezdi sem a tam, premistuje se zbozi, nakupuje, obchoduje…

Lide vstavaji a chodi spat se slepicema, to nas inspiruje a tak by nam to plne vyhovovalo i doma, proste prirozene, zadne ponocovani a ranni lenoseni.

Nekdy nas budi uz kolem 5 tony mistni muziky ci melodii z budhistickych templu, jindy sekacky (dlouhe “aaa” a “c” s hackem), kterymi pani na nedalekem trhu porcuji frekvencne maso na male kousicky do polevky. V Kambodzi je nejvetsi zivo mezi 5 – 9 a to hlavne kolem trhu, pres horke poledne se mnohde odpociva v hamakach (houpacich sitich) a po 16h, kdy zacne byt prijatelne se chod zivota opet rozjizdi.

V obchodech i na trzich jsou predevsim zenske. Kde pracuji chlapi nevime, my jsme je nejcasteji potkavali jako provozovatele nejakeho druhu taxi sluzby – tuk tuk, motorkotaxi a dalsi svezeni ve specifickych kambodzskych vozitkach, ktera se lisi kraj od kraje.

Pani, divky a deti chodi i pres den v pyzamech, ne vsichni, ale snad kazdy druhy. Mysleli jsme si, ze je to takovy vesnicky styl, a ze se mozna nekteri nestacili prevleknout do civilu, ale nosi se i ve mestech. Nez jsme prisli na to, ze je to opravdu nejaka moda, spekulovali jsme jestli ti vsichni lide jsou jeste v pyzamech a nebo uz v pyzamech... Vypadaji, ale roztomile a navic ty ruznorode a fesne krajkove klobouky dotvareji dokonale a originalne kambodzskou modu. Chlapici chodi obleceni docela normalne :) – v kalhotech a kosili.

Ve mestech jsou domy francouzkeho stylu, nicmene mnohe stavby skoncili v dobe Rudych Kmeru a to vcetne templu, kde si vytvorili mucirny a popraviste. Ani waty Angkoru neprosly bez ujmy.

Zije se ve velmi uzkych rodinnych kruzich a tak i byznys je vetsinou uzavren v rodine. Provozovatele obchodu bydli vetsinou primo na miste a to doslova. V krame, vedle regalu se zbozim maji zaparkovanou motorku, v jinem koute obyvak a v dalsim treba loznici = matraci na zemi. Navecir nekteri do bytu, casto spise garaze, parkuji i auta. Zije se hlavne venku, pred domem, v kulecnikarnach, “hospodach”, kde se popiji kafe, hrajou karty a pak na trzich.

Venkov je podobny Laosu - rytmem zivota, domky, prasnymi cestami, akorat z lidi jsme meli vetsi pocit uvolnenosti ve vztahu k nam. Mozna je to i diky posledni historicke periode, kdy po americanech prisel jeste Polpot - kambodzan. V Laosu si naposledy pamatuji USA non stop bombardovani 1965 -73, po kterem lide sli silneji kupredu v duchu narodniho nacionalismu...

V zemi prevlada zemedelstvi, prumysl temer neexistuje. Bydleli jsme v jednom guest housu u kluka, co vystudoval vyrobni inzenyrstvi ve Vietnamu, ale rika, ze ve sve zemi praci v oboru nenajde, protoze proste podniky nejsou a kdyz, tak se v nich neda pro obrovskou korupci normalne vydelat. A tak si otevrel svuj rodinny guest house.

40% obyvatel tvori deti a mladez pod 15 let. Deti nejsou  plache, pokrikuji a chteji si procvicovat Aj.

 

JIDLO A PITI (Bara)

Z celkoveho pohledu je jidlo podobne drahe jako v Laosu, o neco drazsi nez v Thajsku. Thajsko stale vede, co se tyce rozmanitosti. Pokud ma clovek cas trochu smejdit, da se sehnat velmi levne jidlo i v Kambodzi a to predevsim na trzich - take-way (vezmi si s sebou), klasika - ryze a misticky, jak vsem tem ruznym masovym ci zeleninovo-masovym omackam rikame. Vybirame z hrncu, ve kterych hospodynky doma navari, vetsinou temer na koleni a nebo vse pripravuji primo na miste na kyblich oblozenych keramikou a ohnem uvnitr. U jednoho stolku kupujeme misticky, u druheho ryzi. Nejlepsi je, kdyz nekde zustavame trochu dele a sve kuchticky obdarujeme pravidelnou navstevou – my jsme spokojeni s cenou, o ktere vime a za pravidelnost dostaneme obcas i nejaky ten bonus lzice ryze zdarma a nase paninky se zase na oplatku muzou sousedkam pysnit “vzacnymi” zakazniky. Moc turistu se asi takhle nestravuje, nemaji odvahu, ale z vlastni zkusenosti muzeme rici, ze je to bezpecne, jen je vzdy dobre si sahnout na hrnce – pokud jsou horke, tak jidlo je cerstve, studene kastroly obsahuji vetsinou zbytek od obeda.

Vedle omacek se kambodzane olizuji nad pecenym masem – veprovym, hovezim, buvolym, kurecim ci rybim z Mekongu. Hodne se pojidaji vejce a vedle slepicich jsou na trhu k dostani take kachni, husi ci krepelci.

Polevky jsou podobne thajskym a laoskym, vsude a porad – do vyvaru z masa se nachvili namoci nudle, a klicky a vse pote vlozi do misky, pridaji se kousky nakrajeneho masa, ruzna zelen a bylinky; konzumace je hulkami a vyvar lzickou. Polivkarny  poznate podle vitrinek a nebo velikanskych hrncu za stolem, ve kterych je ukryty vyvar.

Ryze je zakladem, sticky – slepena, ta co byla v Laosu tu uz neni.

Smazena ryze a nudle se zeleninou jsou nejlevnejsi variantou v turistickych mistech a to plati temer vsude v JV Asii, kde jsme projizdeli. Umite si tedy predstavit z ceho jsme obcas denne zivi. Je to dobrota a neomrzi, na kazdem miste maji jine bylinky a odlisnou zeleninu.

Bagety zbyly stejne jako v Laosu po francouzich. Tmave pecivo? Tak to jsme meli naposledy doma, prodava se obcas v turistickych oblastech, ale pro cenu spise jako luxusni zbozi.

Casto jsme si “vyvareli” doma na benzinaku – caj, kafe, vajicka, ryzi…V Kambodzi to slo dobre, koupelny byly kachlickove a pokoj se dal dobre vetrat. Nekdy to u nas, ale bylo citit spis jako v garazi nez v hotelovem pokoji :)

Vodu jsme dokonce treba v Siem Reap pili z kohoutku, coz vedle Malajsie je druhy stat, kde jsme se k tomu odvazili. Diky japonskemu cisteni byla voda bezpecna, jak rikal nas hotelier. Jinak uz od Thajska kupujeme balenou vodu, uprednostnujeme lahve z PVC, ktere se lepe recykluji a jsou take levnejsi. Kde muzem, tak nabirame vodu do nasich lahvi.

Kafe je vyborne, se Salkem (ctete “s” bez hacku, to by bylo divny kave se salkem s hackem :), bez a casto s ledem. Usrkava se z malinkych duritek a nebo z velkych sklenic s uchem a nejlepe chutna to z trhu. Caj se moc nepopiji, jen zeleny, ktery slouzi spis jako napoj k zahnani zizne a podava se vetsinou k jidlu misto vody v lokalnich vyvarovnach a nebo ke kavicce jako doplnkovy napoj.

Ovocne sejky to byla moje parketa, kde jsme mohla, tam jsem si davala husty koktejl smesi ovoce a rozmixovaneho ledu.

Pivo Angkor je pomerne dobre, ale laoske nam chutnalo vic. Nicmene, moc piva jsme ani v Kambodzi, stejne jako na cele ceste, nepopili, precejenom mame porad ten nas rozpocet limitovany a alkoholicke napoje jsou spise svatecni zalezitosti.

 

UBYTOVANI (Rosta)

V Kambodze jsme se zatim setkali s nejlepsim ubytovanim na nasi ceste, co se tyce porovnani pomeru cena ku nabizene sluzbe. Za cenu 5USD v sezone jsme vetsinou meli ciste pokoje s vlastni koupelnou, okno na cerstvy vzduch, vymenene lozni pradlo po kazdem hostovi (alespon jsme z toho meli ten pocit), mydlo, toaletak, rucnik, hreben a nekde byl i sampon, nebo dokonce zubni kartacek s minitubou zubni pasty. Obcas se vyskytl i NET zdarma. Jeste, k nasemu udivu, casto byla i TV se satelitnim vyberem programu, mohli jsme tedy v klidu z postele sledovat primy prenos valky z Gazy, popijet pivko a zasnout co se v tom svete deje za podivnosti. Toto vse tedy v jednom, pod strechou moderniho domu a ve zdenych prickach!

Zpravidla soucasti guest housu (GH) je i jejich restaurace, coz ho hlavne zivi pri nizke cene ubytovani. My temi dobrymi zakazniky ziviteli moc nejsme, jime na ulici ci marketu za polovicni cenu, ale prevazna vetsina zakazniku sluzeb GH vyuziva. K nasi radosti jsme vzdy meli prostor pro nasi volbu mista stravovani. My na oplatku zustavame dele nez jednu noc.

 

Musime se take priznat, ze po delsi dobe nam tenhle ”mastnacky” konfort vyhovoval a na chvili jsme se radi nechali rozmazlovat a hyckat. Presto, ale nasi jednickou zustanou drevene boudicky a bambusove domky, nebo stan nekde v prirode.

 

“Hotelove” restaurace neslouzily jen hostum, ale i pro rodinu majitele, ktery ji mel jako cast sveho bytu v podobe obyvaciho pokoje, kancelare, recepce, ci garaze. Zde travili svuj denni cas. Rodina mela byt v jednom pokoji hotelu, ci nejakou postranni mistnustku, kam sli pouze prespat. Nebylo vyjimkou, ze zamestnaci spali primo ve spolecenske mistnosti na zemi.

 

To na nas jako na Evropany, kteri jsou vice rezervovani, vyzadujici urcity odstup, soukromi a podminky pro svuj klid, rozjimani, labuziceni, cteni, premitani o spravedlivostech sveta…pusobilo neprofesionalne. Nekdy jsme se pristihli, ze si to bereme i osobne, prece nikdo neni zvedav na soukromy zivot majitelovo rodiny! Ostatne toto nebyl pripad pouze Kambodzi, uz v tehle podminkach jedem od Indie.

Proste to je Asie, neni to nase kultura zapadu. V techto pripadech si vzdy rikam, ze nam neprislusi to ci ono hodnotit, nebo se nejak poburovat a jeste navic si neco brat osobne! Je to vlastne muj problem. Pokazde si o tom tak nejak premyslim a na mysl mi prijde otazka, jestli prave tohle neni ukazka normalniho zivota, otevrenosti, bez nejakych barier a potreby se uzavirat do nejakych spolecenskych norem? Proste takovy normalni zivot lidi, bez nutnych naroku si nasazovat masku image uspesneho byznisu.

 

 

 

DOPRAVA (Rosta)

 

Kambodza je v neustalem intenzivnim procesu rozvijeni silnicni a dopravni infrastruktury. Turismus a preshranicni pomoc je take rok od roku silnejsi a diky tomu se doprava stale zmaha na lepsi uroven i pres silnou korupci, ktera rozvoj naoplatku zpomaluje. Nejhlavnejsi tahy silnic jsou uz asfaltove, vedlejsi prasne, ale zpevnene, stavi se nove mosty, jako ruzne dary japoncu, korejcu ci australanu. Na hlavnich turistickych tazich jezdi pomerne slusne autobusy, ktere jsou pro svou cenu vyhradni zalezitosti cizincu, nebo majetnejsich lidi. My jsme take ve skupine tech majetnejsich, ale vyhradni cestovani autobusem by nas vycucalo natolik, ze by se nas pobyt zkratil na polovinu a tak opet zkousime stopa.

V celku tu moc aut nejezdi, vlastni je pouze ti bohati, kteri prevazne jezdi v luxusnich dzipech a pickupech. Nakladaku je take po skrovnu. Vyroba temer nulova a z toho duvodu ani neni co moc prepravovat. Jako ve spravne Asii i tady motorka zustava hlavnim dopravnim tahounem a prepravnim prostredkem, je to proste fenomen. Take se jezdi hodne na kolech a  to je specialita sama pro sebe. Cyklisti by mohli jen zaplesat!

 

MOTORKA – vseobecne v Asii na motorce prepravit cokoliv neni problem a pro Kambodzu to plati dvojnasob, zeme snad s jeste vetsim bezlimitem, co a jak prepravovat. V tomhle hledisku Kambodzane maji velkou fantazii. Chumel snad 50 slepic dokola privazanych za nohy, tri prasata ve valcovych kosich, nebo na ostro privazanych k sobe, nekolik skrini na hromade, ci jakysi naklad v zocich vysokych az nad hlavu ridice a na vrchu sedic jeho tehotna manzelka. Ani vzdalenost se nezda byt prekazkou, takovehle naklady se vozi treba pres 100km.  Vse se upevnuje na zadni sedadlo.

Mezi spolujezdcem a ridicem je take spoustu mista, tam se nacpe cokoliv o detech a kojencich nemluve. To je uz stara pisnicka.

 

MOTO, TUK-TUK – chuzi po ulici (prevazne v Phnom Pehn) jsme po kratke dobe nabyli nekolik dojmu: 1) kazdy muzsky dela moto ci tuk-tuk ridice - taxikare; 2) v kmerstine se dobry den asi rekne “TUK-TUK? MOTO?”, “Where you go?”; 3) chlapici postavajici na ulici maji vzdy radost, ze nas vidi, proto na nas mavaji a zdravi nadalku uz z 20m.

Stalo se nasim beznym folklorem dne podekovat kazdemu kolem projizdejicimu ci stojicimu motorkari za nabidku svezeni, samozrejme dosti vyhodnou a pokracovat ve sve ceste pesky. Hromady jich ciha na svou prilezitost na autobusaku a u kazdeho vychodu z bazaru, clovek jim neunikne.

 

Kambodzsky tuk-tuk, alias riksa je zajimave konstrukce - za motorkou zaprazeny kocar zpravidla pro 4 lidi, jako maly naves. Take meli  i nakladackovy, kam se veslo s nakladem asi tak 20 lidi, tak to byl narez! Jak to uveze 125, to jsem zasl. Proste nic neni nemozne. Zadni kolo zpevnene vyvarenymi draty promeru 5mm a nekdy privareny jeste druhy zadni tlumic…

 

Zajimave bylo sledovat boj motorkaru o zakaznika, kdy cela skupina leti ke dverim busu ci tranzitu a perou se o kazdou kabelku vystupujiciho pasazera. Pasazer se jen diva, jak se dva motorkari tahaji o jeho zavazadlo, jak mali kluci,a trne, aby ji nerozervali.

Nedivym se, proc toto remeslo je tak popularni: motorka je pomerne levna, da se poridit na splatky, prace je to jednoducha a lehce pristupna. Celkove je v Kambodze pracovnich prilezitosti malo, tak proc ne? Toto remeslo se jeste asi bude dal rozvijet a tady ma urcite budoucnost.

 

BUS - cena je takova, ze i pro nas se stal z casti nedostupnym. Cena prevazne zalezi na trase podle toho kam se jede. V tomto pripade se ani neda zobecnit pravidlo pomeru VZDALENOSTIxCENA na nejakou konkretni hodnotu. Plati spise pravidlo, kam je vyssi zajem dopravovat, tam pak nizsi cena.

Nejnizssi cena je na trase Phnom Pehn – Siem Reap (Angkor Wat) 312km a to za 4,5$/os - jezdi mnoho turistu a je velky zajem pro vetsinu dopravcu, o proti tomu, z hranicniho prechodu s Laosem do nejblizsiho mesta Strung Treng 56km za 5USD/os v minibuse, nebo ze Strung Treng do jejiho provincniho mesta Kratie – 2.5x kratsi vzdalenost 128km za 4$/os.

 

Autobus je zatim VIP zalezitosti a lide si jeste budou muset pockat, nez si dopravci zaplni konta do takove miry, ze budou jezdit i mene lukrativni trasy za mensi cenu. Je pravda, ze vetsina busu je klimatizovanych a super VIP jsou dvoupatrove Neoplany, ale pro normalniho kambodzana temer nedostupnou dopravou.

 

 TRANSIT cili minivan - Alternativou busu na delsi vzdalenosti pro kambodzany jsou tranzity, ktere ale pretekaji lidmi a nakladem. Da se sedet vsude, treba na strese jen tak volne a vedle privazane stojici motorky, nebo stat na stupatku venku ve dverich a vlat do silnice. Je libo si uzit trochu adrenalinu? Tak do transitu…

 

 STOP – v pruvodci uvadeji, ze plati platit za svezeni. Doba se asi od posledniho vytisku trochu zmenila, nam se darilo jezdit bez placeni a to prevazne se soukromymi dzipy nebo pickupy. Nakladaku moc nejezdilo a kdyz, pak nas vetinou mijeli. Zastavil nam jen jednou, ostani se nas zrejme bali. Vcelku stop sel dobre, vzdy jsme se dostali tam, kam chteli a vcas. Museli jsme ale byt trpelivi a cekat na toho naseho spravneho ridice. Hustota provozu neni totiz velka a auto nevlastni mnoho lidi. Cekani jsme si kratili chuzi vpred. Doba chuze vetsinou nebyla dlouha, nikdy jsme se nedostali dal nez 3 km. 

Na to, jak stop sel pomerne dobre jsme, ale meli rozporuplne pocity. Nekdy jsme si pripadali jako realisticti performisti ukazujici, ze ne vsichni zapadaci si mohou plne dovolit autobus, kdyz ted se zapadakov stava chudsim. Jindy jsme ridici davali prilezitost zjisteni do jake miry maji pro neho penize hodnotu v porovnani s humanitou…

Nekolik opakujicich se zazitku nam tuto rozporoplnost jeste umocnovalo…

…vezeme se luxusnim dzipem se tremi chlapiky – pravnik, vojak ze specialniho komanda cervenych baretu a obchodnik vietnamec – po hodine a pul jizdy jsme na miste, chystame se k vystupu a kolega vedlesedici znervoznel a spita stridave na nas a ridice, ze tedy neco zaplatit… my delame, ze nejak neslysime, balime se a vyskakujeme z auta za hlasiteho dekovani kmersky “Auwkon ciran – Velmi dekujeme.” Naucili nas to behem jizdy. Zabouchneme dvere a radeji odchazime… Mame z toho pocit, ze placeni je skutecne asi mistni zvyk, ale plati to pro vsechny i u tech, kteri to vylozene nepotrebuji?!… Take nas potkavali i jini zajimavi ridici. … zastavuje nam retro-jeep, ten legendarni Wilis, ma SPZ soukromeho auta vojaka (maji specialni znacky musi i na soukromych autech): “Jasne, vezme vas, hmmm bratru za 100$.” Na 45km? Nejsme silenci! V techto pripadech velmi pekne a s usmevem podekujeme, poprejeme pekny den a jdem si po svem…. Nastesti, existuje stale mnoho prijemnych a hodnych lidi, kterych je na svete prevaha, jako treba pan elektrikar. …zastavil nam a na moje konstatovani “Sorry, no money!” se zasmeje a ukazuje na sebe: “To je moje zalezitost!”, po ceste nas pohosti cerstvym kokosovym napojem z palmy a na konec se jeste omlouva,  ze nas nemuze pozvat na obed, protoze ma praci, tak nam dava 20USD, at si zajdeme sami a ubytujeme se v peknem hotelu… Nekolikrat namitame, ale nic nam to neni platne, “musime” vzit. Pan elektrikar, zadny bohac, normalni clovek… Asi jsme vypadali jako ti chudaci ze zapadu, pekny paradox, zrovna tady, v Kambodze. Nakonec vlastne zaplati, ze se s nim vezem.

 

KOLO – podle meho pocitu kolo bude stale vice vytlacovat motorka, uz takhle vytlacila cykloriksi, ktere dnes uz provozuji jen veteransti prevoznici. Nicmene, kolo se dnes jeste drzi, hlavne na vesnicich. Pozorovat cyklisticke kousky kambodzskych vynalezavcu je vedle motorkaru stejnou atrakci. Nekolik prikladu, co se vse da spatrit v na ulici…

…kolem nas projela mlada maminka s triletym capartem, ktery sedi na sedacce, ona sedi za nim na nosici, slape a jednou rukou ridi, druhou objima ditko, aby sedelo rovne a nespadlo…

 …na velkem kole rodicu sedi mala holcicka (6leta), slape jen ze prehoupne slapky, tak ma  ma kratke nozicky, a pritom jeste veze svoji sestricku na nosici, ktera je o dva roky mladsi, jedou si v klidu a v pohode za plneho provozu…

…deti sedi bezne na nosici v tureckem sedu…

…pani si veze domu druhe kolo, neni dulezite ze precniva na obe strany…

…spolujezdci bezne stoji na nosici, nebo na matkach zadnaho kola…

…i zde slecny sedi stylem obe nohy do strany, pritom se nepotrebuji drzet, proste to vybalancujou…

…a na posledy pro nas raritka – maminka prevazi vsechny sva 4 ditka na jednom kole, jak? Tri vzadu za sebou a to nejmensi se vejde do satku, ktery je privazany v riditkach.

 

 

SPECIALITY (Bara)

 

Same same but different = stejne, stejne ale jine (nebo-li stejne, ale v bledemodrem) nam obcas rikaji obchodnici uz od Thajska a mini tim, ze nabizeji stejnou sluzbicku, jen trochu jinou, tim, ze je to primo od nej a nebo s trochu jinym obalem…

 

Original copy - jsoutemer vsechna CD a DVD, proste to nejsou uplne kopie, jsou originalnejsi, protoze maji potisk na CD a kopirovany obal, ktery vypada jako original a nikdo jim nevymluvi, ze to je kopie…

Tyhle dva  pojmy clovek pochopi plne az v Asii, tady se kopiruje a napodobuje ve velkem; obchody s kopirovanymi cedecky, knihami jsou uplne bezne. Indie mela prime v kopirovacim byznysu ve stylu, kdyz se dari sousedovi, udelam uplne to same hned vedle at se mu to libi nebo ne…

 

Klipy v TV se pousteji pri ceste autobusem a jsou vzdy o nestastne lasce, ale roztomile a na amaterske urovni

 

Zebraci zebraji trochu jinak nez jinde, nenalehaji, zkusi to maximalne trikrat a pak jdou, vetsinou smutne koukaji ocima a nejsou neodbytni, o to je tezsi je odmitnout…Nekterestare pani ukazuji na bricho a rikaji mnam mnam…

 

Poplatky urednikum - pri prechodu z Laosu do Kambodzi jsme museli celnikum zaplatit 4US$ za poplatky. Nejdrive si na laoske strane vyprosovali 2US$ za vystupni razitko, pry, ze je needeelee. Nevystavovali ucty a proste hazeli dvoudolarovky do otevreneho suplete jednu za druhou a vsichni turisti poslusne platili a nekteri dokonce podekovali. My jsme spolu s belgicanem stali a strkali celnikum s dulezitou tvari pasy, at daji razitko. Ignoruji nas…Chvili cekame az odejde vlna vyletniku, co zrovna dorazila, ze si to pak s nimi vyridime zocidooci. Prijizdeji dalsi a dalsi, nalehani, at daji tedy alespon ucet nema konce…Stojime tam asi uz tak dlouho, ze pristupuji alepon na slevu na 1US$. Odchazime ochuzeni o dva dolary za nas oba s ocekavanim kolik si asi budou chtit uzmout kambodzane. Za viza, ktera dostavame na hranici, platime 21US$, mely by byt za 20 a tak to nejak prehlizime, je preci vikend a kluci se namakaj vic, ne? Dostali jsme nalepku a muzem jit do jine budky pro razitko. Za razitko 10 tis. laoskych kipu (1US$)! Zahraju si na krehkou slecinku, ktera jen pokrci rameny, ze nema zadne kipy a nevedela, ze se za to plati…co se mnou ted udelate? Tak dolar! Juj, ten take nemam, mam jen kartu a z te se tady neda vybirat, ze? Dostavam razitko do pasu, za mnou i Rosta, bez placeni. Meli jsme zaplatit oba dohromady 8 dolaru – (4 laosanum a 4 kambodzanum), jen za prekroceni hranic, no tak to tedy panove…! Zaplatili jsme alespon neukecatelne 4US$ - spravedlive 2 laosanum a 2 kambodzanum a jdem dal, dat si za poslednich 10 tis laoskych kipu polevku hned za hranicemi v Kambodze, kam chodi oficiri. Ja vim, ze jsem tvrdila, ze nemam, no fakt nemam nic navic, jen mam poslednich 10 tis na tu polivku a preci neumru hlady…Rosta stoji stranou, uz by se tu dele nezdrzoval, me je to jedno, ja mam proste hlad a chci se najist nez vyjdem na prvniho stopa do mist, kde se zda, ze siroko daleko nic nebude ani nic nepojede…

 

Zvykaci typy jsme my dva; vetsinou si nekde hned zvykneme a nikam se nam dal nechce a pak kdyz dojedem jinam, tak si znovu a rychle privyknem, treba hned behem prvniho dne a tak se nam prubezne nikam nechce, no a to ani ted z Kambodzi, kde jsme si tak akorat za ten mesic zvykli a uz zase "musime" jet…

 

Krava jako kun, ci kun jako krava vypada zvire tazne, ktere je velikosti postavy kone, ale vzhledem kravy.

 

Psi jsou tady zase vice a dovadivi, kockuji se, teda jestli se to vubec o psech da rici. Velci i mali ziji jako soucast nejake komunity, vetsinou patri k rodine, nebo alespon ctvrti ci ulici a nezdaji se byt opusteni, lide je zivi. Uz od Indie se vyskytuje podobna rasa – takovi lisko-vlci s naznakem lovce, nejcasteji zihani, jakasi specificka asijska rasa. Tady je navic spoustu stenat, malych kulicek pripominajicich medvidky a nebo hraci pejsky na klicek, kterym kdyz se zmackne brisko, tak knukaj. Psi si na ulicich vsude dovadi, nikdy jsme nepotkali takove, co by se zurive rvali a nebo nekoho napadali. Dokonce i vlcak s dogou, asi kamosi, si klidne lezi na chodniku a neprivazani. Obcas jen psi stekaji, kdyz vidi Rostu:); vetsinou si, ale hledi sveho dovadeni. Docela neobvykly je pohled na dospele psy co si spolecne valeji sudy a kotrmelce a honi se na dvorku jen tak z legrace. Svolavani v noci, kdo si z kluku-psu pujde zabehat, je uz snad vychodne-asijskou klasikou, jeden zacne vyvolavat vitim, dalsi se postupne pridavaji a nakonec se sebehnou na cuchani, spolecne pobihani a nocne ziji; pres den potom vsichni spi, kde se jim zachce, jako treba temer uprostred silnice. Auta je objizdeji, vklidu, bez troubeni… Rosta z toho vseho pak nekdy ze spani odhani psi – “buf buf” si brumla pod vousy a ja se lekam, kdo sem k nam pustil toho psa...

 

Led se dovazi ve vozicich zahaklych za mopedem, ve velkych kvadrech. Ledari prijizdeji bud na objednavku a nebo jen tak popojizdeji a vyhravaji nejakou melodii (treba lambadu), kterou jiz lide znaji a vedi, ze leeeed prijizdiiiii…-ten se potom rozrezava primo na miste, na voziku a pilou. Lide ho skladuji v tech velkych kusech, bud v chladicich boxech a nebo mezi pilinami. Muzeme rici, ze led je bezpecny, pili jsme ledovou vodu i ovocne sejky a nikdy nam nic nebylo. Nicmene, stale se drzime asijskeho hygienickeho pravidla, ze si sveho prodavace ci kuchtika vybirame a davame si "pozor." Do kavy ci zeleneho caje se vkladaji rozsekane velke kusy a do sejku je led nakrajeny specialni rucni masinou na drt.

 

Dolary jsou vedle rielu rovnocenym platidlem a bez problemu se michaji obe meny pri placeni i vraceni, da ji se pouzivat kdekoliv i na trhu. Kurz je 4000riel ku 1US$ a az na male vyjimky vsude dodrzovany. Ono se potom zda, ze vsechno stoji docela malo, kdyz je to jenom za dolar. Jeden dolar neni, ale zas tak malo! Bankomaty vydavaji jenom dolary, ktere se bud daji vymenit primo v bance hned vedle a nebo v obchodech s nejruznejsim zbozim, kde se pozna, ze meni podle vitrinky jen tak pred kramem s nalepenyma dolarama na skle a se spoustou kupicek penez, ktere nikdo nekrade... Dolar tu tedy neni nic vzacneho, bezny peniz…Kovaky se nepouzivaji.

 

Krama je kostkovany satek ruznych barev, ktery nosi temer kazda druha zena a sem tam muz, chrani se jim pred sluncem a pouzivaji jej i pro jakekoliv dalsi ucely, treba jako deku, prosteradlo, houpacku pro deti, sukni, salu, kapesnik…

 

Polpot je chlapik, co velel Rudym kmerum a byl spoustecem celeho toho pekla, ktere probihalo v Kambodze mezi r. 1976-79. Jeho hlavni filozofii bylo zahnat vsechny lidi do poli a postavit ekonomiku zeme na pestovani ryze, ta by zabezpecovala narod, tak, ze by se stal nezavislym na okolnich statech ci vzdalenych kapitalistickych velmoci. Cilem bylo predbehnou ostatni soc. staty do tri let, hlavne Cinu. Mesta zeli prazdnotou, vsichni museli do poli, pracovat, neradovat se, nezpivat, nepovidat… Svatby bez oslav probihali ucelove, proste muzi priradili jeho manzelku, zadne oslavy, jen se reklo: “Jste svoji!”, moc se tu ale nezdrzujte, prace na poli je dost.

Postupne probihalo masove vyhubeni naroda, ktere v dusledku prineslo asi 2 miliony obeti. Rezim se zameroval predevsim na parazity – na vzdelane a nakonec na kohokoliv, kdo se jen trochu nelibil. Lid byl doslova umlacenen a umucen. Doba skoncila, ale dodnes lide nedostali odpoved na mnoho otazek. Polpot zemrel v r. 1998, bez soudu, a tak se nikdo nikdy nedozvi jestli byl jen loutkou, nebo lidrem….

 

Cinan [cjanan] (‘c’ s hackem), alespon tak nejak to zni - je v prekladu velmi dobre a chutne...takze, kdyz vam nekco v Kambodze bude smakovat proste reknete cinan...

 

TV hospoda je specifikem Kambodzi a my se setkavame poprve s misty, kam se chodi na drink a sedi se v radach jak v kine, popiji kava ci pivo a pritom se sleduje vpredu nekolik TV najednou nabizejicich ruzny program – jedna ukazuje film, druha fotbal, treti klipy, ctvrta serial a pata treba tenis a vsechny jedou ve stejny cas a poradne hlasite. My chodime jen kolem a z povzdali nestacime se divit jak to vsechno ti divaci staci sledovat.

 

Svatby se bezne konaji na ulici a ti co je poradaji klidne postavi doprostred silnice zidlicky a nebo zatarasi nejaky pruchod.Proste je veselice ! Bezni chodci se pak propletaji prostory, kde se bavi svatebcane. V jednom miste to vymysleli chytre, postavili si kolem plot, za kterym stali lide ze sousedstvi a my pozorujici, jak se ti vsichni nacincani veseli za zive a hlasite muziky dlouho do noci...

 

Masaze jsou oblibene i v Kambodzi, vedle Thajska a Laosu. Toho, kdo zrovna nejakou prodelal poznanete podle hnedych kolecek na obliceji nekdy i celem tele.

 

 

 

 

 

DALSI

 

Priklady cen* (Rosta)

 

 

* interval ruznosti cen zacina cenou, ktera se musi hledat na ulici v poulicnich stankach, max. castky jsou vetsinou v turistickych oblastech napr. jako Angkor Wat, ci plaz Sihanoukville

 

 

Kde nas to nejvic zaujalo? (Bara)

Kampot – male mesto s lokalni atmosferou, bydlime blizko pohadkoveho trhu, kde maji vsechno, atmosfera visi ve vzduchu a misto neni plne turistu, pobyvame delsi dobu, vyhovujeme nam chozeni do nasich jidelnicek, za nasimi trhovci, bydlet u prima lidi…

Kratie – je nase prvni misto v Kambodzi, kde je vsechno najednou jine, nove a hezke, trh hned pred domem, pani v pyzamkach a kloboukach a poklidne tempo rychlosti protekajiciho Mekongu.

Kompong Cham – na prvni pohled nezajimave misto a mozna prave proto zajimave – tiche, klidne mestecko na Mekongu, kde cely den rybari rybari.

Waty kolem Angkoru – rozlehlost mista, je citit sila imperia a nas obdiv davame umelcum, kteri precizne propracovali obrovske chramy kdysi mocneho kmerskeho kralovstvi.

Phnom Penh -  ulice zijou a jsou plne lidi – popiji se kafe, hraje damu, karty a jen tak klabosi.

Tuol Sleng museum – uvedomeni si absurdity Polpotova planu a neskutecne myslenky - vyhlazovani vlastniho naroda.

Otres beach u Sihanoukville – klidna plaz, stripek hipi mista, kam plne jeste nedorazil turisticky prumysl se vsemi “potrebnymi”’ atrakcemi. Na druhou stranu nas zaujalo cele Sihanokville, plne turistu, kde zasneme za cim sem vlastne vsichni jezdi, kdyz tu nic neni. Tusime, ze tady nic specialniho neni, teda krome more a proto sem take jedem:) Vzpominame na slova jednoho mladeho zelandana, co pri hodnoceni indickeho cumeni s uzasem konstatoval: It is amazing isn’t it? To je neuveritelne neni–lis pravda? A tak i my si v Sihanoukville zasneme nad tim, jak je neuveritelne, kam a proc se jezdi. I to nas bavi…

 

ZAVER (Bara)

Co by v nas mohlo zustat? Usmev lidi ve tvari a uprimny dlouhy pohled do oci, ktery lide opetuji a nebo i sami nabidnout pri nahodnem mijeni a setkani; takovy ten, ktery si u nas na zapade nedavame, nejak se to nehodi, jindy je to podezrele a nakonec se ani moc nenosi, ze se clovek ma docela fajn... At je to muz ci zena, je to jedno, proste se na sebe siroce usmivame a nemyslime tim nic, vic nic min, jen nas to vsechny temer detinsky tesi.

Kam bychom jeste radi priste? Prozkoumat oblast Mondolkuri, Ratanakari a nebo Kardamonske hory. Na kole tahle zeme musi byt naprosto skvela!

Byt dlouho na ceste a stale se posouvat je docela drina a tak nekdy a cim dal casteji mame pocit, ze nase nabite baterky se rychleji vybiji a rikaji si o delsi a delsi odpocinky. Snad se tady v Kambodze znovu vzpamatovali a do Vietnamu vyjedeme s plnou energii. Rok na ceste je asi tak akorat, po Indii pocitujem daleko vic unavy, nez pred ni. Nicmene jedem dal a je to zajimave at jsme fit a nebo ne.