Čína 

06.04.09 - 05.06.09

ZAKLADNI UDAJE

Oficialni nazev:                          Cinska lidova republika

Hlavni mesto:                             Beijing (14 mil.obyvatel)

Populace:                                    1 312 897 300  (1. na svete, 2006)

Hlavní náboženství:                   Budhismus, taoismus, islam, krestanstvi

Gramotnost:                                --

Rozloha:                                      9 596 960 km²(4. na svete) z toho 2,82 % vodni plochy

Hustota obyvatel (na km2):    137 obyv./km²  (74.na svete)

Mena:                                           cinsky yuen (CNY)

Kurz (10.4.2009):                       1USD / 6.83 CNY / 20.13 Kc

Casovy posun od CR:                +6h (letni cas) + 7h (zimni cas)

Viza:                                              30dni – nelze ziskat pri prijezdu –  46US$/os/mesic v nasem pripade (cena se lisi podle mista, pro nas to bylo se znacnymi obtizemi ve Vietnamu a mozne jen pres agentutru, zadali jsme zrovna v obdobi, kdy se blizilo 50. vyroci okupace Tibetu a byla snaha redukovat turisty, v jinem obdobi  se da ziskat za 30 USD/os/den a osobne dojit na ambasadu).

*Pozn: zakladni udaje jsou ze zdroje www.wikipedia.cz

NASE STATISTIKA

Jak dlouho v Cine:                   61 dni

Kolik jsme toho najezdeli:      5945 km (stopem 1312 km, vlakem 2876 km, busem 1578 km, pesky 99 km, taxi 80 km)

Utrata:                                          871,75 USD (5954 CNY) - 14.3 USD/den/oba  (+ 92 USD - 2x viza na jeden mesic +47 USD - 2x prodlouzeni viza na jeden mesic)

--------------------

*Pozn: utrata = vyse utraty neni smerodatna pro planovani rozpoctu, protoze nase vydaje byly snizeny 24 denim pobytem mimo placene ubytovani (14 dni u pratel, 4 noci v doprave a  6 noci ve stanu); suma zahrnuje utratu za jidlo, ubytovani, dopravu a drobne vydaje navic (nezahrnuje viza a nadstandartni vydaje jako napr. balik a suvenyry). Predpoklad 20 USD na den/oba, ktery jsme si stanovili by mohl  vyhovovat  nasemu zpusobu cestovani, se zahrnutou dopravou a bydlenim v placenych ubytovnach.

TRASA

ze severniho  Laosu - Mengla - Jinghong - Lancang - Dali - Lijiang - Jijec - Deqin - Shangri -La - Xiangcheng - Litang - Tagong - Danba - Dujiangyan - Qingcheng Housan - Chengdu - Xian - Pingyao - Beijing - do Mongolska

UVOD

Cina je jednou z poslednich zemi, kterou jsme na nasi ceste po Asii navstivili a ac se to nezda  mirime plne domu.

Cina je zemi nekonecnych rozmeru a projet takovy kus sveta za dva mesice a navstivit vetsi cast toho, co by cloveka zajimalo je nemozne. Mist a zajimavosti, ktere patri k teto kolebce civilizace, bohuzel rapidne ubylo behem kulturni revoluce v 60 - 70. letech v cele s otcem Mao Zedongem.

Kdyz tak tim zlomkem zeme projizdime, obcas si  klademe otazku: Za cim sem vlastne jet? Je pravda, ze je toho stale dost, proc vazit cestu, ale nekdy jsme nabyvali dojmu, ze tu schazi neco hlubsiho, takove to jadro...

Nejvice nas oslovily hory a vesnice v zapadnim Sechuanu, pamatky ani mesta nas prilis nezaujaly. Ostatne, hory jsou krasne vsude - nabizi prostor a svobodu; ty cinsko-tibetske zvlast - malo osidlene, nekonecne daleke a vysoke. Po malebnych a travnatych kopcich clovek muze kracet dlouho a sam, nikdo krome nomadu a pastevcu tu neni. Nadhera! Mesta se nam zdala stejna a uniformni - moderni, prestavena a ta turisticka s prilis velkym mnozstvim suvenyru. Jak by bylo v Lijiangu, Dali a nebo Pyngiau krasne, kdyby tam nebylo tolik zbozi a nabidek! Vzdyt si clovek pro vsechno to "zlato a drahe kameni" ani nevsimne te prostoty - zajimave architektury a zivota lidi kolem. Obycejni lide, jejich kazdodenni rutina a vubec atmosfera jsou tytam, pripadame si spis jak na kolotoci. Na mnohych mistech se boura a stavi - fungl nove, zadne opravy a snaha zachovavat. Modernizace, beton a jit kupredu milovymi kroky to je trend dnesni Ciny...

Nase trasa vznika s potrebou byt v horach, mimo velke turisticke atrakce a mesta. Kdyz tak sedime nad mapou a kreslime caru co nejvice na vychod, zaciname se docela tesit, ze si tady jeste poradne uzijeme kopcu a hvezdne oblohy. Plan byl dobry, realny a zajimavy, do te doby, nez nam skrizily cestu cinske zakazy, prikazy a narizeni. Az do Sangrily (na severu statu Yunan) nepochybujem o nasi trase, pak, ale nastava prvni zlom - pani pokladni na autobusaku nam dal nechce prodat listek, bezduvodne (anglicanum se proste neprodava). Vstup neni povolen, ZAKAZANO! Za tyden prichazime znovu a najednou to jde. Jina pani pokladni trochu septa, tak nevim jestli v tom nakonec neni nejaky hacek...Nebyl. Ze Shangrily do Litangu a Danby (na zapade statu Sechuan) projizdime tedy bez problemu, dal uz se nepoustime. Chteli jsme totiz jeste vic na severovychod, pokracovat horami a pustinami. Oficialni informace nejsou, nikdo nic nevi a nechce na sebe  brat jakoukoliv zodpovednost. Dal uz je cesta strezenena policisty a turistum z jinych oblasti nez Ciny zakazana, nic konkretniho se, ale nedozvime. Informace kolem Tibetu se tutlaji a cim mene toho lide vedi, time lepe.

Neco vice se vzdy dopatrame, kdyz popojizdime dal, ale nic pozitivniho ve prospech naseho pokracovani zamyslenym severozapadem. Budeme muset opravdu odbocit doprava, na vychod, blize k velkym mestum a "rozvinute" civilizaci. K definitivnimu rozhodnuti vyrazit vice do vnitrozemi nas utvridi i cerstve informace z internetovych diskuzi od cestovatelu a nasich hotelovych sousedu - policajti jejich kamarada pred par dny deportovali ze smeru na Langmusi. Do Langmusi ani Xiahe (ve state Gansu), tam kde tibetske mensiny rebeluji, zapadni navstevniky nechteji, tedy ani nas.

Vyrazime tedy do nitra zeme, smer Chengdu (na vychod statu Sechuan), kam cely dlouhy den jedeme stopem - pres hory a take misty, kde loni bylo obrovske zemetreseseni. Mrazi mne, kdyz vidim zborene domy, ktere napul trci z kamenne reky, zasypane cele vesnice v uzkem udoli a vysoke kamenne steny, ze kterych se pri otresech uvolnovaly vsechny obrovske balvany co tu ted lezi. Muselo to byt peklo! Poleva me  horko o to vic, kdyz si uvedomim, ze dnes je 11.5. a loni tahle katastrofa postihla desetitisice lidi o den pozdeji...Po Chengdu v nasem itinerari prichazi Xian, Pingyao a Peking.

V Cine jsme nejvice casu stravili  na jihovychode - v provincii Yunan a Sechuan, kde ziji nejruznejsi minority a je vice kopcu i prirody. Mesta jsou tam mala a hustota osidleni ridsi, coz bylo prijemne a dobre take na stopovani. Ve vnitrozemi jsme volili hlavne nocni vlaky a doslova si odsedeli tisice kilometru na tzv. hard seats (tvrdych sedackach). 

V Yunanu i Sechuanu, blize hor bylo pocasi prijemne chladne, ve mestech ve stredu zeme zacalo byt poradne horko, ktere se smerem k Pekingu zintenzivnovalo.

Nez vstoupime do Ciny, myslime si, ze cestovani bude velmi obtizne, domluva krkolomna a smlouvani neprijemne a nekonecne. Je pravda, ze lide vetsinou Aj nemluvi a napisy jsou casto jen v cinskych znacich, ale k nasemu poteseni se obcasne objevuji  i fixni ceny na trzich a neprehanene prirazky, nepocitame-li nejake drobne vyjimky. Nechybi ani ochota lidi pomoci, i kdyz si jazykove nerozumime. Diky velke rozloze zeme turistu moc nepotkavame a na nekterych mistech jsme neobvyklymi navstevniky - dostava se nam mile pozornost a lide jsou fajn.

Cina, kterou my jsme navstivili je moderni a rozvinuta, ve mestech a vetsinou i na vesnicich. Silnice jsou na vyborne urovni i tam, kde bychom je vubec necekali, mesta vetsinou opravena a v celku vsude funguje system a kazen.

LIDE  (Bara)

Cina je plna lidi, ale pocit tisne jsme nemeli, mozna i proto, ze se v te rozloze vsichni dobre rozprostrou; navic v mnohych mistech jsou promyslene silnicni okruhy kolem mest, ktere doprave velmi ulevuji.

Cinane jsou jiz od nepameti znami obchodnici a tak neni prekvapenim, ze se stale smlouva. S modernizaci se, ale objevuje vice kamennych obchodu a fixni ceny, coz nam mnohdy ulehcuje cely ten dlouhy dohadovaci proces o kazdou drobnost. Radi volime mista, kde je cena dana, presto i tady se obcas dohadujeme. Vcelku se nam tady smlouvalo lepe nez ve Vietnamu. S jidlem v obcerstvovnach to slo docela dobre, suvenyry a jine veci jsme vlastne ani moc nekupovali. A kdyz uz jsme neco potrebovali koupit, usmlouvali jsme si to, co jsme chteli a nebo nic nekoupili. Hodne pouzivame kalkulacku a gestikulaci.

Ve vesnicich a mesteckach Yunanu i Sechuanu lide nosili ruzne pestrobarevne tradicni obleceni, ve velkych mestech vladne zapadni styl zivota a s tim i spojena moda. Cepice a modry kabatek po vzoru MaoZedonga oblekaji hlavne vesnicane.

V Litangu (vychodnim Sechuanu), kde jsou predevsim tibetane se nam moc libili panove v dlouhych kabatech s rukavy az po kolena; vlasy meli spletene do husteho cerneho copu, nekteri pres hlavu cerveny kus latky a jini lezerne polozeny kobouk. Cely den stali na ulici a obchodovali s housenkami nalezenymi v horach. Vymenili kone za motorky, ktere ale stale osedlavaji a zavesuji na ne hadrove brasny. Cele skupiny nekterych nomadu se premistuji na trakturkach se zaprazenym vozikem.

Domluva s cinany byla nekdy docela tezka. Lide se snazili pomoci, ale Aj vetsinou neumeli. Nekdo zvysoval hlas, v domeni, ze treba vic pochytime, jiny nam to jeste radsi napsal na papir v cinskych znacich, coz na nas take prekvapive nezabiralo. Pouzivali jsme malou konverzaci, ale s tou jsme velmi rychle koncili. Mladez se snazila komunikovat v Aj a byt zapadni, starsi generace az na male vyjimky neumela ani ta nejzakladni Aj slovicka. V restauracich, na vlakovych i autobusovych nadrazich je, az na male vyjimky, vse v cinstine.

V Evrope probihal rozvoj mest mnohem pozvolneji, tady pres noc vystaveli z vesnic mesta a lide se tomu uplne nestacili prizpusobit.

Co se tyce bezbecnosti, nikdy jsme se necitili ohrozeni. Policiste jsou vsude v ulicich a cinane poslusni.

JIDLO A PITI  (Bara)

V cinske kuchyni dominuji nudle a ryze a s tim vsechno mozne i nemozne, na co si jen clovek vzpomene a co mi ani casto nedokazali identifikovat. Chutnalo nam. My jsme vubec takovi nenarocni a prizpusobivi jedlici, a protoze je tady zelenina levnejsi, opet v nasem jidelnicku dominuji vegetarinske pokrmy. K masu se vetsinou dostanem jen pres pozvani a musim priznat, ze nam vubec nechybi.

Nejzajimavejsi zpusob vyberu jidla byl v Yunanu, kde pred restauraci meli spoustu kosiku s nejruznejsi zeleninou, masem, houbami a take vanicky s zivymi rybkami. Podle chuti a barev jen clovek vybira a ukazuje co by rad. Kuchar potom vse hodi na panev a vykouzli nekolik misticek s dobrotami, ke kterym se podava ryze. Cinane stejne jako vietnamci nektere druhy zeleniny, masa ani bylinek spolecne nemichaji. Pokud si tedy clovek vybere dva druhy, ktere k sobe nejdou, tak automaticky dostane dva ruzne talirky. Nekdy jsme se dlouho, ale marne snazili vysvetlit, ze to vsechno, na co jsme ukazali chcem opravdu smichat a klidne to i snime. Vybornou a levnou variantou na jihu Yunanu byla take miska ryze a navrch dve lzice z vybranych predpripravenych misek se zeleninou ci masem.

Cinane radi jedi pestre a kdyz se sejde vic lidi, to je pak stul plny ruznych misticek a kazdy si vybira z te, na kterou ma zrovna chut. Konzumuje se cinskymi hulkami a ze sdilenych misticek nabira do te sve, navrch ryze. Pokud je to lepsi podnik na nabirani se pouzivaji jine hulky nez ty, ktere se strkaji do pusy. Nekde maji dokonce i otaceci desku  uprostred stolu pro lepsi dostupnost ke chtene misce.

Hot pot je takovy specialni styl stravovani a to u stolu, kde jsou uprostred zabudovana kaminka a po celou dobu se nahriva hrnec, rozpuleny na dve casti - v jednom je lehky vyvar a v druhem dabelsky, vetsinou na prani zakaznika. Do vyvaru se postupne vkladaji syrove ingredience podle chuti  a kazdy si hulkami vyndava to, co se mu libi - zeleninu, maso, houby, morske plody...Zajimavy a chutny zpusob stravy.

Placicky, trouhelnicky, sladka ryze v listu (tzv. sticky rice), ruzne vakuovane pytlicky se vsim moznym (kureci paratky, korenena stehynka, vakuovana vejce, semena s ruznou prichuti i bez...) a jine pochutiny jsou k dostani vsude. Nikde nechybi ani polevky ve velkych papirovych kelimkach, ty stejne jsou co u nas k dostani v sacku, na kterych si cinane pochutnavaji hlavne na cestach - hlasite  pomlaskavaji a vysrkavaji nudle z horke vody.

Cim vice se dostavame na sever, tim mene je ryze, pribyvaji nudle a placky. I prestoze mame ryzi kazdy den, stejne si vetsinou s chuti dam zase ryzi spis nez nudle. Nudle se pripravuji bud smazene, smichane se zeleninou a masem a nebo v polevce.

Polevka je zaklad - konzumuje se rano, v poledne i vecer a casto patri k tomu nejlevnejsimu, co je k snedku. My jsme polevkam nepropadli, mame po nich brzy hlad.

Knedlikove typy v Cine zaplesaji. Obrovske kourici hrnce, skryvaji bile kulate bochanky, ktere jsou bud plnene a nebo prazdne. Napln je nekdy sladka - z cukru a orechu, cukru a fazoli a nebo slana - smes zeleniny, hub, masa ci tofu. Nejcasteji jsou k dostani rano a nejlepe chutnaji s horkym sojovym mlekem.

U tibetanu se ocitame opet v jednoduche tibetske nabidce - placky, tsampa (namlete prazene zito), momo tasticky a slany caj s jacim maslem. S trochou nostalgie pak vzpominame na nepalske a indicke Himalaje, kde bylo moc hezky.

Hulky jsou zakladnim priborem, obcas se pouziva i porcelanova lzice. Nuz i vidlicka jsou k videni jen zridka.

Caj zeleny se podava zdarma ve vsech jidelnach. Cinane vetsinou pri sobe nosi plastovou a nebo sklenenou lahvicku, ve ktere maji cajove listky a kdyz uz maji prazdno, zase si nekde docepuji. Horka prevarena voda je stale k dispozici - v ubytovnach maji pripravene velke termosky a ve vlaku samovary. Cajova kultura nas, ale docela zklamala. Cajovny v CR jsou cajjovnejsi a cajove navyky doopravdictejsi nez ve vetsine mistech, ktere jsou svetove zname ruznymi druhy caje a to nejen v Cine. Bezni lide vsude v Asii piji caj docela normalne, bez nejakych specialnich pravidel, proste jako bezny napoj na uhaseni zizne.

Nejzajimaveji bylo na venkovnich marketech, kde se prodavali polotovary, hotove pokrmy a hlavne tu byli obycejni a krasni lideprijizdijeci kazde rano z vesnic. Ani pojizdne jidelnicky nemely chybu.

UBYTOVANI  (Bara)

Bydleni bylo slusne, i kdyz drazsi nez v sousednich zemich. Pohybujeme se v rozmezi 4 - 7USD/oba/noc, s kvalitou mensi nez ve Vietnamu ci Kambodze.  Cim vice jsme se blizili Pekingu, tim bylo pochopitelne draz. Postel temer nikdy nebyla manzelska a poprve v Cine jsme bydleli i v tzv. dormitory (vice lidi v jednom pokoji), coz byla obcas jedina levnejsi moznost. Standartem byla TV, ale vetsinou pro nas nepouzitelna, protoze TV a NET jsou tady cenzurovane a tak program byl jenom cinsky. Ne, ze bychom potrebovali TV, je to asi spis konstatovani daneho faktu.

V nekterych mistech jsme meli problem sehnat levne ubytovani diky specialnim regulim. Cizince proste neubytovali.

Stan jsme vyuzili jen vprirode.

NOC S POLICAJTY...

Je kolem 21h a my dorazili po asi desetihodinove jizde stopem do mesta Dujiangyan (vychodni Sechuan). Ridic nas vyhazuje a ukazuje, ze pry tamhle jsou levnejsi hotely. Jsme unaveni, ale zvykli a pripraveni, ze budem muset chvilku hledat... To, ale jeste netusime, ze hledani nabere takoveho spadu a my budeme ulehat az k brzkemu ranu...

Lide nerozumi, co hledame a na co se ptame, ale nakonec s pomoci nejakeho mladeho pana od drazsiho hotelu nachazime levne ubytovny. Slava! Problem je, ale v tom, ze nas neubytuji, proste to nejde. Nejsme prekvapeni, nestalo se nam to poprve. Co nadelame, pujdem dal na cestu, za mesto, stan mame, takze vlastne nic jineho nepotrebujem. U samosky jeste chvilku sedime pod velkym destnikem a posilnujem se susenkama a kolou. Zacina prset. Precejenom nas jeste napada, ze bychom se podivali k vlakovemu ci autobusovemu nadrazi, tam byva levneji. Vlak tu nejezdi a bus je pry nedaleko. Nez se, ale tohle vsechno od kolemjdoucich dozvime, nakumuluje se obrovske obecenstvo, ktere vymysli, co s nami (klasicky asijsky pocit resit problem druheho aniz by o to zadal, ale v tomto pripade je to docela prijemne). Vsichni mluvi jen cinsky. Najednou se objevi devce s plynou Aj a akce nabira spadu. Nekdo z chumlu vi o levne variante bydleni, muzem vyrazit. Jdem se podivat a v zavesu za nami i slecna s Aj, mamkou a tatou. Nakouknem do trech mist, ale je plno. Stojime u hotelu za 17 USD/noc/oba a snazime se vysvetlit, ze je to pro nas opravdu drahe a zkusime jeste neco u toho autobusaku. Krouti hlavou a konstatuji, ze tam nic nenajdem a tohle je pro nas nejlepsi. Mozna nenajdem, ale hlavne se potrebujeme dostat z dohledu a situaci zacit resit sami, pomocnici obcas celou situaci dokazi pekne zkomplikovat... Podivame se jeste jinam a vratit se muzem preci vzdycky, ujistujem je. Moc se jim to nezda a pro nas je to docela obtizna situace - vysvetlit lidem, kteri najednou maji za nas tu zodpovednost, ze jsme opravdu samostatni a pomuzem si sami je nekdy skoro nemozne. Tezko nekomu budeme vysvetlovat, ze pujdem treba nocovku - dopredu na cestu a nebo, kdyz najdem dobry plac, postavime proste stan a zalehnem...

Zrovna jede kolem moto riksa, ktery jiste bude vedet vice. Ani nemrknem a sedime uvnitr, pry mu zadali ukol, aby nas zavezl do nejake ubytovny pod 7 USD a zaplatili odvoz predem. Moc dekujeme a ja si tak rikam, jak ti lide na svete jsou hodni a pak si take predstavuji, jak za chvilku budu odpocivat v posteli...No jo, ale ten riksa si s nami vubec nevi rady, zjevne o zadne takove levne moznosti nema tuseni a nebo vi, ze nas tam proste nevezmou... Krouzime asi pul hodiny a zadna z tech nabidek neodpovida zadanemu ukolu. Zacina mi pripadat, ze tu opravdu nic levnejsiho neexistuje a my spocineme v nasem platenem domku...

Diky riksovo bezradnosti se ocitame na policejni stanici. Co tam hledame, to teda nevim, mel nas preci odvest do hotelu...S policajty je lepsi se nedavat do spolku! Tihle jsou nastesti pratelsti a my jim vysvetlujeme, ze je vlastne vubec nepotrebujeme, coz nam nepomuze k propusteni. Asi po hodine odjizdi riksa a my cekame na nejakeho chlapika co nas pry zaveze nekam, kde ubytovani bude pod 7 USD. Nikdo dlouho nejede. Po dalsi hodine se objevi mlady kluk v cernem svetru s odparanymi rukavy. Ukazuje odznacek a zada nase pasy. Ach jo, to nam to ten riksa pekne zavaril, mohli jsme uz davno oddechovat ve stanu. Policajt rika, ze mu muzem rikat Leo a, ze je to on, kdo nas zaveze k levnemu bydleni. Ulevi se mi, zacina se objevovat nova nadeje brzkeho odpocinku. Po kratke konverzaci, nasedame do policejniho tranzitu, ke dvema policajtum a Leo jede pred nami v malem zlutem auticku. Kdyz vyjizdime, netusime my ani oni, ze to bude jeste dlooouuuha cesta...Nejedem nikam daleko, jen krouzime po meste a hledame. Vsude maji plno. My snad objeli vsechny hotely, co tu maji...

Navrhujem, ze bychom mohli tech par hodin u nich spocinout na stanici, coz se nam zda vyhodne pro obe strany - oni uz nebudou muset dal hledat a my si konecne trochu odpocinem. Napad se jim nezda spatny, ale volaji jeste vedouci policajtce, pro povoleni. Nepovoleno! Mame ted pry 3 moznosti: 1) nasadi nas do taxi smer Chengdu, asi 50 km, 2) najdeme drazsi hotel, ktery policie nad 7 USD doplati, 3) odvezou nas nekam, kde davaji nocleh bezdomovcum. Vybirame druhou alternativu, ta zni docela zajimave a velmi neobvykle. Nabidky hotelu jsou ted v noci jen vyssi tridy a jedina mista, kde maji volne pokoje se najednou pohybuji od 50-70 USD. Policajti po dalsi domluve s vedouci, rikaji, ze doplatit mohou maximalne 20USD a my musime ten zbytek. Prece nebudem platit tolik penez jen za par hodin spanku, konstatujem s Rostou. To by byla draha noc. Nas navrh, ze vystoupime a pujdem si pekne po svych uz neni mozny, jsou za nas zodpovedni a ted nas nesmi pustit z dohledu, co kdyby se nam neco v ulicich stalo...Ach jo, to nas to ten riksa pekne zavezl.  Krouzime po meste snad 2 hodiny a ti dva u nas v tranzitu pri kazde pauze, kdyz Leo s Rostou obhlizi teren, padaji hlavami na volant, i ja podrimavam. No, to toho moc nevydrzi, rikam si... Ale ochotne se snazi, stale hledaji a vubec se na nas nezlobi, ze si jeste vybirame. Skoro jako by to pro ne byla pocta nam ted v brzkem ranu pomahat hledat misto ke spani. No, vypada to, ze budem jezdit jeste pekne dlouho. Vsichni uz toho mame dost! Myslim, ze kdyby to bylo na klukach policajtech, vezmou nas na stanici a nechaji chvili pobyt nez vysvitne, ale ted kdyz to vi ta vedouci...Rosta si jeste vzpomel, ze ten mlady pan z drazsiho hotelu, co nam pomahal uplne na zacatku najit bydleni, nabizel  za pokoj 20USD, tedy alespon v tuto chvili neco na tuhle "bidu". Zatimco ja drimam v aute s policajty, Rosta zarizuje bejvak. Mezitim jeste napadlo pany policajty, ze by nas vyhodili v nejakem net baru, kdyby nam to nevadilo. Nejsem proti..., ale Rosta prichazi s tim, ze pokoj je a za 15USD. Rozhodujeme se ted mezi PC barem a pro nas stale nad docela drahym pokojem. Vitezi pokoj. Platime 7,5USD a policajti tez, fifty fifty, jak nabizala druha varianta...

Rozchazime se v pul treti rano, vsichni stastni - my, ze se vyspime a cajti, ze se nas konecne zbavi.

DOPRAVA  (Bara)

Jezdili jsme v kombinaci bus - vlak - stop. Stop jsme meli nejradeji. Casto si rikame, kdyz uz chvili zase jedem dopravou, ze by to chtelo nejakou stopovaci zmenu. Stop sel dobre a vyuzili jsme ho hlavne v severnim Yunanu a vychodnim Sechuanu. Nejen, ze jsme vetsinou jeli poradny kus cesty, ale stalo se temer pravidlem, ze jsme krome svezeni byli zvani i na obed. Nikdy po nas lide nechteli penize za svezeni. Vetsinou ridicum naznacujem predem, ze nemame penize. Nevadi, reaguji...Aby se nam lepe stopovalo, shanime mapu, ale nalezt neco v latince je velmi tezke a tak pouzivame cinskou a nechavame si nektera mista prekladat od mistnich a nebo s pomoci pruvodce odhadujeme, kde co je.

Autobusy byly pro nas drahe, i presto jsme si nenechali ujit prejezd spacim spojem, ktery se nam moc libil. Predstavte si jizdu hned u okna, kdy clovek proste musi lezet a jen koukat ven na ubihajici kopce, ktere lemuji cestu. Jakou lepsi jizdu si prat?

Vlak je levnejsi nez bus, a to predevsim, kdyz se jede na tzv. hard seats (tvrdych sedackach). V ramci permanentne nedostacujiciho rozpoctu cestujeme pouze natvrdo a pres noc. Vetsina vlaku do vetsich destinaci jezdi stejne jen na noc. Vzdycky byl vlak plny a tak opravdu cestujeme namackani s ostatnimi cinany na kozenkovych sedackach a v sede, druhy den jsme pak poradne utahani. Tvrda lehatka jsou podobne draha jako bus na stejnou vzdalenost. Prijemnym prekvapenim bylo to, ze lide nic vetsinou nevyhazovali z okenek (mozna je to i tim, ze se vetsinou nedala otvirat), ale poslusne odhazovali do misek na stole, ktere jednou za cas sami vynesli a nebo poradkova sluzba, co pravidelne kontrolovala cistotu a znavic zametala. Kuraci ukaznene vypousteji koure na chodbicce. Obcerstveni se moc nenabizi, spise same pochutiny a nebo ryze s mdlou omackou. Ani na perone toho moc nemaji a proto si kazdy na cestu nakoupi potrebne zasoby. Vlaky jezdi presne na cas. Da se jezdit take na stojaka, za stejnou cenu jako na sezeni, ale prodava se omezeny pocet listku. Prekvapuje mne, jak jsou v tomto smeru nekteri lide vstricni a klidne se poposunou, aby mel neznamy stojici take kousek mista k sezeni a nebo mu dokonce to sve nachvili propujci.

Pri jedne jizde vlakem jsme nestacili vychazet z uzasu, kdyz mladi uniformovani hosi od drah, po vykonani svych povinnosti, zacali s "promousn". Kdybych to nevidela na vlastni oci, tak bych neverila, ze neco takoveho ve vlaku muze probihat a navic v konzervativni Cine. Mladik v uniforme prichazi s kosikem plnym rekvizt a roztaci se dlouha prezentace skvelych vyrobku za jeste lepsi cenu... svitici tuzka, ktera se da pouzit i jako sroubovak, hlavolami, plysky na krk s nejakymi buzky...a lide opravdu kupuji. Rano v 5 prichazi chlapec od drah znovu, asi tak brzy, aby si nahodou jeste nikdo nestacil vycistit zuby a koupil si ten skvely kartacek co nabizi...

Ve mestech jsou velice rozsirena kola a motorky na elektricky pohon.

DALSI

Priklady cen (Rosta)